Musí noční můry z výprodeje? (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 2 dubna 2015 10.30

Autorský tandem Petr Boček a Miroslav Zubík jsem už představil při recenzování jejich debutové povídkové sbírky Mrazivé příběhy. Koncem loňského roku tato dvojice na svou prvotinu navázala a přichystala novou porci mrazivých, ale i vtipných příběhů. Mají ve vínku intimní koketování s hororovou literaturou, a to v jejích nejrůznějších podobách. Dalším společným jmenovatelem je humor, který autoři rovněž předkládají ve více variacích. Jeho prezentace je černohumorná, hravá, sžíravá, sarkastická a často si na paškál bere novodobé společenské hodnoty. Aktuální sbírka pojmenovaná Výprodej nočních můr je zase o kousíček vyspělejší a vypsanější než její předchůdkyně. A to i přesto, že minulá kniha byla povedenou a hlavně precizně řemeslně zvládnutou literární tvorbou, která netrpěla začátečnickými neduhy.

Autoři si zdařile hrají s dobou, místy, ale i používaným jazykem jako takovým. Přizpůsobují jej danému námětu, a to včetně dobové stylistiky. Po pár povídkách zcela zřetelně poznáte, co autorské dvojici leží v žaludku a z čeho si bez jakýchkoliv servítek doslova střílejí. Koneckonců tyto prvky byly výrazné už v jejich minulé povídkové sbírce. Výprodej nočních můr však předkládá i delší práce, než jaké zahrnovala debutová kniha. Autoři v aktuálním počinu předkládají takovou malou hru se čtenáři. Dočkáme se na pětatřiceti plnohodnotných povídek z různých míst i časů. Celkem třikrát se pak dočkáme jejich proložení porcí Hororových jednohubek. V tomto případě se jedná o opravdové literární jednohubky, které nepřekračují odstavec, přesto skoro pokaždé přináší pointu ostrou jako břitva. Vrcholem je dle mého kraťásek Skvrna, po jehož konci budete přemýšlet, kde je zakopaný pes. Setkáme se celkem se sedmnácti takovýmito jednohubkami, které stejně jako povídky mísí hororové pointy s porcí humoru ostrého jako papričky habanero. Vrcholem vytříbeného smyslu pro humor a tolik potřebného nadhledu je pak, dle slov samotných autorů, místo závěru použitá stať 13 rad postavám hororů. U každé rady si představíte situaci, film, scénu, povídku či knihu, která se dá přesně aplikovat na sepsaný bod. Pointou je, že se budete vpravdě královsky bavit a oceníte přehled autorů a jejich um definovat podstatné.

Kouzlem starých romanopisců, kteří předkládali své strašidelné a temné příběhy, voní hned úvodní povídka Největší objev v dějinách lidstva. A také hned z úvodu pochopíte dříve napsané, že autory nelze brát až tak úplně vážně, protože kromě vytvoření podmanivě temné atmosféry dokáží závěr sestřelit ostrým vtipem, který rozhodně není prvoplánový, byť jeho pointa je v konečném důsledku jasná jako facka. V téhle tvůrčí rovině autoři nejvíce připomínají legendárního Miloslava Švandrlíka. Stejně jako on dokáží skvěle křížit hororové zápletky, sociální statuty hrdinů a štiplavý vtip. Pro změnu do doby alchymistů a vážených měšťanů nás zavede Živý plot, který vám svým schizofrenním koncem pěkně zamotá hlavu. V knize můžete cestovat nejen v časech, ale třeba i na různá místa. Po sezóně se podíváme do osiřelých přímořských letovisek a odhalíme, co se v nich odehrává. A zda mají tahle místa i bez turistů svého ducha. Pánové Boček a Zubík si umí střílet téměř ze všeho a navíc dokážou stále se opakující témata zdařile parodovat. Příkladem budiž povídka Dýňová kalamita, která se strefuje do různých epidemiologických katastrof. Nadhled zkušených mazáků je doslova hmatatelný a čtenář se náramně baví nad tím, jak si s tématem autoři zručně pohráli. Výbornou parodií na prodejce nepotřebných věci za skvělou akční cenu je povídka Kliďas. Navštívíme prezentaci produktů, které jsou divákům z pódia vnucovány dvojicí bizarních manipulátorů. Vše samozřejmě dopadne jinak, než by se dalo čekat, a humor je zde černý jako smrt sama.

Oba autoři jsou v nejlepším věku a bez jakékoliv urážky už mají něco za sebou. A některé nemoci současné společnosti jim leží pořádně v žaludku a ve své tvorbě se s tím vyrovnávají takříkajíc po svém. Například to dávají patřičně sežrat novodobým zlatokopkám v povídkách Klecový chov či Stěna. Druhá zmíněná volně navazuje na povídku Smrd, která přináší další autory oblíbené téma. Tentokráte se jedná o zkušenosti s učitelským řemeslem, které oba tvůrci dobře znají. Podobně laděné jsou i povídky Můra či Jáma mrtvých. Pokud už mají pánové učitelství jako takového plné zuby, posílají své hrdiny od kantorství k žurnalistice. Mnohdy si dobírají i samotnou mediální stoku a celebrity. Příběh Okurková sezóna je pak přesně o tomhle. Z tohoto ranku je nejzajímavější a nejlépe vystavěná povídka Ta věc tam dole. Ukazuje, že jednou stranou berné mince mohou být totálně pobláznění fanoušci a druhou pak celebrity samotné. Pokud bych měl vybrat jednu povídku, která zahrnuje velkou podstatu toho, jak autorská dvojice staví své nápady a jakým stylem je poté čtenářům předkládá, byla by to právě tahle. Parádní kousek, který obsahuje většinu z literárního a žánrového umu obou tvůrců. Poněkud jiný žurnalistický pohled přináší povídka Věřte – nevěřte, která nejvíce zaujme svou krásně vystavěnou strukturou.

Autoři se nebojí ani erotických povídek, které umně mísí s hororovou atmosférou. Příkladem budiž povídky Trubec nebo Labužnice. Ta druhá útočí na pudy starého mládence, kterému předkládá šťavnaté lascivní sousto, jež pro něj nakonec může být až příliš velké. Jiným z vrcholů sbírky je povídka Zubatá, která erotický aspekt používá jako druhotný, přesto v ní hraje podstatnou roli. Zjistíme v ní, jak až velký strach může mít matka o své dítě, co všechno se může stát v jednom hotelovém pokoji během dovolené a zda pokojské mohou děsit malé děti?! Je to brilantní příběh o špatných věcech s ještě horším koncem. Kapitolou samou pro sebe je psychoticky pojatá povídka Slast potkávání, která představuje divného knihovníka a jeho ještě podivnější libůstky. Jak chtíč a erotika hýbou lidskou myslí a následnými činy nás přesvědčí povídka Paranormální aktivity. I přes svůj celkem jasný název nám ve finále připraví pořádné překvapení. Z poněkud jiného soudku je další pozoruhodná povídka Adrenalinová past. Ta výborně vymyšlenou koncepcí ukazuje, kam až může vést touha po adrenalinových zážitcích. Druhá strana mince pak líčí neudržitelnou touhu po kariéře. Dle hesla „podej prst…“ se dočkáme krásně vypointovaného příběhu, z jehož jednoduchosti a rutinní všednosti až mrazí. Výbornou atmosférou se pyšní i závěrečná povídka sbírky Jak jste vlastně zemřel? Jedná se o s nadhledem podanou duchařinu, při které jsem si vzpomněl na legendárního seriálového ducha Marty Hopkirka.

Hemžení se zase zdařile pouští na hranu sci-fi žánru, který situuje do našich poměrů a časů těsně po pádu železné opony. Hutný hororový nádech se zde mísí s lascivní erotikou a pozůstatky sovětských vojsk. Jedná se o delší povídku, která si vás však plně podmaní svou temnou atmosférou a patří k největším skvostům knihy. S kriminálním žánrem zase laškuje Stavebnice, která i přes svou relativní krátkost překvapí svou nadměrnou úderností. Další kriminální horor autoři předkládají v opusu Danse Macabre. Zde narazíme i na věčnou lásku a peripetie, které může zamilovanému srdci způsobit. Na srdeční sval však autoři útočí i velmi tíživou atmosférou, při které ani mrtví nezůstávají v klidu. Z úplně jiných krajin lidské psychiky připlouvá povídka Duše stromů, která trochu působí jako agitka ochránců přírody podaná brutálním způsobem. Hrdinové povídek se občas jeví jako zcela duševně vyšinutí jedinci a děj bývá podáván z pohledu jejich sebeklamů a trýznivých představ. Příkladem budiž Zúčtování, které výborně funguje jako nahlédnutí do mysli chorého člověka. Podobně je na tom také Zoufalec i stéblo stříhá, jenž pro změnu používá duchařskou atmosféru jako roznětku pro pointu. Chorobných myslí není nikdy dost, takže další náhled do ne úplně normálních myslí nabízí povídky Vracím se z lázní a Domove, sladký domove. Ty jednoduše nemohou skončit dobře… Jedna věc je duševní choroba a druhá pak posedlost samotná. Na tuhle strunu zabrnká poněkud parodický Sixmaniak, kterému jeho touha po poznání naprosto změní osobnost. Na otázku, zda se duševní pohnutky a despotismus mohou přenášet z generace na generaci, odpoví Sobotní obřady, přinášející pohled na život mužem totálně ovládané rodiny.

Výprodej nočních můr předkládá dospělou žánrovou literaturu, která se nebojí temných stránek lidské duše, strachu ve všech jeho podobách, jakýchkoliv stylových či žánrových odboček a ani všelijakých forem humoru, který je vždy nutným kořením. Je třeba ještě zmínit, že některé povídky přinášejí bonusy pro čtenáře ve formě alternativních konců. A také to, že autorem obálky, kterou sice možná na první pohled přehlédnete, ale na ten druhý ji začnete podrobně zkoumat, je jeden z autorů, Petr Boček. Jisté však je, že máme před sebou velkou a kvalitní porci povídkové literatury, která se věnuje žánru, jenž u nás nemá zrovna na růžích ustláno. Asi zaryji do vosího hnízda, když napíšu, že mi přijde hodně smutné, že takto vyspělí autoři si u nás musejí (byť přes zprostředkujícího nakladatele, nikoli však investora) vydávat knihy sami a každé trdlo, které píše stokrát omleté fantasy téma, má k úspěchu a cestě do všeobecného podvědomí čtenářské obce mnohem blíž. Sice to bude asi v konečném důsledku plivnutí do moře, ale před pány Zubíkem a Bočkem hluboce smekám!