Nový epochální výlet pana Šorela (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Sobota 26 září 2015 8.50

Václava Šorela mají v paměti především předrevoluční čtenáři populárního abíčka. Jednak modeláři, pro které připravoval tvůrčí přílohy a vždy jim přispěl dobrou radou, či příznivci aviatiky, s nimiž se autor rovněž dělil o své poznatky a zkušenosti. Ovšem největší skupina jeho obdivovatelů vzešla z komiksové obce. Pro ABC vytvořil řadu kvalitních kreslených seriálů, z nichž se především Vzpoura mozků a Galaxia těšily značné oblibě. Nemalou zásluhu na tom měl i autorův dvorní ilustrátor František Kobík, jehož kresba dokázala uhranout nejednoho čtenáře. Šorel zhruba před dvěma lety vydal Vzpouru mozků v přepracované románové podobě a už tehdy bylo avizováno, že se jedná o úvodní díl trilogie na motivy výše zmíněných komiksů. Loni byli fanoušci obdařeni druhým dílem Galaxia a nyní přichází díl třetí Odysseus, který je jako jediný původním dílem bez předcházející komiksové podoby.

Navázat na komiksovou tvorbu ve změněném formátu jistě nebylo jednoduchým úkolem, zvláště když je dílo očekáváno zástupem oddaných fanoušků. Další výraznou změnou je vynucená obměna ilustrátora. František Kobík už bohužel není mezi námi a na rozdíl od předchozích dílů se kniha nedala doplnit výňatky z původního komiksu. Nově se tedy o obrázkový doprovod knihy postaral Michal Kocián, jenž s Šorelem spolupracoval například na komiksu Generál Fajtl (2013). Je třeba zdůraznit, že se skutečně podařilo najít plnohodnotného nástupce. V předchozích knihách byly ilustrace jako výřezy z původního komiksu často zvětšovány, což v konečném důsledku působilo rozrastrovaným dojmem. Kociánova kresba působí moderněji, zároveň ale nepostrádá ducha původní Kobíkovy tvorby. Pokud jste viděli předchozí svazky série, nebudete překvapeni celkovým zpracováním knihy. Opět se dočkáme velkých písmen, širokých okrajů a dosti vzdušného řádkování. Na druhou stranu je třeba ocenit, že trilogie působí díky jednotnému designu celistvě.

Hrdiny Galaxie jsme opustili ve chvíli, kdy za sebou zanechali planetu JIŘ a vydali se na cestu k Zemi. Zbývající členové posádky hvězdoletu Galaxie Petr a Jan jsou na cestě doprovázeni jiřanskou dívkou MA, která byla jmenována vyslankyní své planety. Mimozemská kráska navíc našla zalíbení v kosmonautu Janovi, jenž její city opětuje. K návratu na domovskou planetu je třeba opět provést náročný skok červí dírou, přičemž očekáváný výsledek není nikdy dopředu stoprocentně zaručen. Jak bude tato mise úspěšná? Co se v mezičase událo na Zemi a dostane se pomoci Jiřanům, kteří na své planetě svádějí marný boj se zmutovaným gigantickým hmyzem? To jsou otázky, na které přináší odpověď závěrečný díl trilogie. Vzhledem k autorovu stylu, kdy většina románu je popisem buď situace nebo jakýchsi interních, ať už služebních či osobních vztahů, si nedovolím prozradit z děje víc. Každopádně na akční scény je kniha dosti skoupá a i když nepostrádá dějové zlomy či nová odhalení, její spád je po vzoru klasické science fiction spíše pozvolný. Znalci předchozího děje jistě pochopili, že název třetího dílu je shodný se jménem kosmické lodi Odysseus. Neprozradím víc než, že tento dlouho nezvěstný vesmírný koráb sehraje v příběhu podstatnou roli.

Přiznávám, že jsem byl zaskočen úvodní větou anotace: Knihou Odysseus se uzavírá kultovní trilogie Vzpoura mozků. Jistě, můžeme mluvit o (dvou) kultovních abíčkovských komiksech, ale nerozumím tomu, jak lze za kultovní označit trilogii, jejíž poslední díl právě vychází… Pokud jste četli předchozí románová zpracovaní, jistě víte, jakým stylem jsou knihy napsány a jak to v konečném důsledku vypadá při porovnání s předchozím komiksovým zpracováním. Zatímco v komiksech se čtenáři nemohli dočkat nového abíčka, kde se na jediné straně příběh vždy posunul kupředu, v knihách je tempo vyprávění výrazně volnější. Václav Šorel rozhodně nezapře, že je značně technický typ. Důkladně se například věnuje popisu jednotlivých fází před skokem do černé díry nebo veškerých technických vymožeností, jaké vesmírné lodě budoucnosti (a budoucnost sama) mají. A podobně jsou na tom i jeho hrdinové – jde o přemýšlivé jedince a většina děje se odehrává v jejich hlavách, nikoliv přímo dialozích, což přímo nesouvisí s telepatickými schopnostmi dívky MA.

V dnešní uspěchané době, kdy nám novodobá fantastická díla přinášejí pompézní přehlídku techniky a akce, se najednou ocitneme v poklidné vědeckofantastické oáze. Díky tomu, že při skocích červí dírou netušíte, na jakém místě a v jaké době se ocitnete, můžeme hovořit o hrátkách s časem, které však v celkovém důsledku mají poněkud ouroborovský charakter. Nejsem si jist, zda ono požírání vlastního ocasu nebude pro některé fanoušky původních komiksů v aktuálním knižním zpracování až příliš symbolické. A v tomto konkrétním případě možná i pro autora samotného. Jisté je, že Václav Šorel spolupracuje s Michalem Kociánem a také s Jiřím Petráčkem na nových komiksech, které snad mohou přinést svěží vítr do jeho tvůrčích plachet. Ovšem subjektivně a jako fanoušek, který na Šorelových abíčkovských komiksech vyrostl a ctí je, mám za to, že aktuální knižní zpracování bylo jakýmsi skokem do neprobádané černé díry a výsledek bohužel zaostal za očekáváním.