Píše se rok 1977 a v prvním čísle dvaadvacátého ročníku kultovního mládežnického časopisu ABC se na zadní straně objevuje nový „obrázkový seriál“. Píše jej scénárista Václav Šorel a velmi zručně kreslí František Kobík. Seriál si získává nebývalou popularitu nejen proto, že sci-fi seriálů o vesmírných expedicích je jako šafránu nebo spíš ještě méně, ale samozřejmě také proto, že jde o velmi povedené dílo, které se pro mnohé čtenáře stalo časem kultem. Na základě tohoto komiksu vznikla zhruba před dvěmi lety rozhlasová hra a nyní skoro po čtyřiceti letech od původního nápadu vyšla románová adaptace. Za tím vším stojí autor scénáře Václav Šorel a nebavíme se ničem menším, než je kultovní komiksový seriál Vzpoura mozků!

Vzhledem k tomu, že ročník, kdy tento seriál poprvé vycházel, se kryje s rokem mého narození, nepatřil jsem mezi ty, kteří jeho obrázky a bubliny hltali už v době prvního vydání. Zato komiksový ABC Speciál 1986 mě už plně pohltil a rovněž patřím mezi ty, kteří přísahají na některé kultovní abíčkovské seriály, mezi které Vzpoura mozků rozhodně patří. Různí škarohlídi tvrdí, že tento komiks se stal kultovním pouze díky malé či žádné konkurenci. Nemyslím si, že by to byla pravda, tento seriál je velmi povedený, ale samozřejmě je třeba jedním dechem dodat, že je svým způsobem poplatný době. Navíc komiks jako takový od té doby pádí dopředu mílovými kroky a těžko srovnávat pomyslný oldschool s dnešní produkcí. Příběh samotný má jednoduchou dějovou linii, kterou načrtnu pro ty, kteří se dosud nesetkali s původním komiksovým zpracováním. Posádka hvězdoletu Prométheus je na kosmické expedici, která má za úkol zmapovat, zda se ve vesmíru nenacházejí další civilizace. Při návratu na planetu Zemi zjistí, že jejich rodnou hroudu ovládají roboti. Ze vzkazu, který je zanechán pro kosmické expedice na Měsíci, zjistí, že lidstvo se musí držet v ústraní a vůbec není jisté, jestli již zcela nepodlehlo. Přes veškeré útrapy se kosmonautům nakonec povede spojit se s přeživším lidským pokolením a následuje rozhodující boj mezi lidskou rasou a roboty. Boj o zachování existence lidského pokolení, ve kterém významnou úlohu sehraje právě hvězdolet Prométheus, který je vybaven nebývale silným arzenálem zbraní.

Zprávu o tom, že se komiks dočkal románové podoby a jeho autorem je původní scénárista Václav Šorel, jsem zaregistroval velmi brzy. Co si budeme nalhávat, především zvědavost mě vedla k pořízení si nové románové podoby tohoto příběhu. Sám Šorel v různých rozhovorech tvrdí, že jako autor tehdy ještě nebyl literárně vyzrálý a netroufl si příběh podat románovou formou. Osudy posádky hvězdoletu Prométheus však jejich autorovi stále šrotovaly hlavou. Po nabídce scénáře k rozhlasové hře se posléze odhodlal i k jeho románové podobě, aby se po tolika letech definitivně vypořádal s příběhem, který se mu kdysi zrodil v mysli a jehož hlavními podněty byly cesty člověka do vesmíru a v té době teprve rodící se obor výpočetní techniky. Ale pojďme ke knižnímu zpracování tohoto příběhu. Než se dostanu k nuancím, které románovou podobu provázejí, rád bych zmínil grafickou podobu knihy samotné. Publikace působí objemně a fanouška prvotně nadchne, ovšem jen do doby, než knihu samotnou otevře. Velikost zvoleného písma, okraje a odsazení řádků připomínají spíše knihy pro nejmenší čtenáře než fantastickou literaturu, na jakou jsme zvyklí. Přes 260 stran tak působí dojmem, že kniha by šla minimálně o polovinu ztenčit. Navíc jsou často používány ilustrační obrázky z původního komiksu, ale ty ve zvětšené formě působí poněkud rozrastrovaně a místy až obskurně. Samozřejmě, že kniha zpracovaná tímto stylem se čte poměrně rychle a pohodlně. Přesto mi však celkové grafické zpracování přijde poněkud odbyté a polovičaté.

Románová podoba díla je vždy oproti jejímu (komiksovému nebo filmovému) zpracování obsáhlejší, to je jasně daný fakt. Ovšem nepamatuji si, že bych někdy narazil na dílo, které bylo nejprve zpracováno jako komiks a až poté přepsáno do románové podoby. Autor samotný tak má dostatečný prostor k rozvinutí jednotlivých myšlenek a dějových linií, které se do komiksu z kapacitních důvodů nemohly vejít. Václav Šorel toho využil a rozvinul příběh hned v několika dějových liniích. Celý příběh je vyprávěn z pohledu Hala, velitele kosmické lodi. Největší změnou je určitě skutečnost, že z palubního počítače hvězdoletu Prométheus udělal ženu a pojmenoval jí Evou. Ta se navíc může zjevovat jako hologram svůdných křivek a tak k ní celá posádka trpí platonickou láskou. Sám autor se na toto téma v jednom rozhovoru zmínil slovy: „Čtenářky mi vytýkaly, že Vzpoura je pro kluky, že jsou v ní coby hrdinové zejména muži, tak jsem to teď napsal i tak trochu pro holky.“ Nic proti čtenářkám vědeckofantastické literatury nemám, naopak si jich hluboce vážím, ale přijde mi, že autor samotný této myšlence přespříliš podlehl. O čemž svědčí i klišovitá lovestory rozvinutá ke konci knihy. Změnám se nevyhnuli ani členové posádky, například zatímco v komiksu je prvním pilotem Marek, v románu zastává funkci druhého pilota. Nebo kosmonaut z komiksu Vladim se v románové podobě někam úplně vytratil. Takových změn v příběhu najde pozorný čtenář mnohem více. Netvrdím, že autor nemá právo na jakési rozvedení svého díla, ale v románové podobě je zasaženo i do dějové kostry příběhu, kterou vyznavači původního komiksu důvěrně znají. Do jaké míry je to potěší či nikoli je pak pouze jejich osobním rozhodnutím.

Těžko hodnotit, zda by románová podoba Vzpoury mozků uspěla samostatně, tedy bez původního komiksového zpracování. Ovšem obávám se, že v dnešní záplavě literárních děl s podobnou tématikou asi jen stěží. Jak už jsem v úvodu předeslal, patřím k uctívačům původního komiksu, takže opravdu nemohu podat fundovaný názor na to, jak by na knihu nahlížel čtenář, který nikdy nepropadl kouzlu příběhu na zadní straně ábíčka. Otázkou také je, zda je kniha primárně určena čtenářům, kteří komiksovou předlohu neznají. Opět si myslím, že spíše ne. Mou domněnku potvrzují další autorova slova v rozhovoru, který vyšel v novinách Dnes: „Jak si představuji čtenáře Vzpoury? Asi jako čtyřicátníka, který si román koupí z nostalgie k Ábíčku a k jeho původní, komiksové verzi. A pak ho věnuje svým potomkům. Doufám, že i oni se začtou.“ Osobně jsem z knižního zpracování příběhu spíše rozpačitý. Určité momenty jsou povedené a poutavé, ale celkové vyznění mě rozhodně nijak neuhranulo a výše zmíněná romantická zápletka na mně zanechala spíše dojem odpovídající remaku z americké filmové produkce. Myslím tím případy, kdy původní myšlenka díla jde někam stranou a hlavní hrdina musí nutně prožít velkou lásku a americký sen. Rozhodně knihu neodsuzuji a myslím, že mnoha čtenářům původního komiksu udělá radost. Přesto se u mě jedná spíše o zklamání než o radost z inovace původní myšlenky.

Vzpoura mozků je zamýšlena jako první část románové trilogie, která by měla ještě obsahovat díly Galaxia a Odysseus. Tedy pokud prý budou mít čtenáři zájem. Což na druhou stranu může znamenat cokoli, ale představa, že autor se bude věnovat literární tvorbě pouze v případě, že se první kniha setká s prodejním úspěchem, ve mně nevzbuzuje zrovna pozitivní emoce. Uvidíme, kam se budou ubírat další osudy hrdinů, které nám Václav Šorel v románové adaptaci kultovního komiksu představil. Nezbývá než přát si, aby v dalších dílech našli pevnější půdu pod nohama.

Václav Šorel: Vzpoura mozků

vázaná, obálka Václav Šorel, 256 stran, 299 Kč, vychází v květnu 2013