Tváře překladu 19: MARTIN D. ANTONÍN

Autor Roman Tilcer | Aktuality | Pondělí 9 prosince 2019 19.15

Tváře překladu aneb Rozhovory s překladateli je zajímavý cyklus článků, jenž se po úspěšném prvním kole znovu vrátil na web XB-1 a objevuje se u nás opět každých čtrnáct dnů. Jako devatenáctý nám rozhovor poskytl spisovatel a překladatel Martin D. Antonín (*1978). Vystudoval obor diplomacie a politologie na Vysoké škole ekonomické. Jako spisovatel je znám povídkovým cyklem Trpasličí čest, samostatnými romány Křivé ostří a Zelená a fantasy sérií Daemonica. Přeložil už více než sto komiksů – z nichž nejznámější je zřejmě série Živí mrtví, u níž se dokonce podílí na přípravě českého znění stejnojmenného televizního seriálu. Pořádá tzv. LARP akce, především Konec dějin? a Bezkrálí, donedávna vedl klub příznivců sci-fi a fantasy nad knihkupectvím Krakatit.

Co bylo tím podnětem, který vás vedl k tomu převádět literaturu do češtiny?

Prachy!

Ne, to se přece nemá prozrazovat. Takže… Na počátku byly manuály na kopírky. Ne, na počátku vlastně byly anglické komiksy, které mi posílala rodinná známá z Anglie, a já se tak někdy v devíti stal nadšeným angličtinářem-samoukem. Ne, počkat, zapomínám na počítačové hry, jmenovitě na Larryho 1 a 2 a další perly od Sierry! Kvůli těm jsem na počátku asi pokročil nejvíc. Tehdy jste ve hrách museli dovést postavičku na přesně to správné místo a tam přímo napsat, co má udělat, třeba: „Pick up onklung“. (Což je zkomolenina názvu indonéského hudebního nástroje a já vážně nevím, proč mi zrovna tohle dodnes utkvělo…)

Každopádně jsem si bez angličtiny nemohl hrát, a co si budeme povídat – není nad pořádnou motivaci. A taky bylo prostě fajn, že jsem se mohl v hodinách angličtiny flákat a číst si pod lavicí. A potom mě zaujalo Lego, takže jsem potřeboval peníze, takže jsem začal dělat korektury překladů manuálů na kopírky, pak jsem jich pár i přeložil… a pak jsem toho na nějakou dobu nechal, protože jsem si vydělal víc peněz v Německu na brigádě. A pak mi peníze došly, ze psaní fantasy jich tolik nebylo a láska ke komiksům mě nepustila, takže jsem si na zkoušku přeložil jednu ze spidermanovských Komiksových legend. A pak Wolverina. A pak už přišli první Vetřelci a první Živí mrtví, obojí dlouhodobé série, obojí moje srdcovky… a když jsem se později dostal k Supermanovi, Batmanovi, Daredevilovi a Sláinovi, byl jsem chycený. Už nešlo utéct.

Takže… byly to prachy. Ale i když jsem pak zjistil, že v překladech komiksů žádné moc velké nejsou, zůstal jsem u toho. Láska je láska. Postupně jsem sice přičichl k dalším médiím (počítačové hry – např. Dragon Age a Fallout: New Vegas, knihy – životopisy Steva Jobse a Terryho Pratchetta, Ocelová šlechta od Adriana Tchaikovskyho, televizní seriály a filmy – Živí mrtví (jako dramaturg dialogů), American Horror Story, Dracula, Skladiště 13, Hranice nemožného), ale ani tam to nějak extrémně lukrativní nebylo a stejně jsem vždycky utekl zpátky ke komiksům. Asi trpím masochistickými sklony. Nebo nezvládám nechat něco neukončeného. Pozastaveného ano, ale ne neukončeného… (Ano! Já tu třetí Daemoniku už brzo dopíšu, já vím!)

Píšete, že překládání komiksů moc nevynáší. Mohl byste to prosím rozvést? Pokud vím, honoráře bývají vyšší než u beletrie, ale zato je s komiksem víc práce, než se na první pohled zdá.

Hm, teď jsem si trochu naběhl. To mám za to, že se odvažuju něco kategoricky prohlašovat. Mluvil jsem samozřejmě jen ze své zkušenosti – já z komiksů zrovna nezbohatl. Jiní možná ano.

Honoráře jsou každopádně maličko vyšší než v případě beletrie, pokud tedy mluvíme o sazbě za normostranu (1 normostrana = 1800 znaků včetně mezer – pozn. R. T.), ale komiksy jsou zase často krátké, takže za ně málokdy dostanete nějakou horentní sumu. A protože je pro mě pokaždé nejtěžší začátek (načtení všech relevantních informací, rozhodnutí o překladu terminologie a zapeklitějších oříšků, obecně se k tomu konečně dokopat apod.), tak v případě spousty krátkých věcí prostě nedělám tak rychle, jako když už pár týdnů či měsíců dělám na jedné a té samé věci a dostanu se do tempa.

A ano, zpočátku mi komiksy šly opravdu hrozně pomalu, protože jsem se neuměl omezit na rozlohu bubliny a pořád dumal nad tím, jak svůj text zkrátit. Ale byla to skvělá škola, jak se naučit vyjádřit méně slovy to samé. A když jsem pak přičichl k překladu pro dabing, kde musíte být nejen prakticky stejně struční jako originál, ale dokonce i respektovat dikci a odmlky postav, učil jsem se dál.

Dneska už překládám rovnou a nic nezkracuju. Zčásti díky získaným zkušenostem (doufám), zčásti proto, že sazeči českých komiksů také hodně vyrostli a zvládnou si s textem pohrát, zmenšit ho při zachování čitelnosti, popřípadě dokonce zvětšit bublinu (děkuju vám všem!). Ale nejde to vždy, takže ‚stejně dlouhé‘ je vždycky nejlepší.

Druhá obtíž, kvůli které je překlad komiksu komplikovanější než beletrie, nastupuje v případě skvělých scenáristů. Když je originál ukecaný a navíc nadupaný hláškami, popkulturními odkazy, jinotaji a dvojsmysly doslova v každé bublině (například Harley Quinn), trvá občas jediná stránka několik hodin. A jindy je originál naopak tak geniálně stručný, že si rovnou jdu do lékárny pro ibalgin, protože mě ze snahy o zachování všech původních významů na beton rozbolí hlava. Takový Brian Azzarello je na tohle naprostý expert. Jeho postavy se vyjadřují ve čtyřsmyslných jednoslovných výrocích a další tři smysly má ještě kresba samotná. Stotřicetistránkový komiks od něj má třeba jen dvacet normostran textu, ale pokud ho neodfláknete a přemýšlíte nad každým problémem, dokud vás nenapadne skutečně to správné řešení, zabere minimálně týden. Spíš víc.

Máte na kontě i několik komiksových adaptací Zaklínače. Kolega Stanislav Komárek zmiňoval, že na nich částečně spolupracujete. Jak to probíhá? Posíláte panu Komárkovi seznam věcí, které je potřeba ověřit, nebo po vás čte celý překlad?

Kontroluje celý text a dělá mu plnohodnotnou redakci. Je to fajn – víc hlav vždy víc ví. A v Liščích dětech, ve kterých vystupoval trpaslík Addario Bach, jsem se sice pokusil jeho geniální nářečí nějak zvládnout, ale nakonec mi to pan Komárek prakticky celé správně přepsal, a budiž mu za to velký dík!

Prozradíte nám, na čem právě pracujete?

Je fajn, že se mi tenhle rozhovor podařilo odložit na tak dlouho, že už to nejsou Dogs of War, výborná kniha od Adriana Tchaikovskyho, kterou teď čeká jen poslední redakční kolečko a vyjde (doufám) na počátku příštího roku. V češtině se bude jmenovat Psí vojáci – a ne, Válečné lítice, Žoldáci, Běsy války ani další významy toho sousloví by jako název nebyly lepší. Hlavním hrdinou té knihy je skutečně pes, tak to, drazí čtenáři, v komentářích pod rozhovorem laskavě nerozjíždějte. Jsem strašně rád, že můžu zcela upřímně říct, že jsem tuhle knihu překládal s naprostým nadšením, protože Tchaikovsky mi jako autor nesmírně sedne a způsob, jakým jeho hrdina Rex svůj příběh vypráví, chytá za srdce tím nejlepším možným způsobem. Z počátku se zdá, že půjde o další tuctový příběh otroka, který se osvobodí a brutálně svým původním pánům zatopí, ale pak přijde první krok o úroveň výš, pak další… a já vím, že to musí znít jako trapná reklama, ale tahle kniha vás nakonec prostě vezme za srdce a nenechá na sebe jen tak zapomenout. Tchaikovsky je navíc i mistrem toho, jak málem říci mnoho, takže ani nenudí, a to nemluvím o jeho výborném smyslu pro humor… Zkrátka doporučuju.

A kromě toho dál dělám na své oblíbené Harley Quinn. Jsem si vědom toho, že tahle komiksová postava čtenáři buď báječně padne do noty, nebo vzbudí rozpaky (a mnohým nesedne vůbec), ale právě proto ji mám tak rád. Je jako já.

Nakonec musím zmínit komiks Živí mrtví, který se právě chystám dotáhnout posledním, dvaatřicátým dílem… a když se na tu řádku hřbetů ve své knihovně dívám, pořád nemůžu uvěřit, že se to vážně podařilo. Na počátku, před deseti lety, málokdo věřil, že se „živoly“ chytnou a vyjdou jich víc než ty úvodní dva díly – a pak najednou chrlíme čtyři ročně a dělají se dotisky! Nádhera.

Když se dotiskuje úspěšný komiks, znamená to pro překladatele šanci na finanční přilepšení, jako je tomu u beletrie?

Už se mi to párkrát stalo! Ale ne při dotisku. Pouze v několika případech, kdy mnou přeložený komiks chtělo vydat nějaké jiné nakladatelství, popřípadě když část staršího komiksu vyšla znovu v jiné knize. Sazba je pak samozřejmě menší, ale každá stovka dobrá!

Každopádně jsem zatím nezkoušel chodit po redakcích a žádat další peníze za komiksy, které už jsou vydané třeba deset let a pár dotisků měly. Dobrý nápad, díky! I nakladatelé se občas rádi od srdce zasmějí, takže mě určitě uvidí rádi!

Ne, teď vážně, nevím. Možná bych v nějaké smlouvě našel právo něco žádat. A možná by neškodilo se poptat u těch nakladatelů, se kterými místo na smlouvu jedeme na čestné potřesení rukou. Ale spíš to nechám být. Jsem rád, když se mým komiksům daří, a nechce se mi do toho těžce zkoušeného soustrojí vrážet klíny.

Zastavme se ještě u Adriana Tchaikovskyho. Před pár lety jsem si od něj přeložil jednu povídku a mohu potvrdit, že práce s jeho textem je radost. Můžeme se těšit na nějakou další Tchaikovskyho knihu ve vašem překladu, nebo se uvidí až podle toho, jak si povedou Psí vojáci a Ocelová šlechta?

Nakladatelství Planeta9 Tchaikovskyho miluje stejně jako já a další knihy se chystají. Bohužel jsem časově hrozně vytížený, ale o jedné kratší věci jsme předběžně domluvení a moc se na ni těším. Snad to vyjde.

Často se mluví o tom, že překládání literatury je v mnoha ohledech náročné, a honoráře přitom nebývají vysoké. Dokážete se překládáním uživit?

Ne. Překládal jsem (a k tomu trochu psal) na volné noze, zápasil jsem s tím deset let a prostě už mě ten život na hraně udolal. Jdu dělat IT.

Teď ale nechci, aby to vyznělo negativně. Překládání nechat nehodlám, ale hodlám se vrátit do toho správného rozpoložení mysli, kdy se z něj zase stane můj zamilovaný koníček. Budu překládat jen to, co mě láká a baví, a dávat si to za odměnu.

Nechci říct, že to nejde. Někdo jiný se překládáním fantastiky a komiksů možná živí slušně, ale já jsem moc puntičkář a jde mi to pomalu. Práce rozhodně nebylo málo – ve skutečnosti jsem neustále něco odmítal (a občas vyloženě úpěl, protože jsem takhle přišel o několik zajímavých komiksů i seriálů) – ale prostě jsem nestíhal. Nechci se jednou dozvědět, že jsem „se zkazil“ a něco odflákl. A rozhodně se chci zbavit reputace člověka, který nic neodevzdá včas.

Kolik normostran denně jste v průměru překládal, než vás to, jak říkáte, udolalo? A kolik toho asi stihnete, až se z překládání stane zase jen koníček?

Tohle mi strašlivě kolísalo. Zvlášť začátky mívám strašně pomalé, třeba jen dvě tři normostrany za den. Pak zrychluji a po týdnu už se dostávám třeba na sedm. A když se přehoupnu přes půlku a všechno jde, rozjedu se na deset a víc. Bohužel mi v tu chvíli komiks většinou skončí – ale když je dlouhý, dostanu se do transu a pak jen nevěřícně zírám na to, že dělám i přes dvacet.

Pak samozřejmě tak dva tři dny neudělám nic a jen se z toho léčím.

Co by se podle vás muselo změnit, ať už u překladatelů, nakladatelů nebo jinde v knižním průmyslu, aby se člověk mohl věnovat překládání dlouhodobě a nejednalo se přitom o život na hraně?

Nabízí se pár snadných odpovědí, které teoreticky dávají smysl. Například by pomohlo, kdyby si lidé kupovali více knih a nakladatelé si díky tomu mohli dovolit platit překladatelům více. Pár desítek tisíc navíc by přilákalo zpět esa oboru, popřípadě by to těm začínajícím umožnilo věnovat se knize déle a pozorněji. Výsledek by byl lepší a čtivější, knihu by si kupovalo více čtenářů, překladatelům by se mohlo platit víc… atd.

Jenže to je spíš sci-fi. A přece existují nakladatelství, která na překladu nešetří a pokouší se dobré překladatele udržet, stejně jako kvalitní překladatelé, kterým je jedno, že nedostávají dost, a stejně za každých okolností na svých oblíbených knihách odvádějí tu nejlepší práci, jaké jsou momentálně schopní. Sám za sebe vlastně mohu říct asi jedině to, že pokud recept na rentabilitu existuje, já se ho neuměl držet.

A ano, je možné na to prostě začít kašlat, překládat jako na běžícím páse a každý oříšek prostě přejet a rozmáčknout, každou náročnější část vzít doslova a filozofování moudřejších postav nepochopit a nějak to tam mrsknout. Spousta lidí to tak dělá a dostává stejné peníze, i když jsou jejich výsledky horší než fanouškovské překlady zdarma stáhnutelné na internetu a veškerý vyšší smysl originálu se vytratí. Chcete změnu, která navrátí překladatelství fantastiky jeho bývalý lesk a výnosnost? Nenechte si od nikoho cpát podřadné zboží a požadujte kvalitu, i když si musíte trochu připlatit. Ve výsledku se to vyplatí.

Pokud byste dostal možnost přeložit si jakoukoli knihu, která by to byla?

Chce se mi říct Pán Prstenů. Nebo Hobit. Nebo kterákoliv Zeměplocha, popřípadě Stopařův průvodce po galaxii. Tolkienovy knihy mě kdysi k fantastice přivedly a Pratchettovy a Adamsovy mi ukázaly, že to jde s humorem. Tím nechci říct, že by stávající překlady byly špatné! Právě naopak. Bez nich bych v životě dost možná nenašel tu cestu, po které jsem vykročil. Bylo by fajn být tehdy tím prvním, kdo je do češtiny převedl. (A neznemožnit se tím.)

Konec snění. Teď hlavně doufám, že zvládnu toho dalšího Tchaikovskyho, ale přednost budou mít mé vlastní autorské projekty – zvlášť to rozepsané Kladivo na čaroděje a třetí díl Daemoniky.

A rozhodně bych trpěl, kdybych dostal nabídku překládat něco od Joea Abercrombieho a musel to z nedostatku času odmítnout… což by se momentálně bohužel stalo.

Překladatelé při práci řeší nejrozmanitější problémy, obzvlášť při překládání fantastiky. V čem spočíval poslední zajímavý oříšek, se kterým jste se potýkal?

Z těch posledních mi nějak nepřijde nic dost zajímavého, tak sáhnu o kus dál. Jeden z komiksů Harley Quinn se v originále jmenoval Preludes and Knock-Knock Jokes (doslovně Předehry a Ťuk-ťuk fórky) a já si dlouho lámal hlavu s tím, co to má znamenat. Přišlo mi celkem očividné, že to není jen nějaká náhodná pitominka, a ano. Byla to velmi cílená pitominka. Na Sandmana. Jeho první kniha se totiž jmenuje Preludes and Nocturnes – a ono to vyslovené zní velice podobně. A teď co s tím…

Na správný nápad jsem čekal půl roku. V češtině je ten Sandman přeložený jako Preludia a nokturna a pro zachování vtipu to chtělo, aby český název té Harley zněl podobně – a nakonec z toho byla Preludia a Nokurňa. Zajímalo by mě, kolik čtenářů to pochopilo a kolik si jen myslelo, že jsem se zbláznil… ale já jsem spokojený.

Jako překladatel máte obrovský záběr – básnický, historizující Sláine z pera Pata Millse vyžaduje zcela jiné jazykové prostředky než třeba taková Fatale od Eda Brubakera. Máte nějaký oblíbený žánr či autora, nebo si vychutnáváte právě tu rozmanitost?

Miluju autory s výrazným stylem. Rád se jim přizpůsobuju a učím se, co to jde. Posunují mě dál jako překladatele i autora. A přímo oblíbený žánr… Ne, beru cokoliv se skvělým příběhem a zajímavými postavami. A co se týče spisovatelů a scenáristů – oba zmínění jsou rozhodně na špici (od Brubakera a Grega Rucky zmíním ještě Gotham Central), pak určitě Frank Miller (od něj jsem překládal například nedostižného Daredevila: Zmrtvýchvstání), samozřejmě Tchaikovsky, Mark Millar (Superman: Rudá hvězda a Wolverine: Starej dobrej Logan patří k nejlepším superhrdinským komiksům vůbec)…

Překládáte i z němčiny. Nakolik se taková práce liší od překládání z vaší hlavní angličtiny? Je znát rozdíl v rychlosti nebo i v honoráři?

Znát to je rozhodně. Honorář jsem dostal trochu vyšší, což bylo fajn, ale na druhou stranu překládám pomaleji. Němčinu bych sice teoreticky měl mít zvládnutou lépe než angličtinu, vystudoval jsem bilingvní gymnázium s německou maturitou, ale cviku v ní nemám ani zdaleka tolik. Zase je to ale zábavnější. Objevuju spoustu nových vyjádření, o kterých jsem neměl tušení. A to není špatně. Podle mě překladatel nemusí dokonale znát každé slovní spojení, úsloví či ustálené rčení cizího jazyka předem – jen musí umět rozlišit, kdy má text brát doslovně a kdy naopak nažhavit Google a začít hledat, co chtěl autor doopravdy říct. A poté hlavně najít to správné vyjádření v češtině a nespokojit se jen s tupým převedením smyslu. Řekl bych, že to jsou dvě nejdůležitější vlastnosti překladatele: cit pro porozumění cizímu jazyku a pro vyzvednutí krásy češtiny.

Foto Jaroslav Houdek aj.

Související články:

Tváře překladu 01: JAKUB NĚMEČEK

Tváře překladu 02: PETR KOTRLE

Tváře překladu 03: DANA KREJČOVÁ

Tváře překladu 04: LUCIE BREGANTOVÁ

Tváře překladu 05: ANNA KŘIVÁNKOVÁ

Tváře překladu 06: MILAN ŽÁČEK

Tváře překladu 07: KONSTANTIN ŠINDELÁŘ

Tváře překladu 08: JITKA JINDŘIŠKOVÁ

Tváře překladu 09: PAVEL BAKIČ

Tváře překladu 10: VERONIKA VOLHEJNOVÁ