Akčně hororová série Underworld je tu s námi už skoro neuvěřitelných osm let a nekonečný spor mezi upíry a vlkodlaky (zde Lycani) představila ještě v době, kdy neměli zapotřebí neustále se svlékat a plakat v koutě. První film, přestože bývá kritiky často zatracován, je neméně často chválen mezi příznivci vampýrů, a i když příběhově nejde o nic extra, režisér Len Wiseman mu dokázal vdechnout hutnou atmosféru, kterou dokázal udržet i o dva roky později v prvním pokračování. Underworld: Evolution (2005) byl samozřejmě větší, dražší a akčnější, ale veskrze vzato se udržel na stejném levelu, což se ale už nedá říct o Vzpouře Lycanů (2009). Inu s odstupem hlavních hrdinů a novým režisérem šla laťka kvalitativně dolů. Underworld: Probuzení (2012) by však mohl všechno obrátit k lepšímu. Možná.

Pro Underworld je klíčová především divácky oblíbená postava upírky Selene (Kate Beckinsale), která slaví velký návrat a zase má těsný kožený obleček, kabát a dvě bouchačky a zase je pěkně sexy, ale zapomenout nesmíme ani na křížence Michaela (Scott Speedman), jenž sice shodil bujné háro, ale důležité je, že je zpátky. Rozpaky ovšem budí opětovná změna na režisérském postu. Tedy, ne snad, že by se měl ještě někdy něčeho zhostit Patrick Tatopoulos, ale jeho místo zabrala dvojice Mans Marlind a Björn Stein a nutno podotknout, tihle dva pánové se zatím s žádným snímkem zrovna dvakrát nevytáhli. Za zmínku stojí snad jen jejich Skrýš (2010) s Julianne Moore. Z traileru je také patrné, že byť se snaží dosáhnout zmiňované atmosféry prvních dvou Underworldů, od Wisemanova originálu jsou pořád hodně daleko.

Podle pravidel sequelů si čtvrtý díl dovolí zajít mnohem dál, než předchozí. Co je jistojistě nejzásadnější – ani jedna ze zúčastněných nelidských ras už nezůstává dále skryta před lidmi, kteří se k nim samozřejmě postavili tak, jak jen to je logické. Ozbrojili se a vydali na pořádný lov a mimo jiných chytili i Selene, která byla pár let zakonzervovaná, z čehož na větvi pochopitelně není, takže se můžeme připravit na pořádný nářez v zajímavém světě, kde oproti takovému Svítání (2009) zřejmě budou mít hlavní slovo pořád ještě lidé. Jenže zajít dál ještě neznamená být lepší. O to víc, pakliže výsledek bude ve 3D.