Výtvarné designéry, označované většinou původním anglickým termínem concept artist, najdeme v zákulisí filmových společností nebo studií produkujících počítačové hry. Jejich jména často neznají ani největší fanoušci výsledných projektů, což už k této profesi tak nějak patří. Ani Adam Adamowicz se navzdory enormnímu úspěchu jeho návrhů pro firmu Bethesda Softworks nikdy nestal veřejně známou osobností a smutnou pravdou je, že se o něm většina lidí dozvěděla až v momentě, kdy v roce 2012 zemřel ve věku pouhých 43 let na rakovinu plic. Svět počítačových her tehdy ztratil člověka, který resuscitoval sérii Fallout a vytvořil fenomenálně úspěšný Skyrim.

Když se ve studiu Bethesda rozhodli dát dohromady pokračování slavného Falloutu, na který se čekalo celých deset let, svěřili kompletní vizuál Adamowiczovi. Ten tak byl postaven před těžký úkol převedení grafické podoby starých dílů do moderního hávu. Jak je známo, Fallout je zasazen do alternativní budoucnosti, ve které se čas kulturně zastavil v polovině minulého století. Tvůrci tak nejspíš nemohli zvolit lepšího člověka, Adamowicz znal a miloval éru 50. let – hudbu, filmy, technologický pokrok i celkově uvolněnou poválečnou atmosféru ve Spojených státech, která se paradoxně příkře odlišovala od reality světového zbrojení jadernými hlavicemi.

Adamowicz pochopil, jak interpretovat podobu původních her a přitom ji obohatit o mnohdy excentrické technologické nápady, které však v rámci univerza Fallout fungují dokonale. Nezapomněl ani opepřit drsnou Pustinu klasicky černým humorem, na kterém si obzvlášť smlsnul. Pod jeho rukama vznikl design kompletní hry – od zdevastovaného Washingtonu přes podomácku vyráběné i luxusně vyspělé zbraně, šílené i relativně normální obyvatele Pustiny, roboty, zmutované potvory, až po speciality, které sám vymyslel a do prostředí dosadil, jako jsou protijaderné kryty pro jednu osobu.

Zatímco Fallout 3 vznikl kompletně v jeho kanceláři, pro další obrovský projekt studia už pracoval v tandemu s Rayem Ledererem. Když se titul s názvem The Elder Scrolls V: Skyrim objevil v obchodech, jen na serveru Steam zpřetrhal všechny rekordy v prodejnosti. I čtyři roky od vydání se o něm mluví a pořád se najdou milióny hráčů, kteří se ještě nenabažili vypiplaného a přesvědčivého fantasy prostředí Tamrielu. Životnost Skyrimu prodlužuje také nepočítané množství módů, kterými lze hru upravit, přizpůsobit, graficky vylepšovat, případně z něj udělat totální fantasmagorii.

I v tomto případě bylo cílem skloubit odkaz předchozích dílů s možnostmi moderní grafiky a herních principů. Příprava spočívala v nekonečném množství skic a návrhů, ze kterých vedení studia vybralo jen ty nejlepší a zbylých devadesát procent šlo do koše. S tímto přístupem však neměl Adamowicz nikdy problém, neboť i jeho kolegové ho označovali jako mašinu na nápady a šíleného vědce výtvarného designu.

Adamowicz miloval počítačové hry, neboť je viděl jako příležitost uplatnění pro tisíce výtvarníků, kteří by jinak nemohli najít práci. Věděl dobře, o čem mluví. Sám se pokoušel prorazit jako kreslíř komiksů, ovšem přes pár dílčích publikovaných prací u Dark Horse a The Duplex Planet se nikdy neprosadil. Živil se mnoha více či méně obskurními profesemi, včetně prodavače zmrzliny, tatéra nebo výrobce erotických dortů. K herním projektům poprvé přičichl u americké divize japonského výrobce Jaleco Entertainment a od roku 2005 se trvale usadil v Bethesdě. Jeho nápady přetékající mysl mu ale nedala spát a proto současně pracoval na desítkách malých projektů, i když měly minimální šanci na realizaci. Stopy po nich zůstaly na jeho krátkém blogu, který končí zápisem z 25. února 2011.