Mezinárodní vesmírná stanice, jeden historický objev a obrovský průšvih pro všechny zúčastněné – to je Život, nový snímek švédského režiséra Daniela Espinosy (Nepřítel pod ochranou, Dítě číslo 44). Ač má tahle science fiction vznosný název a alespoň zpočátku si hraje víc na science, ve skutečnosti jde o thrillerový a přímočarý survival. Sonda, která přiletí z Marsu se vzorky, totiž na dosud poklidnou stanici přivezla i jednobuněčný organismus, který se má po drobném zásahu náramně k světu a ukáže se být nadmíru nebezpečný. Na řadu tak přichází nejen dramatický boj o holý život, ale především o to, aby se vetřelec nedostal z ISS na povrch Země.

Gravitace a Vetřelec, případně Věc. Filmy, které svou symbiózou tvoří Život. Z toho je patrné, že originality se tu moc nedočkáte. Vadí vám to? Pak se ohlédněte někde jinde. Záleží totiž, co u podobné žánrovky preferujete. Pokud mluvíme o sci-fi thrilleru béčkového ražení, funguje-li herecký ansámbl, audiovizuální stránka a dramatizace děje, nevidím problém. Je dobré vědět, že Život má kvalitní řemeslné podhoubí a velké plátno mu opravdu sluší. Divák to zjistí už v prvních minutách, kdy kamera na stanici ISS efektně proplouvá interiérem bez jediného střihu a seznamuje nás s jednotlivými postavami v situaci, kdy očekávají návrat marsovského modulu. Vypadá to báječně a lahodí to oku. Podobnou strategii užívá režisér i v dalších akčních pasážích filmu (o poznání intenzivnějších a drsnějších) a vykouzlit z nich atmosférickou nálož se mu daří více než slušně.

Posádka v čele s Jakem Gyllenhaalem a Rebeccou Fergusonovou je celkově sympatická a casting povedený. Lidé zde působí reálně a soudržně. Máme zde Rusku, Evropany, Amíky i Japonce. Přitom se nejedná jen o figurky určené k sežrání (tedy… k sežrání určeni jsou, ale jejich osud vám nebude úplně lhostejný) a v rámci žánru předvádí, co divák očekává – letmé ohlédnutí do minulosti, hovory o dalším postupu, smutek nad ztrátami a hodně vyděšených úprků – což není v nulové gravitaci a kovové plechovce zrovna lehké. Fandil jsem všem, i když je logické, že u podobného filmu dojde víc než na jednu smrt. Už první vážná konfrontace s mimozemšťanem je tak atmosféricky hutná, že ti, co čekávají drsnou vetřelovskou hru o přežití, budou spokojeně vrnět. Snímek umí na diváka dobře přenést pocitové vjemy hrdinů, zpravidla ty hodně nemilé – nutkavou potřebu po kyslíku, pocit zimy, a samozřejmě bolest, která je tu při fatálních chybách hodně cítit.

V některých akčních momentech je atmosféra neobyčejně intenzivní, což je i zásluhou rytmicky temného soundtracku Jona Ekstranda, který dokáže rozpumpovat srdce v hrudi. Život je primárně thriller, ale k hororu také přičuchne (najdou se tu jeden či dva dost hnusné momenty a pár lekaček). Ovšem Vetřelec dnes už vyděsí jen málokoho, takže i Život zvládne většina citlivějších diváků bez následně narušeného spánku. Je jen trochu zvláštní, že první půle působí relativně chytře a uvěřitelně, avšak film tuhle budovanou atmosféru následně zahodí a nabídne divákům akční děj s predátorem a naháněnou kořistí. Nemusí to vadit, zvláště pokud něco podobného čekáte, snad až na nešikovné přepínaní mezi akčními a odpočinkovými sekvencemi. Dialogy víceméně fungují, jen jsou občas melancholicky fádní a ruší tak tempo vyprávění.

Po výtvarné stránce je Život hodně ambiciózní a digitální triky se povedly na výbornou (mimozemšťan, pohledy na stanici a Zemi, krvácení v nulové gravitaci). Celá řada scén si hraje s možnostmi beztížného stavu, kdy nemusí být kamera ukotvená. Díky tomu se dočkáte efektních záběrů s chytře vystavěnou kompozicí i působivých vycházek do vesmíru. Pokud se vám v tomhle směru líbila Gravitace, nebudete zklamáni. Většina stopáže se ale odehrává v klaustrofobických chodbách a modulech stanice, kde jsou astronauti zavření jako v kleci a kde postupně přestává všechno fungovat. Protože neví, odkud na ně velmi flexibilně pohyblivý tvor vybafne, dostavuje se slušné napětí, které díky svižnému tempu nedává mnoho času na vydechnutí. Místní nepřátelská forma života možná není tak ikonická jako Vetřelec nebo Predátor, ale designově se mi líbila. Když vám ovšem dojde, oč tu běží, a obluda je ukázána v celé kráse, na působivosti trochu ztrácí a slouží jen jako prvek nebezpečí. To, co Životu chybí, je rozeznatelný rukopis, osobitější pojetí a větší dávka překvapení, proto se bude v ikonické konkurenci ztrácet a někteří ho odsoudí za kopírování. Přesto se jedná o funkční sci-fi thriller, který překračuje čáru průměrného standardu.

Život je řemeslně znamenitý, po většinu stopáže dynamický a zábavný. Děj nemá smysl moc rozebírat, protože i když film musel stát slušný balík peněz, je to prostě béčko s klišé příměsí, která k němu patří. Podhodnocovat tenhle snímek kvůli plagiátorství v době, kdy se v kinech objevuje celá řada předražených blockbusterů s dějem jako přes kopírák, jednoduše není na místě. Proto je velké plus, že ho distributor poslal do kin ještě před Scottovým Covenantem, který si na nás brousí zuby už v květnu. Ve stínu slavného Vetřelce by totiž mohl zapadnout. Nenecháte-li se odradit průměrným hodnocením recenzí a připustíte, že se tu hraje víc na řemeslnou formu než originalitu, snímek si užijete. I přes předvídatelnost děje ve mně zůstal po závěrečné tečce převážně pozitivní dojem, a to se počítá.

Život

USA, 2017, 104 min