S odlétajícími žlutými titulky zmizela i premiéra osmých Star Wars a mnoho z vás má už nový příběh z předaleké galaxie za sebou. Je až k neuvěření, že od Nové naděje uplynulo celých čtyřicet let, takže není žádné překvapení, že se i redakce webu časopisu XB-1 vydala se svými světelnými meči prosekat cestu do kinosálů. Přinášíme vám tedy hned tři názory na nejočekávanější sci-fi film roku 2017…

Jiří Sivok

Filmové otěže převzal od J. J. Abramse režisér a scenárista Rian Johnson, který před pěti lety příjemně překvapil snímkem Looper s Brucem Willisem v hlavní roli. Nový režisér k jedné z nejslavnějších novodobých mytologií přistoupil odlišně než jeho předchůdce. Oproti snímku Síla se probouzí vsadil na inovativní příběh, aniž by sázel na kopírování motivů známých z původní trilogie, čímž zřejmě potěší především skalní jádro fanoušků. Tentokrát navíc mnohem lépe funguje i provázanost s předchozími díly. Odkazy na ně jsou prakticky všudypřítomné, působí ovšem nenásilně…

V úctyhodné stopadesátiminutové stopáži nás tvůrci zavedou k Prvnímu řádu, který odhodlaně sleduje prchající rebely. Sledujeme také Rey, která se snaží přesvědčit Luka Skywalkera, aby se vrátil z dobrovolného exilu a zapojil se do boje s nepřáteli. Z herců je třeba vyzdvihnout Adama Drivera, který v roli Kylo Rena sklízí body navíc. V předchozím snímku působil po snětí charakteristické přilby nepřesvědčivě, nyní však dokázal, že už žádnou nepotřebuje. Působí mnohem uvěřitelněji a co je nejlepší, dozvídáme se i to, co je jeho motivací. Nicméně film si pro sebe krade Mark Hamill v roli Luka Skywalkera. Pravda je, že minimálně v první polovině v mrzoutském staříkovi těžko poznáte starého dobrého Luka z původní trilogie. S postupem děje však přijmete za své fakt, že Hamill je přesně tou postavou, která nám v Síle se probouzí tolik chyběla. Opomenout nelze ani zesnulou Carrie Fisherovou, která působí jako pravá generálka odboje. Skvěle funguje také vztah mezi ní a Poe Dameronem.

Pokud jde o vesmírné bitvy, jsou skvělé, ale divák se neubrání pocitu, že si tvůrci občas ohýbají pravidla, jak chtějí. Narážím na scénu se zázračným štítem napadené lodi rebelů, který vydrží neustálou palbu z několika hvězdných destruktorů a dokonce odolává útoku i hlavního křižníku arcizáporáka Snoka. Soubojů na světelné meče se divák dočká až po nějaké době, nicméně je to v dech beroucí scéně, která bude patřit mezi ikonické. Ani ty nejpromyšlenější teorie o ději osmého snímku se naštěstí nepotvrdily a scenáristé přišli se zvraty, které mnohé diváky ani nenapadly. Přesto zamrzí, že mnohé otázky nejsou zodpovězeny a patrně ani nikdy nebudou. Osmá epizoda je rozhodně filmem od fanouška pro fanoušky, a i když se v ní občas najde nějaký ten neduh, rozhodně si drží svého osobitého pohádkového ducha. Pokud se za dva roky uzavře nejnovější trilogie minimálně podobně zdařile, můžeme být spokojeni…

Michal Sirotek

Překvapivé, vizuálně opojné, dějově hutnější a humornější než sedmička. Současně nelogické, délkou přepálené, s divným poselstvím a roztáhnutým koncem. To je Poslední z Jediů. Režisér Johanson navazuje na intimnější podtext staré trilogie. Jeho péče o budování vztahů mezi postavami je přesně to, co mi posledně chybělo. Černou a bílou nahrazuje šedá, děj je na hrdiny tvrdší a nová generace nabývá jasnějších obrysů. Odpichuje se tak k něčemu většímu než byla pouhá kopie starších dílů.

Bohužel dojmu přísného kalkulu (stejně jako u Síla se probouzí) jsem se nezbavil. Navenek film působí přesně jak má – baví, okouzluje, umí dojmout, předkládá úžasné momenty a akce šlape jako hodinky. Ale když se na něj podíváte podrobněji, zjistíte, že pošlapává všechny příběhové motivy, na nichž byl vybudován starý hvězdný opus (a vlastně každý dobrý hrdinský příběh). Cesta hrdiny, předaná moudrost od starších, sebeobětování pro vyšší dobro, náprava vztahů v rodině – to vše je obráceno naruby v duchu jakéhosi postmoderního nihilismu. Touhle cestou možná získají tvůrci originalitu, otázkou zůstává, zda jde o motivy hodné Star Wars univerza. Výsledek na mě působil levně o to víc, že je občas děj čistě schizofrenní. To, co Johnson předkládá jako jeden z nejdůležitějších vzkazů, nefunguje už jen proto, že několik minut před tím ho sám popírá. Scénář je zkrátka rozpačitý a občas působí dojmem, že je vše podřízeno samoúčelnému překvapování.

Z předchozího by mohlo vyplynout, že jde o průšvih. Není tomu tak. Nuda nehrozí, protože film po půlce nabírá hodně dravé tempo a pere do diváka mohutné trikové scény, ať už jde o atraktivní lokace, vesmírné i pozemní bitvy, a samozřejmě zažehnuté meče (soubojová scéna hrdinů je skvěle natočená). Akce a řemeslná práce je v pořádku stejně jako soundtrack. Problém vidím v počtu postav. Menší zápletky působí zbytečně a vlastně nedávají ve výsledku přílišný smysl. Postavy nejsou plně využity. Některé otázky jsou zodpovězeny, současně se na ně ale nabalují další. Jiné jsou trestuhodně opomenuty. Zlo nepůsobí tak nebezpečně a ikonicky jako dřív, mytologie se boří, staré nahrazuje nové, ale dělá to na nejistých základech.  Disney vede trilogii do vod, které mi osobně méně a méně připomínají Star Wars. A nic na tom nezmění fakt, že na film nalepí ikonickou značku. Jako zábavná podívaná plná triků s nečekaným dějem obstojí. Ale hledat v tom víc asi nemá smysl.

Míroslav Štrobl

Na sedmé epizodě režiséra J. J. Abramse byl znát obrovský fanouškovský zápal, s nímž k látce přistoupil, avšak restartované sérii tím prokázal spíše medvědí službu. Osmá epizoda, jakožto autorský počin Riana Johnsona, je darem hlavně pro Star Wars jako takové. Takřka zmizela až fetišistická snaha o opakování zavedených vzorců, razantně byly ořezány a vyškrtány nesmysly zavedené nejen sedmou epizodou a do popředí se dostal příběh zkoumající dosud neviděná zákoutí konfliktu mezi světlou a temnou stranou Síly. Černé dýchací přilby jsou najednou směšné, symbol světelného meče přežitek a na midichloriany už si nikdo ani nevzpomene.

Příběh se překvapivě odehrává na velmi malém prostoru, kde je stísněná atmosféra plná nejistoty budovaná směrem k velkolepému finále, jež předvádí všem současným blockbusterům s jejich pokusy o epické závěrečné bitvy, jak lze diváka napínat až do poslední vteřiny a pak ho nechat jen v tichosti a bez dechu zírat. Po vypravěčské stránce se film drží dvou oddělených a předchozím dílem předurčených dějových linií, ostrovní a vesmírné, ale přesto jsou obě jemně a křehce provázány. V tomto spojení se odráží všechna zloba a zášť, které se v závěru koncentrují do jediného bodu a zároveň do opravdu nezapomenutelné scény.

Přes veškerou osudovost a mnohokrát opakovaný motiv obětování ve prospěch lepších zítřků se snímek nijak nebojí vtipných, mnohdy až infantilních scének; všechny monstr zbraně působí, jako by se ovládaly klikou; a choreografie soubojů se světelnými meči má k dnešní akční špičce opravdu daleko. Ovšem tohle všechno Star Wars univerzum utváří od samých počátků, stejně jako výlet na planetu dostihů a sázek ve stylu Indiana Jonese. Na rozdíl od Síla se probouzí se nemusí opakovat hlášky z minulých dílů, vytváří se nové, možná lepší než ty předtím, a ikonický kánon se tím obohacuje. Poslední z Jediů není pastiš nebo poloviční remake, ale konstrukčně náročné dílo, jeden z nejlepších filmů letošního roku bez ohledu na žánr. Právě takový film ze světa Hvězdných válek jsem si vždycky přál vidět.

Star Wars: Poslední z Jediů

USA, 2017, 150 min

režie a scénář Rian Johnson

hrají Daisy Ridleyová, Adam Driver, Carrie Fisherová, Mark Hamill, John Boyega,

Oscar Isaac, Billie Lourdová, Domhnall Gleeson, Benicio Del Toro, Gwendoline Christie,

Andy Serkis, Lupita Nyong’o, Laura Dernová aj.