Literárních soutěží je u nás jako máku. Prakticky každé velké nakladatelství i mnohá jiná literatuře se věnující uskupení má tu svou, a tak mají amatérští psavci a soutěživci z čeho vybírat. Nemalá nabídka je samozřejmě i v rámci fantastického žánru, kde mají literární soutěže bohatou, několik desetiletí trvající tradici. Snad aby si na své přišli skutečně všichni, a především aby se nováčci dočkali konstruktivní zpětné vazby, rozhodlo se nakladatelství Gorgona vyhlásit soutěž Tovaryši kalamáře. Devět nejlepších povídek z premiérového ročníku letos spatřilo světlo světa v antologii Zakázané slovo, která je plná povídek o alternativní historii, přičemž ale nejde jen o to, co bylo, ale také to, co bude, protože i naše budoucnost se pro někoho jednou stane dávnou minulostí…

Každá z povídek zobrazuje a vykresluje náměť alternativní historie po svém, a to bezesporu originálním způsobem. Některé si pohrávají s různými variantami naší historie a nejrůznějších dějinných událostí, anebo pracují s roztodivnými variantami naší budoucnosti, která může být drsně a krutě postapokalyptická či nadmíru rozvinutá, ultramoderní a pokrokově technická. Každý si pak můžete vybrat, který z těchto variant by mu nejlépe vyhovovala. Jak už to u antologií bývá, některé povídky vás nemusí zaujmout ani trochu, jiné se vám naopak zadřou hluboko pod kůži, a třeba vám i připomenou něco, co jste četli kdysi dávno. Jednou z povídek, která pravděpodobně příliš nepotěší, je bohužel úvodní „Správný život“ od Adama Suchého, jehož příběh se sice zdál být nápaditý, leč celkem nešťastně provedený a hlavně nedotažený. Po jeho dočtení se zkrátka chcete dozvědět víc – přece jen uzavřít příběh zatčením hrdiny, když ani pořádně nevíte proč se tak stalo, respektive důvod je pouze letmo nastíněn, ale v podstatě nevysvětlen, není nejšťastnější cesta k uspokojení čtenáře. Budiž útěchou, že další povídky jsou na tom lépe.

K těm nejlepším patří „Gálí“ od Václava Dvořáčka, který vypráví příběh o lékaři, jenž je souzen za zločiny proti lidskosti poté, co se po jisté válce provalí jeho experimenty na lidech, čtenářům velice umně připomíná hrůznosti četných nacistických pokusů na lidech a pokládá tíživou otázku, co je a co není lidské, morální a společnosti prospěšné. Jde o skutečně fantastické čtení, jež vás nutí zamyslet se nad etickými otázkami, jimiž se jindy nezabýváme. Podobně kvalitní povídkou je i „Primus inter pares“, ve které Miro Švercel zavádí čtenáře do dob vlády knížete Pribiny, do časů raného nástupu křesťanství na naše území, kdy se nová víra střetávala s dosud převládajícím pohanstvím. Jde o dobu prastarých pověstí o králi Ječmínkovi, avšak autor nám tentokrát osvětlí, jak se to tehdy odehrálo „doopravdy”. Švercel si s námětem alternativní historie pohrává osobitým způsobem a s opravdovou grácií, což z jeho povídky činí spolu s tou Dvořáčkovou vrchol knižního výběru.

Přestože se antologie Zakázané slovo nevyvarovala jistých zklamání, pestrost vybraných prací zajišťuje, že na své si zde přijde snad opravdu každý. Jde tedy o celkově vydařený literární počin vhodný nejen pro začínající autory, kteří uvažují o účasti ve druhém ročníku soutěže, který Gorgona vyhlásí tento měsíc. Pokud si příběhy dosud jen tajně střádáte sami pro sebe, není nad čím déle váhat. Publikování se možná hned napoprvé nedočkáte, o to cennější budou rady, jak takového úspěchu nakonec docílit. A třeba se vám v budoucnu podaří i vyhrát…

Zakázané slovo

Povídky o alternativní historii

sestavili Hana Fruhwirtová a Jan Kravčík

brožovaná, obálka Tithi Luadthong, 304 stran, 249 Kč

Související odkaz:

Je gorgona zakázané slovo? (ukázka)