Zoo City se nese v rytmu netradičního vyprávění (recenze)
Zinzi ví už dávno, že život není žádné peříčko. Její prohřešek jí dennodenně připomíná lenochod, který je jejím cejchem provinění. Patří mezi zvířetníky, vyvržence společnosti. Naučila se v novém a mnohem nebezpečnějším světě žít. Nejedná vždy podle pravidel, ale jiný způsob obživy nezná. Psaní podvodných emailů však není nic ve srovnání s tím, co se na ni navalí ve chvíli, kdy si jde pro výplatu za nalezení ztracené věci. Její poslední klientka je mrtvá a vypadá to, že peněz se hned tak nedočká. Ale Zinzi potřebuje splácet dluh, proto kývne na případ, který by jindy nevzala. Musí najít ztracenou osobu, členku populární hudební skupiny, dřív než se o tom začne mluvit ve společnosti. Těžko by si představila, kam až ji úkol dovede.
Abych pravdu řekla, zpočátku jsem měla s jazykem knihy problém. Tedy pro upřesnění, měla jsem problém se specifickým výrazivem, jaký postavy v mluvě často používaly. Je jenom dobře, že se na konci knihy objevuje také slovníček pojmů, aby čtenář pochopil význam některých slov. Je ovšem škoda, že si člověk ani tak neporadí se správnou výslovností, takže všechno čte tak nějak po svém. Každopádně při četbě mě to nijak neotravovalo a po čase jsem si zvykla. ZOO City je zvláštní kniha. Od začátku do konce. Musím říct, že dobrou polovinu příběhu jsem byla zmatená a nevěděla jsem, co je co a kdo je kdo a co se to vlastně proboha děje. Jde o netradiční urban fantasy zasazenou do netypického místa, do jižní Afriky. To s sebou přináší celou řadu zajímavých reálií, v nichž je zpočátku těžké se vůbec nějak zorientovat. Je to ten typ knihy, kdy musíte při čtení dávat pozor na každý další odstavec, aby vám náhodou něco důležitého neuniklo.
Chvíli trvalo, než jsem si k Zinzi našla cestu. Přece jenom to není úplně klasická hrdinka, a to nejen kvůli její minulosti, ale také díky jejímu přístupu k životu v současnosti. Celkově se autorce daří čtenáře hezky děsit. Některé výjevy z minulosti nejsou nijak hezké a už vůbec ne příjemné. Ale odrážejí skutečný život a to je na tom možná to nejděsivější. Autorka si rozhodně servítky ve vyprávění nebere, což se otisklo také do jejích postav. Berou věci, tak jak jsou.
Lauren Beukesová přišla s poměrně jednoduchou zápletkou, kterou byste našli v kdejaké knize stejného žánru. Její um ovšem spočívá v originálním provedení, co vám vezme dech a rozhodně vám nedá spát. Jednotlivé informace poodkrývá pomalu a po kousíčcích, celé pozadí příběhu naťukává v tu a tam uveřejňovaných zápiscích, přehledech, recenzích či rozhovorech. Čtenář si tak skládá dohromady jednotlivé části toho, co se dělo kdysi a proč lidstvo dospělo tam, kde se nachází nyní. ZOO City patří k těm druhům knih, které vyčnívají. Ať už svou zajímavou obálkou, zasazením příběhu či ne zrovna kladnými hrdiny. Každý člověk je tvor omylný a každý někdy chybuje. A někdy do toho člověk spadne, ani pořádně neví jak. To ovšem neznamená, že i lidé se škraloupem neví, co je to morálka a pomoc. Kniha se mi velice líbila, a proto jí dávám zasloužené 4 hvězdičky. Některým bystřejším čtenářům může kniha připadat povědomá. Přece jenom se tématikou spojení zvířat a lidí zabývá i Phillip Pulman ve své sérii Jeho temné esence.
Lauren Beukesová je spisovatelka, televizní i komiksová scenáristka, příležitostná dokumentaristka a také bývalá novinářka. Je držitelkou Ceny Arthura C. Clarka, byla nominována na Světovou cenu fantasy, Cenu Britské asociace SF a na kontě má i nominaci na Cenu Johna W. Campbella pro nadějného začátečníka. Narodila se 5. června 1976 v Johannesburgu a své knihy situuje do prostředí jižní Afriky. Ve své první knize, Maverick: Extraordinary Women From South Africa’s Past, se věnovala více i méně známým ženským postavám jihoafrické historie. Její kniha Moxyland zase vypráví příběh čtyř různorodých postav z Kapského Města blízké budoucnosti, kde je internetová pověst tím nejdůležitějším, co člověk má. Její ZOO City získalo bejvíce ocenění a v současné době se pracuje na filmovém scénáři, produkce se ujala Oskarem oceněná Helena Springová.
Petra Sýkorová, převzato z blogu Knižní doupě.
1 421 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora