Od nástupu studené války byl žánrový divák anglosaského světa neustále bombardován příběhy, které nejen varovaly před neopatrným užitím jaderné energie, ale také před válečnými konflikty a cizími formami života. Množství zmutovaného hmyzu, plazů či lidí, které tvůrci uvedli na stříbrná plátna případně na televizní obrazovky, je opravdu obdivuhodné. Jak už to tak ale bývá, častá opakování a neustálé obměňování stejných konceptů začne brzy nudit, a tak se otvírá prostor pro nové a inovativní počiny. Ačkoliv Hollywood neosvědčeným postupům moc nepřál, šedesátá a sedmdesátá léta udivila razantním nástupem hned několika zručných tvůrců. Jejich talent byl natolik výrazný, že se pro toto období vžilo označení Nový Hollywood. Nejen žánrový divák hledal další možnosti vývoje audiovizuální zábavy.

Ačkoliv se za počátek Nového Hollywoodu považují nežánrové snímky, konec této éry je spojován s výrazným režisérem, který zcela přestavěl model audiovizuální zábavy a který výrazně zasáhl i do žánrové tvorby, se Stevenem Spielbergem. Je třeba podotknout, že nová generace tvůrců, kteří působili v Hollywoodu, také zformovala nové štáby plné mladých lidí, kteří spolupracují víceméně dodnes a že cestu k žánrovým snímkům si každý z nich “vyšlapal” přes nízkorozpočtové nežánrové projekty.

Ale zpět ke Stevenu Spielbergovi. Filmovou (8mm) kameru držel v ruce doslova od dětství. První profesionální filmařské krůčky si prošel v televizních studiích, a tak není divu, že později inicioval a režíroval mnohé legendární seriály. Nízkorozpočtovým thrillerem Duel (Duel, 1971) na sebe upozornil, aby jen o několik let později přepsal záznamy o nejúspěšnějších filmech všech dob. Jeho první snímek, kterým doslova ovládl svět, by se již dal zařadit na okraj hororového žánru. Čelisti (Jaws, 1975) působily nejen svou atmosférou či chováním žraloka, se kterým pomohli Stevenu Spielbergovi odborní poradci, ale také civilním pojetím zobrazovaného světa Amity. Svou obrovskou roli zde sehrála i hudba Johna Williamse, který se během následujících desetiletí stal jakýmsi puncem kvality a podpořil svou hudbou i další Hollywoodské megahity. Počtem hudebních motivů, které takřka zlidověly, je tento skladatel naprosto unikátní. Ačkoliv se tedy u Čelistí nejedná o ryze žánrový snímek, nelze ho opomenout. Zcela zřetelně se v něm totiž začíná objevovat Spielbergův rukopis.

Jen o dva roky později potom Steven Spielberg částečně rozbořil do té doby zažité koncepty příběhů o mimozemšťanech a směle předložil divákům (v té době hýčkaným prvními Hvězdnými válkami) Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, 1977). Jak je zmíněno v úvodu, snímek rušil očekávaná schémata o zmutovaných či žravých příšerách a vykreslil opět civilní příběhy lidí, kteří se setkají s mimozemskými bytostmi. Mimozemšťané sice zpočátku vzbuzují strach unášením lidí, později se však ukáže, že nepřátelští nejsou. Samotný film byl ale přelomový i v jiných aspektech. Poprvé si zahrálo v žánrovém snímku tolik “naturščiků”, tedy neherců účinkujících ve filmu. Vědci, federální agenti, technici letového provozu, reportéři… Všichni zde hráli sami sebe a obrovsky tak zvýšili uvěřitelnost snímku.

Půvabně působí i role francouzského režiséra Françoise Truffauta (tvůrce např. 451° Fahrenheita, 1966), pro kterého to byl jediný film, ve kterém si zahrál, aniž by ho sám režíroval. Zajímavý byl i obrácený postup dotváření zvukové složky filmu. John Williams tentokrát složil a natočil hudbu ještě před dokončení střihu a nastříhán “na míru” byl naopak natočený materiál hudbě. Výsledkem je efektní závěrečná scéna, kde hraje jednu z hlavních rolí právě hudba. Snímek drží rekord v přítomnosti nejvíce kameramanů při natáčení. Svou prací jich přispělo rovných 11 (počítáme-li i tvůrce speciálních efektů) a je třeba zdůraznit, že hlavní z nich Vilmos Zsigmond získal za tento počin Oscara. Další členové štábu posbírali hned 8 nominací. Snímek také mimo jiné ocenila i Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films ve Spojených státech a další ceny posbíral po celém světě. Co ovšem bylo nejdůležitější, nový koncept, který Spielberg divákům naznačil, slavil úspěchy i v kinosálech.

Steven Spielberg předznamenal Blízkými setkáními třetího druhu další ze svých žánrových děl a dal jasně najevo, že jeho vize nezapadnou ani v konkurenci Hvězdných válek. Poté, co si diváky zcela získal dobrodružným příběhem Indiana Jonese, představil další sci-fi, které ovšem ideu nepřátelského mimozemšťana rozbilo absolutně…