Sedm Ev bez Adama (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Pondělí 19 listopadu 2018 10.30

Americký vizionář Neal Stephenson patří k největším talentům střední generace současné fantastiky. Záběr jeho díla, tvořeného většinou obsáhlými romány, je skutečně široký, od kyberpunku po historickou alternativní fikci. Prakticky v každé knize navíc přináší opravdu důkladně nastudované prostředí, které bývá jevištěm strhujícího příběhu. Ať už šlo o svět přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, o kterém pojednával monumentální Barokní cyklus, nebo třeba o zákonitosti kryptografie popisované v Kryptonomikonu, vždy čtenáře ohromoval šíří svých znalostí a také zřejmým úsilím, které nutně musel věnovat přípravě na tvorbu románu.

Nikdy navíc nešlo o samoúčelnou snahu oslnit znalostmi, hlavní roli vždy hrály postavy a jejich vztahy, dokonale propracované pozadí však tvořilo důležitou kulisu, bez které by celý román takřka nefungoval. Podobná charakteristika platí i pro Sedmeroev, román původně vydaný v roce 2015, jehož český překlad na letošní předvánoční trh přineslo nakladatelství Talpress. Přestože už v minulosti do vesmíru zavítal, jde o první Stephensonův skutečný výlet do oblasti hard SF. Vzbudil nemalý ohlas, což je ostatně pro většinu autorovy tvorby charakteristické, a vysloužil si i nominaci na cenu Hugo.

Vše začíná destrukcí Měsíce…

Sedmeroev lze charakterizovat jako katastrofický román. Měsíc je v samotném úvodu rozstřelen neznámým tělesem na sedm kusů a poměrně rychle se ukáže, že jde o skutečnost přinášející Zemi fatální důsledky. Sedm částí toho, co bývalo přirozenou družicí naší planety, totiž působením kosmických sil opakovaně naráží jedna do druhé, čímž se dělí na menší a menší části. Jeden z astronomů dojde ke zjištění, že naše planeta má před sebou zhruba poslední dva roky existence, pak ji trosky Měsíce zahalí pod příkrov bílé tmy, rychle následované tzv. Tvrdým deštěm. Toto mnoho let trvající bombardování planety kusy bývalého Měsíce zlikviduje veškerý život na zemském povrchu, lidskému druhu tak zbývají poslední dva roky na zoufalý pokus o přežití blížící se katastrofy a je třeba nalézt řešení vedoucí k jeho záchraně.

Nositelem naděje se stane kosmická stanice ve vlastnictví těžařské společnosti, která se aktuálně pohybuje na orbitě kolem zeměkoule. Ta je vybrána k vytvoření Oblačné archy, symbolického nositele příslibu přežití Homo sapiens mimo domovskou planetu. Archa bude osídlena několika stovkami zástupců lidstva, tvořených vedle pečlivě vybraných odborníků také řadou vylosovaných reprezentantů jednotlivých národů. Hlavním nákladem archy pak bude genetický archiv zmražených zárodků nových lidských bytostí, připravených k budoucímu použití.

Takový je tedy katastrofický rámec, ze kterého Sedmeroev vychází. Stephenson sleduje osudy postav na formující se Oblačné arše a v první části, ukončené příchodem Tvrdého deště, i na Zemi, byť jen vzdáleně a spíše okrajově. Po skutečném vzniku Oblačné archy a zániku naší planety se pak více soustředí na stále se tenčící populaci vesmírného plavidla. Jak sám název románu, byť lehce kryptický, prozrazuje, nakonec v jejích prostorách zbude pouze sedm plodných žen, kterým je tak určen osud Ev, zakladatelek nových pokolení. Třetí část románu pak čtenáře přenáší do pět tisíc let vzdálené budoucnosti, kdy je Země opět teraformována a pomalu znovu obsazována „vesmířany“, vzdálenými potomky původních Ev.

Vědecká science fiction v podání Neala Stephensona

Přes katastrofickou šablonu jde jednoznačně o román z hájemství hard SF, tvrdé scifi postavené na reálných a od současného stavu poznání odvozených základech. Vědeckou omáčkou Stephenson opravdu nešetří, kapitoly posouvající děj pravidelně střídají několikastránkové popisy jednotlivých komponent Oblačné archy nebo jevů, které s její existencí souvisí. Kromě fyziky a astronomie se ke slovu, zejména ve druhé polovině, dostane silně také genetika. Celá otázka potomstva sedmi Ev není ničím jiným, než především genetickým experimentem. Každá z Ev v rámci vzájemného soupeření (a ničím jiným nakonec události okolo románové partenogeneze nejsou) zvýrazní u svého potomstva jednu charakteristiku, kterou považuje za konkurenční výhodu. Ta se však během dlouhých tisíciletí nijak nenaředí, stále tak potkáváme sedm povah, jen v řadě různých vydání, což se nemusí zdát příliš pravděpodobné.

Kamenem úrazu může být také právě ono vědecké čarování, kterým Stephenson dle svého zvyku ohromuje čtenáře. V Sedmeroev se však poprvé zdá, že tyto vědecké popisy zbytečně brzdí příběh, často slibně rozjetou zápletku autor utne v půli a dalších několik stran věnuje popisu jevu či přístroje, ve kterém může mít navíc často ve vědě ne úplně vzdělaný čtenář problém s orientací. Jak už bylo řečeno v úvodu, takové pasáže se často objevovaly i v předchozích dílech, ovšem například v Kryptonomikonu byly natolik zajímavé, že si s hlavní zápletkou v ničem nezadaly. V případě Sedmeroev to ale tak úplně nefunguje.

Hlavním motivem románu je naděje. Lidstvo stojí tváří v tvář zkáze planety i hrozbě úplného vyhynutí, naději však neztrácí. Víra v nezdolnost a houževnatou sílu lidského intelektu je hlavním poselstvím, o kterém Stephenson na několika stovkách stránek vypráví. Nijak si náš rod neidealizuje, na Zemi a především ve vesmíru v Oblačné arše dochází k nejrůznějším pletichám, podrazům a zákeřnostem. Přes to, že v konkrétních situacích je leckdy problém vůbec najít kladnou postavu, lidstvo však jako celek ze svého osudového souboje vychází vítězně. Věda, inteligence a také neschopnost se vzdát tvoří hlavní nástroje, které lidi přenesly přes propast mnoha tisíců let až k návratu na rodnou planetu.

Právě víra v naději a neporazitelnost lidského pokolení je asi hlavní silou tohoto pozoruhodného a ambiciózního románu. Sáhnout by po něm měli všichni, kterým není cizí jeden ze základních nábojů SF literatury, totiž snaha o překlenutí mnohaleté propasti a domýšlení se, co by se mohlo s lidskou rasou za tu dobu stát. Stephenson přichází se svou odpovědí, každý milovník SF by se měl s jeho vizí poměřit a posoudit ji dle svých vlastních zkušeností a preferencí. Je určena pokročilejším a trpělivějším čtenářům, ostatně jako velká většina autorova dosavadního díla. Pokud k takovým fanouškům patříte, v žádném případě nesmíte Sedmeroev minout. Jde o román natolik zásadní, že seznámení s ním lze považovat za nutnost, ať už bude výsledný čtenářský dojem jakýkoli.