S končícícm létem navazujeme opět na přerušenou sérii článků Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky, která sleduje vývoj žánrových snímků, přelomové momenty i kontext doby, ve kterých vznikaly. Zmiňujeme nejen tvůrčí přístupy, ale i technická řešení či vynálezy, které měly na svět audiovizuální fantastiky vliv. A zatímco v červnu jsme se rozloučili tvůrcem vskutku artovým, Alanem Parkerem, podzim zahájíme s režisérem, který dal žánrovému filmu jedno unikátní universum a několik konců světa. Ostatně v letošním roce je toto téma více než aktuální, a tak se podívejme, jakým způsobem a kolikrát nám konec s německým režisérem Rolandem Emmerichem hrozil. Ačkoliv se totiž zapsal do povědomí spíše rozporuplnými blockbustery, jeho začátky byly rozhodně jiné. Vlastně není tolik debutů a rozhodně ne žánrových, které by si vysloužily nominaci na Berlinale…

Německý rodák Roland Emmerich byl rozhodně talent pro veliké projekty už od studentských let. Málokterý tvůrce vstoupil na pole filmové fantastiky tak razantně a úspěšně. Debutovým snímkem byl film Princip Noemovy archy (Das Arche Noah Prinzip, 1984). Drama zasazené na palubu vesmírné stanice rozdělené na evropskou a americkou sekci, ve kterém se posádka snaží zamezit zneužití přístrojů k vojenským účelům, rozhodně nepatří mezi extrémně akční podívané a jedná se spíše o psychologicky pojatý žánrový snímek, ovšem atmosféra zcela jasně poukazuje na režisérův talent. Síly talentu Rolanda Emmericha si potom všimla i porota Berlinale, která jeho debutový film nominovala na hlavní cenu festivalu. Nominaci na hlavní cenu potom získal i na Fantasportu 1986, ovšem i tentokrát bez úspěchu. Princip Noemovy archy je sci-fi natočené v kontextu své doby s omezeným rozpočtem, ovšem politicky šokující zasazením Spojených států na stranu „těch špatných“. A vlastně i díky tomu bylo možné tento snímek shlédnout v kinech i u nás ještě před pádem železné opony.

S úspěchem vlastně nejdražšího studentského filmu v Německu Roland Emmerich rozhodně nebyl spokojený, a tak založil vlastní produkční společnost a začal točit další žánrové snímky. Joey (Joey, 1985) a Hollywood-Monster (1987) rozhodně nevykazují typické znaky jeho témat. Sice se jedná o hororové komedie s hlavními hrdiny v dětském věku, ovšem konce světa ani jeho hrozbu nezahlédnete. A možná i proto na předchozí úspěch Principu nedokázaly navázat. Dalším snímkem ovšem na svůj první úspěch navázal a dokázal zaujmout natolik, že mu byl nabídnut projekt v Hollywoodu.

Měsíc 44 (Moon 44, 1990) je film s velmi zajímavým hereckým obsazením. V roli záporné tu uvidíme Malcolma McDowella, v roli hlavního hrdiny potom Michaela Parého. Zápletka je celkem prostá a atmosféra velmi temná. V příběhu, který se točí kolem helikoptér budoucnosti, sice narazíme na mnoho dobových klišé a nešvarů, ale i přes nízký rozpočet se jedná o zajímavou podívanou. Podle marketérů byl právě Moon 44 snímkem, který zajistil Rolandu Emmerichovi spolupráci s Hollywoodem, ovšem skalní fanoušci audiovizuální fantastiky nadšení nebyli. Dlužno podotknout, že příběh je sice zasazen do sci-fi kulis, ovšem jedná se více méně o komorní příběh, který je postaven na vztazích mezi civilními zaměstnanci těžařské společnosti a skupinkou pilotů rekrutovaných z trestanců. Mezi stopáží problýskává Emmerichovo okouzlení triky, ovšem jak už to bývá, ty velmi rychle zastaraly, a tak už nedokáží ohromit. Zajímavostí je jistě fakt, že se zde objevují jména O´Neal a Kovalsky, která později potkáme v nejznámějším Emmerichově snímku.

Univerzální voják (Universal soldier, 1992), který byl debutem Rolanda Emmericha ve spolupráci s Hollywoodem, překvapivě fanoušky žánru uchvátil a navzdory své „béčkovosti“ slavil úspěch. Jak už to tak bývá, snímek se stal ložiskem, které bylo potřeba vytěžit. Počet filmů s touto tématikou se zastavil na čísle pět a nejčerstvější Universal soldier: Day of Reckoning (2012), kde se opět setkáváme s oběma akčními hvězdami Jean-Claude van Dammem i Dolphem Lundgrenem, měl premiéru v srpnu tohoto roku. Ovšem bez Rolanda Emmericha, který se podílel pouze na vzniku prvního Univerzálního vojáka.

Start v novém producentském prostředí mu zjevně vyhovoval, a tak se mohl ponořit do svého dalšího projektu, který nejen potvrdil jeho úspěšnou kariéru, ale který dal navíc vzniknout jednomu z nejpropracovanějších fanouškovských světů – světu Stargate.