Bude mír. Po krvavých bojích s Forulkany se tistejské civilizaci dostává vytouženého oddechu. Návrat ke starým pořádkům však není možný, válka uvolnila pouta tistejského feudálního systému a svět se mění. Přichází čas nových bohů, hrdinů a magie. Čas pro Stvoření temnoty.

Ještě než v roce 2011 dokončil Steven Erikson práci na své sáze, přislíbil fanouškům dvě nové trilogie z Malazského světa: Toblakai uzavírající osud Karsy Orlonga, barbarského válečníka usilujícího o zničení veškeré civilizace coby zdroje absolutního zla. a Charkanas, vracející se do vzdálené minulosti k okolnostem pádu rasy Tiste. Právě ta přišla na řadu jako první a v Čechách se na pultech knihkupectví objevuje úvodní svazek. Samotný název – Stvoření temnoty – přitom naráží stejně dobře na zrození nového kultu jako na pomalu se rodící občanskou válku, která změní… všechno.

Tisíc let vzdálená minulost Malazu

Ocitnout se v Eriksonově světě tisíce let před událostmi Malazské knihy padlých znamená vidět ho ve zcela novém úhlu pohledu. Jaghutská civilizace se rozpadla sotva před několika lety, o Tʼlan Imassech nikdo nikdy neslyšel, magické chodby a na ně navázaný princip kouzel se teprve začíná formovat. Ze stínů skrytě vládnou tajemní Azathanai, lid, který se nikdy nezrodil. A Tiste Andii – místo Tiste Andii tu máme mocnou říši Kurald Galain, jejíž sláva se dotýká hvězd. Ale ačkoli právě zvítězila v totální válce s Forkrul Assaily, mír přináší místo pokoje jen cenu za vítězství. Zdroje se prakticky vyčerpaly. Země je téměř vyplundrovaná, lesy vykácené, zvěř vybita, největší řeka se změnila v mrtvou stoku.

Léta bojů a relativní rovnost v prolévání krve a umírání narušila křehkou rovnováhu striktního chápání společenských tříd. Zatím, co se šlechta snaží o návrat ke starým pořádkům, váleční veteráni zjišťují, že zásluhy jsou jen prachem ve větru a dělicí čára mezi hrdinou a vyvrhelem může být v Kurald Galain tenká jak vlas. Jejich utrpení i zklamání jsou pro některé lákavým žebříkem na cestu k moci. Před kulisami říše neschopné překonat vlastní triumf se z nejmocnější tistejské čarodějky stává nová bohyně – Matka noc.  Její ruka i srdce jsou další kameny ve hře, svým chováním je přitom často záhadou i pro svého adoptivního Prvního syna Anomandera. To vše se slévá do stále mohutnějšího proudu událostí a žene se kupředu s dravostí horské řeky. Na konci však nečeká oceán, ale válka ze všech nejhorších: občanská. Válka, kdy soused zabíjí souseda, přítel přítele, bratr bratra.

Oběti, smrt a zmar

Erikson má dost odvahy předhodit čtenáři vizi, že nejhorší konflikty nepramení z nudy temných pánů trůnících v zemi, kde se snoubí šero se šerem, ale z obyčejné sociální nespravedlnosti. Na rozdíl od Martina, vzhlížejícího při hře o trůny k hráčům, vidí především jejich oběti – mrtvé, kteří v životě nepoznali nic než bídu, vojáky se šrámy na těle a hlavně na duši, znásilněné ženy, umučené děti. Slovy malíře Kadaspaly to, co odpadá z cesty při vašem vítězném pochodu. Od čeho většina autorů odvrací zrak a snaží se zatajit, že by mohlo v jejich uspořádaném, černobílém světě vůbec existovat, vytahuje na světlo s nelítostnou otevřeností.

Nešetří nikoho. Oddíl kaprála Bursy v sobě spojuje bratrství, loajalitu, přátelství… a fašistickou poslušnost, ve stejnou chvíli a na stejném místě. Nejupřímnějším citem velekněžek Matky noci je láska ke své bohyni… a vzájemná nenávist. Dobro a zlo se často vedou ruku v ruce, tak těsně, až je skoro nemožné je oddělit, akce vyvolávají reakce a rozbíhají se nezřídka do zcela protichůdných stran. Přitom nejde o morální relativismus – takhle prostě život funguje.

Skutečná tvář legend

Po stylistické stránce je Stvoření temnoty o něco bližší průměrnému čtenářskému vkusu než Malazská kniha padlých. Erikson víc vysvětluje a obtěžuje se občas i s popisem vzhledu postav. Filozofické pasáže se omezují hlavně na Matku noc a s ní spojené otázky o podstatě božství či uctívání. „Divných scén“ zůstalo jen pár, jsou však psány tak, že z nich mrazí a bez problémů by obstály v prvotřídním hororu. Ubylo ovšem i humoru. Jaghutský kapitán Haut se svojí chráněnkou, zpustlý historik Varandas nebo azathanajský strážce ničeho Grizzin Farl sice ve vedlejších liniích pobaví občas královsky, v samotné Kurald Galain se však daří hlavně humoru černému, zoufalému a politicky zcela nekorektnímu. Kousky jistých tří roztomilých holčiček, po kterých už věta Chci ji do křupava! nikdy nebude, co dřív, jsou ideálním příkladem.

Navzdory vší prequeličnosti obsahuje Stvoření temnoty překvapivě málo spoilerů. Víme, jak věci nakonec (zhruba) skončí, jenže to přispívá pouze k podtržení depresivní atmosféry. Z potenciálního nedostatku se stává přednost. Kniha s precizností patologa při veřejné pitvě uvádí na pravou míru legendy šířící se v pozdějších dobách, ale odkryté skutečnosti nijak nepodrývají budoucí události. Kdo se rozhodně číst Stvoření temnoty před Malazskou knihu padlých, nebude nijak ochuzen. Možná… spíš naopak. Hlavním nedostatkem knihy je tak asi otevřený konec. Tentokrát nepřijde žádné sbíhání, žádná katarze ani rozsouzení. Stvoření temnoty sice končí očividně zlomovou událostí v dějinách malazského světa, přesto vysloveně uprostřed děje – a zanechá pocit hořké nespravedlnosti. Nejen kvůli tomu, co se stane předtím, ale i proto, že čekání na druhý díl Fall of Light bude dlouhé…

Jan Hlávka a Jana Poláčková

Steven Erikson: Stvoření temnoty

brožovaná, překlad Dana Krejčová, obálka Steve Stone, 672 stran, 499 Kč

Související články:

Proč číst Malazskou Knihu padlých… (čtenářské PR)