Do Úřadu paranormálů vchází Smrt (recenze)

Autor Martin Šust | Aktuality | Čtvrtek 21 ledna 2016 22.30

Zatímco Hellboy se ve své hlavní řadě těší neutuchající popularitě a v anglickém originále si letos vysloužil už třináctý svazek (nemluvě o paralelně vydávaných sériích Hellboy in Hell a Hellboy and the B.P.R.D. či o bokovce Hellboy: Weird Tales), jeho parťákům z Úřadu paranormálního výzkumu a obrany se u nás zase tolik nedařilo. Nakladatelství Comics Centrum se v rámci nouzového plánu známého pod kódovým označením Kniha na přání podařilo odvážné výzkumníky resuscitovat a aktuálně pořádají tradiční sběr objednávek pátého svazku. K vzrůstající popularitě téhle party jistě přispělo i to, že po dvou úvodních sbírkách kratších a v rámci Hellboyovského univerza spíše bonusových jednorázovek započal ve třetí knize boj proti rychle se šířícímu Žabímu moru…

Úřad, toho času opuštěný Hellboyem, čelí doposud nejrozsáhlejšímu nebezpečí a zároveň i největší výzvě. A že to nebude žádná brnkačka, dokazuje fakt, že se s bojem proti Žabímu moru budeme v sérii setkávat až do čtrnáctého svazku (přestože si v devátém a třináctém svazku odskočíme do čtyřicátých let minulého století). Něco takového se samozřejmě neobejde bez pečlivých příprav a jisté reorganizace včetně jmenování nového terénního velitele. Kapitán Benjamin Daimio je voják každým coulem a v akci už se setkal s ledasčím včetně vlastní smrti a pár dnů strávených v pytli na mrtvoly. A přestože si prošel zázračným zmrtvýchvstáním, tvrdou vojenskou morálku z něj ani tahle zkušenost rozhodně nevyhnala, a tak se hned od začátku potýká se svéhlavým chováním nových podřízených. Vše navíc komplikuje stěhování Úřadu do nové Centrály, která má za sebou pořádně divokou minulost a jistě skrývá nejedno tajemství. Ve druhé dějové lince se opět setkáváme s pátráním oblíbeného Aba Sapiena po svém původu.

Zatímco si Mignola vzal na starosti tajemný příběh Sapiena, v ostrém kontrastu se nese akční jízda zbytku postav pod taktovkou scenáristy Johna Arcudiho. Obě linie mají co do sebe a dobře se doplňují, ostatně tenhle styl už se osvědčil ve třetím svazku série. Těžko říct, která linka je hlavním lákadlem, přestože je Sapienův příběh spíše komorním dramatem, čím dál hlouběji nám odkrývá tajemství jeho zrodu, jež se navíc umně prolíná s událostmi, jež známe z Hellboyovských knih. Oproti tomu se čím dál více sžíváme s Liz Shermanovou, Johannem Krausem, homunkulem Rogerem a dalšími vyšetřovateli. Jistě, na jednu stranu je absence hlavní postavy příběhu nevýhodou, na stranu druhou se všem postavám dostává slušného prostoru, což by v přítomnosti Hellboye, zvyklého strhnout veškerou pozornost pouze na sebe, šlo jen stěží. Autoři tak mohou snáze budovat vztahy mezi bezesporu zajímavou partou rozmanitých postav, z nichž si někteří po zásluze vysloužili vlastní komiksovou řadu.

Všechna ta promyšlená propojení Mignolova univerza s sebou nesou jasně patrné nebezpečí, že se čtenář bude někdy méně, jindy více ztrácet. Arcudiho linie navíc sviští rychlostí rozjetého expresu, což nemusí v kontrastu s pomalou a rozvážnou Mignolovou linkou každému sedět, ovšem nelze nepoznat, že jde o tvůrčí záměr, který se dle mého názoru povedl. Jako jediná závažnější chybka se tak jeví rychlost publikování série, přestože dva kousky ročně jsou vlastně těžce nedoceněný luxus. Ovšem při pohledu na zahraniční servery, na nichž najdete soupis sebraných vydání shrnujících dnes už přes sto čtyřicet sešitů ve více než třiceti knihách, vás prostě musí popadnout nezřízená nedočkavost. Mike Mignola se totiž ne nadarmo stal komiksovou legendou, takže dost řečí a mažte si objednat pátý svazek, a pokud jste snad téhle sérii ještě nepropadli, raději si hodně rychle sežeňte předchozí svazky, protože ty už na trhu jistě dlouho nebudou.