Dnes je ten den. Středa 21. října 2015. Dnes se má Marty McFly s doktorem Emmettem Brownem vrátit k nám, do budoucnosti. Jenže ta je o mnoho rozdílnější, než si tvůrci v čele s režisérem Robertem Zemeckisem představovali. Což je na jednu stranu škoda, na druhou jsme však v mnohém předčili i filmařskou fantazii. Ovšem spoustu věcí, které ve filmu Návrat do budoucnosti II tvůrci zobrazují, neumíme ještě ani dnes. Které z nich to jsou, vám přiblížíme v následujícím článku…

Nemáme stroj času

Základní problém. Kdybychom měli funkční stroj času, i kdyby nevypadal tak skvěle jako DeLorean, bylo by to jistě fajn. Bez něj nikdy neprožijeme tak skvělá dobrodružství jako Marty McFly a Doc. Nikdy. Pouze v jejich filmové trilogii, samozřejmě.

Nemáme hoverboardy

I přes několik nadějných prototypů prozatím nebrázdí naše ulice, což je děsná škoda. Tohle vznášející se plastové prkýnko bez koleček by chtěl mít místo skejtu skoro každý. Ovšem skateboardy stále existují, jen se změnily materiály. Uvidíme, jestli se za pár let zbaví svých koleček…

Nemáme létající auta

Výrobci aut jsou stále přízemní, jasně, sice vybrušují design, prvky pasivní bezpečnosti, úspornost a ekologičnost motorů, ale pořád k tomu potřebují silnice. Hezky po asfaltu, všude po světě.

Nemáme alfarytmický generátor

Chytrý strojek, který Doc Brown použil na Jennifer, když se příliš vyptávala. Blik a je v limbu. Taková věcička by se určitě hodila lidem s poruchou spánku. Bohužel, i ten je pro nás zatím budoucností. Na druhou stranu, tenhle vynález by se neměl dostat do rukou vládě…

Neumíme měnit orgány a krev

Což o to, omladit tvář bychom doktoru Brownovi dokázali. Ale vyměnit tekutiny a tračník se slezinou? Bohužel. Nicméně umíme už implantovat obličej, přišívat zpátky skoro beznadějně ztracené kousky těla… ale na kompletní kůru, kterou doktor prošel, si zatím musíme počkat.

Nemáme drzé servírovací roboty

Pokud si vzpomínáte na Martyho návštěvu Cafe 80, kde jeho syn málem dostal od Griffa a jeho tlupy nakládačku, určitě vám v paměti uvízli umělí číšníci s obrazovkami, na kterých byli Richard Nixon, Ajatolláh Chomejní, nebo Michael Jackson, kteří se málem porvali, když nabízeli zákazníkům speciality. Retro kavárny či restaurace máme, jen v nich nepoletují zpovykané stroje a Pepsi nestojí padesát babek.

Nemáme centrální řízení počasí

To by se setsakra hodilo. Hlavně na suché oblasti zeměkoule, které by se při programovaném zavlažování mohly stát novými farmami světa. Místo toho v roce 2015 trpíme úmornými letními vedry a mírnou zimou, která přitvrdí většinou v únoru. Také by bylo fajn odehnat mraky, kdyby měl třeba na narozeniny člověk zamračeno.

Nemáme chytré samosmršťovací oblečení

Jen si to představte. Jedny boty, kalhoty a bunda na celý život nehledě na změnu váhy. Nemusíte kupovat pořád nové věci. Jenže to by oděvní výrobci přišli na buben. A vy si stejně chcete kupovat nové věci. Smrštit vám je pomůže pračka, když navolíte špatný program. Ovšem duhová čepice k dostání je. Aspoň že tak.

Nemáme panoramatické žaluzie

Kdo bydlí pár metrů od lesa, má nespornou výhodu oproti tomu, kdo tráví svůj život ve městě. Můžete přijít ztahaní z práce jako Jennifer McFlyová, ale jediné, co dokážete, je zatáhnout záclony nebo žaluzie. Jenže na nich není žádný povrch, na kterém si můžete nastavit výhled na Niagarské vodopády nebo modravou lagunu. Maximálně si tohle dokážete naladit jako tapetu plochy u počítače. Tam se obrázky taky dokážou střídat. Navíc nám z lustru nevisí pořád čerstvé ovoce a pizzu umíme akorát zamrazit, ne dehydratovat. Ovšem už dnes existují umělá okna či obrazy s volitelnými obrazy, tak i žaluzie jsou jen otázkou času.

Nemáme zrušené právníky a rychlé soudy

Což je na jednu stranu otravné, zvlášť když se váš případ řeší mnoho let, na druhou stranu je to fajn, protože se vaše ratolest nedostane okamžitě na patnáct let do žaláře.

Nejsou natočené Čelisti 19

Ale máme pátého Rockyho (šestý se chystá), čtvrtého Ramba, ke Star Wars od roku 1985 přibyly hned čtyři díly (včetně letošního), Terminátor to dotáhl na pět, Star Trek dokonce na dvanáct celkem… to není zlé. Žraloci jsou dnes zajímavější v přírodopisných filmech. Ale 3D projekce máme. Jen ne takové, jako byl žralok z interaktivního plakátu.

Netelefonujeme přes obří obrazovky

a nepouštíme si televizi do brýlí

V tomto případě jsme šli opačnou cestou, než Zemeckis předpokládal. Voláme spíš přes malá zařízení, která se postupem času stala našimi centry zábavy. A místo faxů pro dobré i nedobré zprávy využíváme esemesky či e-maily. Ovšem 3D brýle už máme a telefonovat přes obrazovku například přes Skype už také umíme.

Nemáme Greyův sportovní almanach

Sportovní statistiky si můžeme projíždět na počítači, v mobilu, v tabletu, zkrátka všude, kde je připojení. Žádná kniha není třeba. A místo prachuvzdorného papíru máme zase čtečky. Je pravda, že pokud bychom jeli do roku 1985, byly by nám mobily na houby, ale jelikož nemáme stroj času, nedopadneme jako Biff. Takže sbohem zhýralý živote ve stopatrovém kasinu.

Samozřejmě máme spoustu úžasných věcí, kterou tvůrci nepředpokládali, jako elektroniku doslova do kapsy, aktivní internetový život, tunu interaktivní zábavy i možnosti se vzdělávat, filmy a seriály na dosah ruky. Ale někteří z nás i mezi těmito výkřiky moderní techniky trpí neskonalou láskou třeba ke třicet let starému filmu, který je pro spoustu lidí nejlepší časovkou všech dob. Kde cestují bělovlasý blázen a hrdinný teenager v autě, vymyšleném Colinem Chapmanem, které když dosáhne rychlosti osmaosmdesáti mil za hodinu, metá blesky a pak létá nad alejí. Navíc máme možnost si tu budoucnost, sice trošku jinou, než do které pánové tak nadšeně cestovali, prožít na vlastní kůži.

A co se nejvíc líbí vám ze Zemeckisova roku 2015?