Země jedna volá Supermana (recenze)

Autor Martin Šust | Aktuality | Úterý 24 května 2016 14.15

Když se Superman poprvé proletěl tiskárenskými rotačkami, psal se červen roku 1938 a Spojené státy byly jen tři a půl roku vzdáleny od vstupu do druhé světové války. Superman se záhy stal jedním ze symbolů morální čistoty, boje za spravedlnost a cti přesahující lásku k vlastní zemi. Pro Američany byl a stále je vzorovým hrdinou bez bázně a hany, jenže tohle spojení už v jednadvacátém století vyvolává na ústech mnoha lidí pobavený úsměv, není tedy divu, že ho co do popularity válcuje temnější a ve svých metodách přece jen drsnější netopýří muž. Otázkou tedy je, naučí se v blízké budoucnosti Batman zabíjet? Či spíše bude Superman stále takový skautík, anebo se přece jen tu a tam dopustí zneužití svých nezměrných sil, i kdyby třeba jen ve službách nevinných žertů?

Podobné otázky se vám možná vyrojí v mysli, když prozradím, že projekt Země jedna započal teprve v roce 2010 a je zasazen na zcela jinou Zemi tak, aby tvůrcům umožnil vyprávět příběhy oblíbených postav nakladatelství DC znovu a bez jakýchkoli obav, že snad naruší dosavadní kontinuitu pečlivě budovaného univerza. Přestože byl Superman za oceánem první, kdo tuto novou Zemi z party známých superhrdinů navštívil, u nás ho přece jen předhonil Batman, když mu v roce 2014 věnovalo první české album nakladatelství Crew. V originále jsme se dosud v rámci projektu Země jedna dočkali tří alb věnovaných Supermanovi a stejného počtu věnovaných Batmanovi, od letošního roku jim v nově zabydlovaném světě budou dělat společnost i Wonder Woman, Aquaman a Flash, což vyvolává dojem, že se i zde jednou zrodí Liga spravedlnosti…

Logicky by se autorům mělo v rámci nového začátku dostávat větších tvůrčích svobod, a skutečně, příběhy jednotlivé postavy mnohdy provádějí dosud nevídanými situacemi, přestože jste si mohli myslet, že zrod těchto legend už bezpečně znáte z mnoha různých zpracování. Slovutný scenárista J. Michael Straczynski, jenž se proslavil scénářem k televiznímu seriálu Babylon 5 a v rámci komiksu si u čtenářů vydobyl slušnou pověst tituly Krajina půlnočních stínů a Vycházející hvězdy, nám tak předkládá další „origin“ příběh Muže z oceli, toho času ještě mladíka, jenž sotva opustil farmu a vydává se do města za svým osudem. Začátek je nadějný a Clark Kent si v rámci hledání zaměstnání s velkým úspěchem projde mnohými konkurzy, v nichž dostatečně projeví svou nezměrnou sílu a nadlidský intelekt. Jenže v rámci ani ne stočtyřicetistránkové knihy není příliš času na rozvíjení supermanovského charakteru, a tak záhy přichází na scénu konflikt v podobě mimozemského návštěvníka.

Žárlivý a mstivý mimozemšťan původem ze stejné sluneční soustavy jako Kal-El přilétá na Zemi s touhou zničit nejen nenáviděného posledního syna Kryptonu. Démonický záporák s vizáží člena rockové kapely Kiss ovšem nijak zvlášť nezaujme, v jádru je to genericky vytvořený protivník, jehož síly poprvé vážněji prověří Supermana a postrčí ho na cestu k nelehkému osudu strážce lidstva. Po vcelku svižném a zajímavém začátku tak následuje stále poměrně zdařilý, nicméně nijak výjimečný nový supermanovský začátek, jenž nijak zvlášť nevybočuje ze zajetých kolejí a našeho hrdinu opět staví do role nadlidsky čistého jedince, jenž má být naším nadřazeným strážcem a nedostižným morálním vzorem.

Přesto nelze Straczynskimu upřít snahu alespoň v rámci nastavených možností, ani čistě mainstreamová kresba Shanea Davise není k zahození, přinejmenším disponuje propracovaným stínováním a ve výsledku nepůsobí nijak sterilně, jak se u komiksového superhrdinského mainstreamu často stává. Superman: Země jedna je jednoduše zábavný a pro fanoušky DC univerza neopomenutelný komiks, jenž oplývá lehce nadprůměrnou kvalitou, aniž by však jakkoli bořil zavedené pořádky či přinesl něco skutečně nevídaného. Přesto se po čase nebudu zdráhat sáhnout po druhé knize jako po čisté oddechovce bez větších ambicí, i kdyby jen ze zvědavosti, zda tvůrci v Supermanovi konečně zažehnou jiskru obyčejného člověka.