Frankofonní komiks patří, navzdory konkurenci z východu i ze západu, stále do první ligy. Proto také toto médium vytrvale láká domácí mladé kreslíře, aby se pokusili o svůj životní průlom. Někdy na konci sedmdesátých let se mezi nimi objevil mladík, který měl ambice navázat na velké francouzské osobnosti, jemuž však osud nikdy nedopřál stát se jednou z nich. Ovšem to, co mezitím stihl v jiném oboru, by vydalo na několik samostatných úspěšných kariér. Stephan Martinière vytvořil přes sto knižních a časopiseckých obálek, minulý rok si poprvé vyzkoušel roli designéra obalů hudebních alb, na jeho návrzích vyrostly hollywoodské trháky, úspěšné počítačové hry, televizní seriály i projekty zcela mimo každodenní žánrový chléb.

Martinière se přihlásil na animaci na prestižní umělecké škole, jen aby už v polovině studií zběhl. Přesněji řečeno, firma DIC Entertainment ho chtěla angažovat na kresleném seriálu Inspektor Gadget a oslovila ho s nabídkou, kterou nedokázal odmítnout. I přesto, že společnost sídlila v Tokyu a Martinière musel odcestovat přes půlku světa do úplně cizí země. Možná proto, že v tak mladém věku odešel z Evropy za prací, neměl nikdy problém udělat stejný krok později v životě, pokud se objevila zajímavá příležitost. Z obdobného důvodu se poslední roky usídlil v americkém Texasu.

Jak už jsme naznačili, Martinière je zainteresovaný v mnoha oborech. Kromě obálek knih a časopisů, což jsou klasické zakázky každého ilustrátora fantastiky, se výrazně uplatnil u filmu. Jím navržené futuristické krajiny se objevily v takových vědecko-fantastických snímcích jako je Pátý element, Star Wars (epizody 2 a 3), Já, robot, 300: Bitva u Thermopyl, Avengers 2 či Strážci galaxie. Podobně zajímavé (a z pohledu výtvarníka mnohem komplexnější) zkušenosti má i z počítačových her, především Strangleholdu (2007) a postapokalyptického Rage (2011), přičemž druhá jmenovaná obdržela za vizuální podobu hned několik výročních cen. V současné době připravuje s autorem slavného Mystu a Rivenu Randem Millerem navazující hru Obduction.

Takové aktivity u zavedeného výtvarníka nepřekvapí, Martinière se ale věnuje i méně obvyklým projektům. Patří k nim navrhování zábavních parků (například na téma Jurského parku nebo Star Treku) či režírování kreslených seriálů, které mu dokonce vyneslo nominaci na televizní cenu Emmy. Na rozdíl od většiny umělců, kteří tráví čas sami ve svém ateliéru, Martinière bere kooperaci v týmu jako druhou stranu jedné mince. Je nastaven na oba typy práce, neboť zatímco mu ten první dává kreativní svobodu, v momentě, kdy ho obklopují spolupracovníci při tvorbě filmu nebo počítačové hry, se důraz přelévá na výrazné nápady a osobité ztvárnění prostředí a postav. Tvorbu tak rozsáhlých projektů přirovnává k vizuální hádance, kterou kus po kusu skládá a kterou nejlépe kontroluje z pozice art directora.

Stejně jako se dokáže přizpůsobit roli režiséra, ilustrátora, designéra nebo ředitele uměleckého týmu, podobně ohebný je i ohledně stylu, kterým se prezentuje. Od jednoduchých kreseb pro děti až po realistické, velkoformátové a extrémně detailní práce, u všech uplatňuje svůj výrazný rukopis, což je u digitálních médií výrazné plus, neboť počítačová grafika si je bohužel často podobná jako vejce vejci. Po dvaceti pěti letech v oboru sesbíral dvě ceny Chesley, dvakrát Cenu Britské asociace SF, Huga i několik vítězství v soutěži Spectrum a plným právem ho můžeme prohlásit za zkušeného veterána, který si splnil spoustu snů. Až na ten pořádný komiks, na něj ještě stále čekáme.