Osmdesátá léta byla v mnoha ohledech přelomová pro širokou škálu odvětví. V zábavním průmyslu se objevil nový formát VHS, který nejenže umožňoval dříve natočené filmy prodávat či půjčovat pro domácí promítání, ale který také zkrátil cestu amatérským tvůrcům k natočení snímků vlastních. A nejen samotní amatéři pochopili, že trh opravdu expandoval, zareagovala všechna velká studia a šanci dostaly i nízkorozpočtové nebo experimentální projekty. S rozvojem technologií se ovšem objevil na trhu další významný hráč audiovizuální zábavy. Zprvu velice nenápadně, ovšem později se stále razantnějšími nástupy produktů. Objevily se první počítačové hry a svět audiovizuální fantastiky se změnil nejen pro tvůrce, ale i pro diváky.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o dvě zcela odlišná odvětví, postupem času se hry a audiovizuální tvorba začaly čím dál více prolínat. Nejde ovšem jen o vytváření animovaných či hraných krátkých filmů v herním průmyslu, které nastoupily v pokročilejším období vývoje, jde především o náměty, světy i samotné hrdiny. A ačkoliv byl v mnoha ohledech nejpokrokovější George Lucas, který založil herní divizi svého impéria v roce 1982, nebyl to ani on, ani jeho kouzelníci z ILM, kdo zprostředkoval divákům první tvůrčí náhled do virtuálního světa. Byl to režisér Steven Lisberger, který pod křídly studia Walt Disney oživil svět uvnitř počítače a nechal do něj společně s hlavním hrdinou vstoupit i diváka. Psal se rok 1982 a v kinech měl premiéru Tron (TRON, 1982), přelomový snímek, který v mnohém skutečně předběhl dobu.

Příběh tvůrce počítačových her, kterého ztvárnil Jeff Bridges, přeneseného proti své vůli přímo do virtuálního světa, kde se z programů stávají bytosti, není jen podivuhodnou ukázkou fantazie tvůrců. Pod taktovkou studia, které proslulo především animovanými filmy, vytvořil Steven Lisberger svět inspirovaný 8bitovou grafikou prvních počítačových her a poprvé ve filmu použil animaci částečně tvořenou právě počítači. Snímek sám byl snímaný černobíle a dobarvován a kolorován ručně. Je nabitý odkazy na známé hry včetně legendárního Pac-Mana. Bohužel ještě ale nebylo možné zkombinovat akci živých herců s počítačovými triky, a tak je v tomto unikátním snímku užita i ruční animace. Není tajemstvím, že na výrobě tohoto snímku odmítli někteří animátoři Walta Disneyho pracovat, protože se báli, že jim počítače vezmou práci. Jejich tušení se skutečně naplnilo o dvě desítky let později, kdy studio oddělení ruční animace zcela zrušilo.

Tron (jako ostatně většina přelomových snímků) ovšem i přes dvě Oscarové nominace za zvuk a kostýmy v konkurenci E.T. neuspěl a virtuální realita se pro producenty na dlouho stala jen nezajímavým námětem pro úzkou skupinu lidí. Následná hra zaznamenala ovšem veliký úspěch. Snímek sám ovšem přesáhl své vlastní hranice a vtiskl estetiku virtuálního prostředí i dalším svým pokračovatelům, kteří se o vykreslení tohoto světa pokusili. Připomeňme například Trávníkáře (The Lawnmower Man, 1992), který měl premiéru deset let po prvním Tronovi a který s ním sdílí barevně pestrý svět prvních počítačových her.

Rozvoj herního průmyslu ale svou rychlostí předčil mnohá očekávání. Technologický vývoj umožňoval pro hráče věrnější zobrazení i jemnější akce, zpětně pronikal i do světa filmu vytvářením dokonalejších a dokonalejších triků. Postupem času se začaly objevovat snímky inspirované hrami a čím dál častěji se objevovali ve filmu i herní hrdinové. A tak se po téměř třiceti letech Tron objevil znovu. V novém 3D provedení uvedlo studio Walta Disneyho pod režijním vedením Josepha Kosinskeho pokračování s názvem TRON: Legacy 3D (TRON: Legacy 3D, 2010). Snímek v mnohém inovoval, ale zároveň i zachovával vizuální stránku původní předlohy. O hudbu se postarala dvojice úspěšných hudebníků Daft Punk, v jedné z hlavních rolí se opět objeví Jeff Bridges, v epizodní roli barmana dokonce můžeme zahlédnout i Stevena Lisbergera, režiséra původního Trona.

Ať už vás estetika tohoto virtuálního prostředí uchvacuje či ne, nebo nejste fanoušky elektronické hudby, designersky vypracovaných scén či herního světa, oběma Tronům nelze upřít jejich inovativní a inspirativní pohled do zákulisí počítače. A ačkoliv je jim i vytýkán slabý scénář a příliš předvídatelný děj, z jiného pohledu se ukáže i ten jako pozoruhodný. Doporučuji proto pročíst si pozorně článek Alberta Kšiňana Hrdinský mýtus a virtuální podsvětí, který byl uveřejněn v únoru na serveru psychologie.cz.