Skotský autor Iain Banks je žánrovým fanouškům známý především díky cyklu SF románů o Kultuře. Sérii věnovanou civilizaci daleké budoucnosti odstartovala kniha Pomysli na Fléba, po níž následovalo dalších devět svazků. Banks ovšem ani zdaleka nebyl jen autorem vědecké fantastiky, většinu jeho bohužel už uzavřeného díla naopak představuje literatura spíše mainstreamová, byť často hodně podivná až fantaskní. Tento popis přesně sedí i na autorovu prvotinu – Vosí továrna v roce 1984 vzbudila značný rozruch a dočkala se i přes svou kontroverze budící povahu převážně kladného přijetí. Románu se dařilo i u nás, poprvé vyšel v roce 1998 u Talpressu a toto vydání se poměrně rychle stalo vzácným a nedostatkovým zbožím. Situaci ohledně dostupnosti českého překladu Vosí továrny napravilo až letos nakladatelství Argo, Banksovu prvotinu si tak konečně mohou přečíst všichni zájemci. Připravit by se měli na šokující a násilný příběh, sluší se však dodat, že tato tvář románu v žádném případě není samoúčelná nebo laciná, autor naopak překládá komplexní intelektuální stavbu, ve které má každý prvek své logické místo.

Vosí továrna vypráví poměrně jednoduchý příběh, točící se kolem několika málo postav. Hlavním hrdinou je šestnáctiletý Frank Cauldhame, jehož prostřednictvím události sledujeme. Spolu se svým podivínským otcem žije na takřka opuštěném ostrově kdesi na severu Skotska, přičemž třetí člen domácnosti, starší bratr Erik, přebývá v psychiatrické léčebně, hospitalizovaný po prodělaném nervovém zhroucení. Že se ani ve Frankově případě nejedná o zcela konvenční postavu, je jasné od prvních stran, na kterých sledujeme jeho výrazně rituální chování, točící se kolem soustavy nejrůznějších svérázně pojmenovaných předmětů a zahrnující poměrně dost násilí namířeného proti bezbranným zvířatům. Cílem tohoto zvláštního a propracovaného systému jednání je ochrana ostrova před jakýmisi imaginárními vetřelci, potažmo snaha o zachování současného stylu života obecně. Centrem jeho totemů je lebka Starého Saula, psa kdysi patřícímu jeho otci, který Franka ve věku tří let napadl a vykastroval, za což byl potrestán utracením.

Eunuch Frank nyní sám sebe vnímá jako nekompletního a zároveň nadřazeného, bytost stojící nad muži i ženami, těmi dokonce výrazně opovrhuje a ve své vlastní filosofii jim přiřazuje nižší postavení než mužům. Když se čtenář poměrně rychle dozví, že naslouchá vyprávění mladého psychopata, kterému prošly tři důmyslně a zároveň notně bizarně provedené vraždy spáchané v dětském věku, není ani příliš překvapen. Frank na své skutky vzpomíná odtažitě a bez jakýchkoliv výčitek svědomí, stejně jako po fyzické stránce i jeho psychice něco podstatného chybí. Dalším důležitým prvkem Frankova svatostánku je titulní vosí továrna, důmyslné sestrojené mučící zařízení sloužící k likvidaci vos. Do labyrintu vpuštěná vosa nakonec vždy sejde jedním z dvanácti typů smrti, množství možných zakončení je dáno počtem číslic na ciferníku velkých hodin, který je základem celého labyrintu. Zabíjení vos ovšem není pouhým rozmarem, Frank na základě způsobu skonu, ke kterému se vosa nakonec dobere, věští povahu příštích událostí. Právě továrna Franka jako první upozorní na možnost bratrova návratu. Obecně se tato vosí továrna dá chápat jako metafora Frankova pohledu na svět, každý z nás jsme v jejích chodbičkách a nevědomě směřujeme ke smrti, lhostejno jakým způsobem.

Vosí továrna není vyprávěna popořádku, respektive kapitoly ze současnosti, z hlediska děje spíše přešlapující na místě, jsou prokládány historkami z minulosti, které postupně objasňují prazvláštní povahu rodiny Cauldhamových. Kniha tak tvoří jakousi skládanku, jednotlivé střípky informací jsou do ní jako dílky doplňovány, aby nakonec vytvořily obraz skutečně šílený. Banks zvolil zřejmě jediný možný způsob, jak se s románem popasovat, to co by při chronologickém způsobu vyprávění postrádalo minimálně napětí, pokud ne přímo smysl, je v jeho podání úchvatným dílem. Jak už bylo naznačeno, důležitým rysem autorova podání je brutalita a silně odtažitý vztah k ní. Frank své hrůzné kousky popisuje se stejným zaujetím, jako když vypráví o pravidelných sobotních pitkách v městské hospodě, což je mimochodem jediné ozvláštnění jeho ostrovní rutiny. Čtenář tak volky nevolky přejímá jeho psychopatický náhled na svět a jednotlivými eskapádami se spíš baví, než aby se děsil. Jediným opravdu hrůzným momentem je popis událostí vedoucích k Erikovu zhroucení, právě proto, že Frank zde nevystupuje a pouze vypráví, co se dozvěděl od někoho jiného. Scéna s postiženým dítětem a vším okolo by mohla okamžitě zazářit na stránkách libovolné hororové knihy, tak tísnivá a děsivá je. Jinak je ale vše podáváno s lehkým odstupem, ne nadarmo je někdy Vosí továrna označována za černou grotesku, cynický žánr, který na ta nejhorší zvěrstva hledí s lehkým úsměškem a při jejich popisu dokáže nečekaně pobavit.

Do labyrintu Vosí továrny může bez obav vstoupit každý milovník zajímavé literatury, takové, která se nebojí překračovat žánrové hranice ani řadu nepsaných konvencí. Ano, jde o román skutečně svérázný, nikdy asi nebude bez výhrad většinově přijímán, na to je v něm příliš zdánlivě prvoplánového násilí a především cynismu. Přesto se dočkal kritického i čtenářského uznání, například v anketě listu The Independent se umístil mezi nejlepší stovkou knih vydaných ve dvacátém století. To je už pořádný důkaz autorova úspěchu i talentu, potvrzeného suverénně i v následujících třech dekádách plodné tvorby. Z Banksova díla zatím známe v českém překladu pouze menšinu, snad se nově vydaná Vosí továrna dočká takového ohlasu, aby nakladatele inspirovala k vydání některých z jeho dalších děl.

Iain Banks: Vosí továrna

flexi, překlad Viktor Janiš a Zuzana Šťastná, obálka Pavel Růt, 248 stran, 298 Kč