Inu, to bylo tak: Zack Snyder se jednoho dne strašně ožral. Fakt strašně. No a v alkoholovém opojení ho mimoděk napadlo napsat svůj vlastní scénář. „Jenže o čem by ten film sakra mohl být?“ řekl si. „Do háje, tak já tam holt nacpu všechno, co mě baví.“ Připravil si tedy pro inspiraci hromadu DVDček, jmenovitě trilogie Pán Prstenů (2001-2003) a Matrix (1999-2003), antologii Hvězdných válek (1977-2005), akční sci-fi Já, robot (2004), postkatastrofické béčko Mutant Chronicles (2008), Spielbergův válečný velkofilm Zachraňte vojína Ryana (1998), zombie kravinu Resident Evil: Afterlife (2010), včetně Cimrmanovy hry Němý Bobeš aneb Český Tarzan (1997) a Počátku (2010) s Leonardem DiCapriem. Když zrovna nekoukal na uvedené filmy za občasného nahlížení do erotického časopisu Playboy, bavil se s ovladačem v ruce pařením Killzone, Gears of War či Mini Ninjas. A Sucker Punch je výsledek.

Příběh může být zdánlivě složitý, ale ve skutečnosti nejde o nic světoborného. Holku zavřou do blázince, ta si vymyslí fiktivní svět, do kterého se uzavře a v něm občas skáče do dalšího fiktivního světa. Problém je, že na diváka je tato skutečnost vybalena prakticky bez jakéhokoliv upozornění, takže na chvíli zůstane s otevřenou pusou koukat na plátno a v hlavě mu šrotuje, co se právě přihodilo. Pak ale přistoupíte na Zackovu několikanásobnou hru a už se neztratíte.

Sucker Punch je mokrým snem dvanáctiletého kluka. Je plný nádherně stylizovaných světů, pěkných holek v sexy oblečení, palných zbraní, katan, obřích samurajů, lesklých robotů, nemrtvých nacistů na parní pohon či draků. Mohl by to být bezva bezmyšlenkovitý výplach, jenž by ale zároveň byl něčím natolik originálním, že by mu nešlo za přítomnosti číselného hodnocení odepřít plný počet, jenže ony se ty pozitivní dojmy začnou brzy měnit v negativní. Nejde ani tak o hromadu nelogičností, ale o nudu. Scénárista Snyder se snaží o hlubší příběhovou linku s přesahem, která v tomto typu filmu zákonitě nemůže fungovat a v kombinaci s béčkovými dialogy (v nejhorším slova smyslu) odrazuje od opakovaného zhlédnutí. Režisér Snyder se zase postaral o nadměrné množství zpomalených záběrů, až bych skoro řekl, že nutně potřeboval natáhnout délku filmu a nic jiného mu nezbylo. Jistě, zpočátku to vypadá dobře, vzpomeňte si na prvních pět minut Watchmenů, ale čeho je moc, toho je příliš a pakliže na vás snímek hrne efektivní zpomalovačku co dvě scény, ona efektivita se jaksi míjí účinkem.

Ani jako videoklip to rozhodně není špatné!

Akční stránka snímku není úplně špatná, místy i zabaví, ale podobnost s videohrou (potažmo videoklipem) je natolik patrná, až se jeden cítí jako při sledování kamaráda, který hraje úžasnou videohru, jenže vám dovolí jenom se na něj koukat. Sucker Punch by uspěl, kdyby ho Snyder raději prodal jako námět nějakému studiu zabývajícímu se herním vývojem, minimálně by v něm padlo alespoň jednou sprosté slovo a určitě by nezůstalo u jednoho cákance krve, PG 13 ovšem režisérovi nedalo moc na vybranou. Takhle film naprosto přesně dostává svému názvu (Sucker Punch = rána pod pás).

Sucker Punch, USA/Kanada, 2011, 110 min
Režie: Zack Snyder, hrají: Emily Browning, Abbie Cornish, Jena Malone a další.