V první a druhé části článku, který byl věnován Stevenu Spielbergovi, jsme zmínili nejen jeho spolupráci s Georgem Lucasem a Johnem Williamsem, ale také jsme se věnovali jeho prvním audiovizuálním počinům na žánrovém poli a formování nových postupů vyprávění, které zahájily a zároveň i ukončily období Nového Hollywoodu. Steven Spielberg představil ve stejném roce jako George Lucas své Star Wars divákům nové pojetí mimozemských bytostí a společně oživili dobrodružný žánr v postavě Indiana Jonese. Na počátku osmdesátých let se tedy mohlo zdát, že Steven Spielberg vlastně nemá čím dál překvapit. Opak však byl pravdou. Nejen, že překvapit dokázal, ale dokonce znovu překonal sám sebe a také vzkřísil společně s ILM další žánr.

Psal se rok 1982, americkým prezidentem byl herec Ronald Reagan, lidé na celém světě se cítili unaveni studenou válkou, zemřel Leonid Iljič Brežněv, hlava tehdejšího Sovětského svazu. Pro fanouška audiovizuální fanastiky to ovšem byl rok přelomový. Premiéry se dočkal nejen první Barbar Conan (Conan the Barbarian, 1982), ale také Blade Runner (Blade Runner, 1982) nebo Tron (Tron, 1982). Největší úspěch ovšem patřil Stevenu Spielbergovi a jeho vizi nenásilného mimozemšťana, hitu E. T. – Mimozemšťan (E.T.: The Extra-Terrestrial, 1982).

V čem byl tento snímek přelomový? Scénář vznikal při natáčení prvního Indiana Jonese a napsala ho Melissa Methisonová. Na základě jejího příběhu provedl Spielberg konečnou dekonstrukci obrazu zlého mimozemského vetřelce. Ta tam byla krvežíznivá “cizost”, kterou provází destrukce, objevil se tvor, kterému divák upřímně drží palce a který se přátelí s dětmi. Snímek působí dodnes lehce a profesionálně, ale jeho natáčení rozhodně nebylo snadné. Vedení dětí a zvířat před kamerou patří k tomu nejtěžšímu, co může režiséra potkat. Steven Spielberg však citlivě přizpůsobil natáčení právě dětem (natáčel ho nikoliv napřeskáčku, ale chronologicky) a celému snímku dal perspektivu pohledu malého dítěte (pohled kamery v drtivé většině odpovídá výšce a pohledu malého dítěte). Výsledek opravdu stojí za to a není fanouška audiovizuální fantastiky, který by film neznal. E.T. získal hned čtyři Oskary (jeden z nich byl pro Johna Williamse) a zapsal se do filmové historie.

Po roztomilém mimozemšťanovi se Spielberg vrátil zpět k oblíbenému hrdinovi-dobrodruhovi Indianu Jonesovi a po několika nežánrových snímcích a pohádkovém Hookovi (Hook, 1991), přichystal další přelomový snímek. Vzkřísil žánr, ve kterém se po plátně prohánějí monstra nikoliv z vesmíru, ale původem ze Země. Do kin vtrhl Jurský park (Jurassic Park, 1993). Zájem o praještěry v žánrové literatuře se objevil již v 19. století (Jules Verne a Cesta do středu Země – 1864 a později A. C. Doyle a jeho Ztracený svět – 1912) a v audiovizuální fantastice se první dinosauři proháněli po plátnech od dvacátých let minulého století. Dlužno podotknout, že první přesídlení dinosaurů z hororového a dobrodružného žánru do žánru vhodného pro děti provedl náš Karel Zeman v Cestě do pravěku (1955). A znovu je třeba připomenout, že Steven Spielberg si u příležitosti premiéry prvního Jurského parku vyžádal kopii Zemanova snímku a českého režiséra i zmínil.

Předlohou filmu byla dosud nevydaná kniha Michaela Crichtona. O trikovou část se postaralo Lucasovo ILM a v tomto snímku byla poprvé použita zvuková technologie DTS (Digital Theatre System). Nebyl by to ovšem Steven Spielberg, kdyby u natáčení chyběl odborný poradce, a tak na tvůrce dohlížel i paleontolog Jack Horner. Výsledkem je nejrealističtější ztvárnění tyrannosaura, jaké kdy bylo na plátně uvedeno. Spojení Stevena Spielberga a George Lucase opět vyvolalo mánii. Jurský park se dočkal pokračování i reedic, dinosauři pronikli i do počítačů a herních konzolí.

Ale ani tím sbírka pozoruhodných počinů Stevena Spielberga nekončí. Ačkoliv se stále více věnoval závažným tématům a nežánrovým snímkům, stál u zrodu mnoha dalších fenoménů dnešní fantastiky.