Začátek nového roku je dobou bilancování a výhledů do budoucna, tedy ideální doba vrátit se ke dvěma sice útlým, přesto však ambiciózním a důležitým komiksovým publikacím z minulého roku. Obě v sobě spojují nejen současnou komiksovou tvorbu, ale především naděje do budoucna, a protože komiks se má u nás v posledních letech opravdu čile k světu, šance, že se ony naděje vyplní, je značná. První knihou je oficiální katalog důležité komiksové akce KomiksFEST! 2015, druhou pak úvodní číslo nové komiksové revue pro holky a kluky Bublifuk. Na první pohled obě publikace nic zvláštního nespojuje, ovšem jen málokteré jiné komiksové knihy loňského roku v sobě skrývaly tolik potenciálu a příslibů jako právě tato nesourodá dvojice…

Loňský KomiksFEST! se vskutku vydařil a kdo se ho nezúčastnil, může jen trpce litovat. Jde o akci, která se pořádá relativně krátce (v roce 2015 proběhl desátý ročník), nicméně si už dokázala vydobýt důležité postavení v rámci domácí scény. Tomu ostatně odpovídalo i to, že se krátce před akcí objevilo hned několik ambiciózních českých komiksů, což tak úplně nelze svést na pouhé dílo náhody. Karel Jerie zde prezentoval nové album Candide: Velký inkvizitor, příznivci Nikkarinova opus magnum zde mohli poprvé pohlédnout na album 130: Čas hvězdoplavců a kluci z Crwe na festival přivezli prvních pár kusů toužebně očekávaných Děsivých radostí Michala Suchánka. Fanoušek českého komiksu si tak musel připadat jako ve snu, vše ovšem začalo už při vstupu, kde na návštěvníky nenápadně čekal poslední festivalový katalog věnovaný z větší části souběžně uspořádané výstavě Generace 2.0 – Nový československý komiks.

Jak název napovídá, výstava se odkazuje na dnes notoricky známou předchůdkyni Generace nula – Nová vlna českého a slovenského komiksu, kde se v roce 2007 mimo jiné prezentovala dnes všem dobře známá jména jako Jiří Grus, Dan Černý, Karel Jerie, Tomáš Kučerovský, Vladimír 518 a celá řada dalších tou dobou ještě často nepříliš známých komiksových scenáristů a výtvarníků. Zda se nová výstava a s ní spojený katalog stane alespoň z poloviny tak významnou napoví až čas, už teď se ale nemusíme bát, že by snad autoři a autorky zde prezentovaní za svými předchůdci výrazněji zaostávali. Pokud nová generace hned zkraje něčím zaujme, pak je to genderová vyváženost či dokonce lehká převaha žen, což jen potvrzuje obecný trend kupříkladu i v žánrové literatuře.

Ze zde publikovaných krátkých (zpravidla dvoustránkových) komiksů zaujme po výtvarné stránce především Štěpánka Jislová, Zuzana Čupová, Anna Dvořáčková a Ester Kuchynková. Jednoznačně pak dominuje Lenka Šimečková, kterou můžete znát z rozhovoru na webu XB-1, anebo z několika ilustrací ze stránek našeho časopisu. O to víc se těším na její šedesátistránkový komiks v chystaném patnáctém čísle časopisu Aargh!, pokud se nepletu, půjde o její dosud nejobsáhlejší publikované dílo. V katalogu KomiksFEST!u dále najdete stručná představení mladých autorů a v úvodu rovněž několik ukázek z tvorby pozvaných hostů. Chybět samozřejmě nesmí ani soupis dosud udělených cen Muriel, ostatně v loňském roce si jedna z nových komiksových tváří, Kateřina Čupová, odnesla cenu pro nejlepší krátký komiks, což jen dokládá, že na scénu vstupuje sebevědomá generace čerstvé krve a to je jen a jen dobře.

Naopak Bublifuk, nedávno založená komiksová revue pro malé čtenáře, sazí pod vedením spisovatelky a komiksové scenáristky Kláry Smolíkové na osvědčená a známá jména zavedených tvůrců. Vedle Klárčina manžela, všem příznivcům fantastiky dobře známého Jiřího W. Procházky, v roli scenáristy zde narazíte na kreslíře Vojtěcha Šedu, Lukáše Fibricha, Karla Jerieho a autorské komiksy Petra Kopla a Tomáše Kučerovského. Bublifuk nabízí alternativu letitému monopolu Čtyřlístku (komiksům pro nejmenší se mimo to zčásti věnuje i nedávno založený časopis Raketa). Spojení obrazu a textu je ostatně ideální pro nejmenší čtenáře a v tomto ohledu je zřejmé, že si komiks jako médium vychovává pod vedením zkušených tvůrců další generaci čtenářů, což mu může v tak útlém věku literární fantastika jen závidět.

Obsah prvního Bublifuku je chvályhodně pestrý, což odráží zkušenosti Kláry Smolíkové s prací pro nejmenší čtenáře. Osvědčená jména jsou zárukou kvality a z větší části dvou až čtyřstránkové komiksy jistě nejsou nepřekonatelnou výzvou i pro méně schopného čtenáře. Snad jen robotí příběhy Pípa & Půpa by nejmenším mohly působit menší potíže. Rád bych vyzdvihl především autorské komiksy, ať už jde o Tři mušketýry Petra Kopla či o steampunkově laděné příhody Hilfréda Hubertuse Babočky od Tomáše Kučerovského. V obou případech se tvůrci pokoušejí o dobrodružný příběh a díky o něco většímu rozsahu se jim to daří na jedničku. Je to možná trochu nespravedlivé vůči kratším a na nejmladší čtenáře orientovaným komiksům, ovšem život je plný nespravedlnosti a já věřím, že ostatní tvůrci se na mě zlobit nebudou, zvláště když i oni odvedli velmi dobrou práci.

Celkově je Bublifuk rozhodně hoden vaší pozornosti, pokud máte děti a chcete je zabavit hodnotnou domácí tvorbou, zvláště když tu a tam jde o komiks s žánrovou příslušností. Druhé číslo už se na nás řítí plnou parou a je tedy na místě věřit, že se bude čerstvě vylíhlému časopisu do budoucna dařit a vychová novou generaci nejen v lásce ke komiksu. Držme tedy palce nejen Kláře Smolíkové, ale i nakladatelství Triton, aby v časopis neztratilo víru, v konečném důsledku je to ovšem na čtenářích, či v tomto případě lépe řečeno na jejich rodičích… Ať už jde o festivalový katalog či nově založený časopis, v obou případech jde o zárodky něčeho pozoruhodného a silného, zárodky, jež nám do budoucna jistě přinesou spoustu radosti.

Související odkazy:

Desátý KomiksFEST! představí Generaci 2.0

Bublifuk – komiksová revue pro kluky a holky

♦