Pavel Čech je komiksovým autorem, který poslední dobou sklízí ovoce své poctivé práce. Letos dostal za komiks prestižní literární cenu Magnesia Litera v kategorii Litera za knihu pro děti, což je v tuzemském komiksovém světě věc zatím zcela nevídaná. Krom komiksů se věnuje také malbě obrazů, psaní knížek i jejich ilustrování. Svou uměleckou všestrannost pak umí patřičně zúročit ve svých dílech. O tom, co má autor v plánu a čemu se aktuálně věnuje, se více dozvíte v následujícím rozhovoru. Pavel Čech se pořád cítí být klukem a v rámci toho si plní chlapecké sny a vytváří příběhy, které náladou absolutně vybočují z šedivé reality současného světa.

Asi se nedá začít jinak než vám pogratulovat k ceně Magnesia Litera. Udělala vám radost? Zvýšil se v poslední době zájem o vaši osobu?

Ano, udělala. Zájem se na mé poměry zvýšil, i vaše žádost o tento rozhovor je toho důkazem.

Cítíte určité zadostiučinění a máte pocit, že vaše práce byla nějakým způsobem zúročena?

Těší mě, že kniha, která mi dala tolik práce a úsilí, nezapadla bez povšimnutí.

Myslíte, že se jedná o přelom, když tuto knižní cenu obdrželo komiksové album?

Nevím, na to by asi odpověděl nějaký literární teoretik.

Považujete Velké dobrodružství Pepíka Střechy za svůj dosud nejzdařilejší komiks?

Nejzdařilejším bych ho nenazval. I on, jako všechny mé předešlé věci, má svoje silnější a slabší místa. Nejradši mám možná Tajemství ostrova za prkennou ohradou a nejsnadněji se mi dělali Dědečkové.

„Na podzim budu mít výstavu v Divadle Bolka Polívky, takže maluji obrazy.“

Na čem aktuálně pracujete a čeho se od vás mohou fanoušci dočkat v letošním roce?

Na podzim budu mít výstavu v Divadle Bolka Polívky, takže maluji obrazy. V hlavě mám asi tři knížky, ještě nevím, které dám přednost.

Nedávno vyšel váš nový komiks Dobrodružství Rychlé Veverky: Velký závod. Jak vzniknul nápad spojit indiánského náčelníka a automobilové závody?

Když byli naši kluci malí, povídal jsem jim před spaním pohádky, kde byl hlavní hrdina právě Rychlá Veverka. Když mě pak opakovaně žádali, abych napsal nějakou knížku o autech, zvolil jsem právě tuto postavu. Do časopisu Woodcraft dělám už několik let zadní stranu plnou hádanek, kvízů, bludišť… Rychlá Veverka úkoly provází.

Plánujete i další pokračovaní? Na jaké další osudy indiánské náčelníka Rychlé Veverky se můžeme těšit?

Pokračování plánuji, bude se odehrávat na Ostrově pokladů.

Věnujete se i ilustrování knížek a malbě obrazů, jak se vám daří všechny tyto aktivity skloubit? Hraje u vás některá z těchto aktivit prim?

Rád to střídám, někdy mám období, kdy pořád myslím jen na náměty obrazů, jindy se zase vynořují příběhy, které si říkají o knižní podobu.

„Vše vzniká spontánně a v chaosu, většinou vůbec nevím, jak se bude děj odvíjet dál.“

Jak vznikají vaše komiksy? Napíšete nejprve scénář nebo vše vzniká nějakým způsobem spontánně?

Vše vzniká spontánně a v chaosu, většinou vůbec nevím, jak se bude děj odvíjet dál. Častokrát jsem o tom přemýšlel, že je to skoro zázrak, jak nakonec příběh vždycky dospěje k nějakému smysluplnému konci. Je to způsob práce, který mně vlastně nejvíc vyhovuje a díky němu mám pocit, že v celém průběhu tvorby je příběh pořád živý a roste a vyvíjí se jakoby nezávisle na mně. V tom čase jsem pozorný ke všemu, co se okolo mě děje, co přečtu, slyším, s kým se setkám, a spoustu z toho často v příběhu použiji.

Některé vaše komiksy vycházejí u nakladatelství Petrkov, pro které také často kreslíte obálky a ilustrujete knihy. Jak jste se dostal ke spolupráci s tímto nakladatelstvím, které se na komiks jako takový příliš nespecializuje?

S panem Novotným, majitelem nakladatelství, jsme se seznámili na základě jeho setkání s mou knihou, kterou si prohlížel v jakémsi pařížském knihkupectví. Až posléze zjistil, že se jedná o českého autora, a po příjezdu mi zavolal. Tak začala naše spolupráce.

Kolik vašich prací již vyšlo v zahraničí a v jakých zemích?

Některé knihy vyšly v Itálii, Francii, Chorvatsku a Slovinsku.

Sledujete současný český komiks? Máte nějaké oblíbené autory či počiny?

Sleduji autory, kteří publikují v časopise Aargh! Mám rád komiksy Tomáše Kučerovského, Vladimíra Tučapského, Lucie Lomové, Jiřího Gruse…to jsou ti, co mě teď napadají.

V komiksové revue Aargh! se často objevují i vaše práce. Líbí se vám forma, jakou je tento časopis vydáván, a sledujete jej pravidelně?

Ano, sleduji. Vážím si práce, kterou Aargh! za tu dobu, co vychází, pro zviditelnění a vnímání komiksu u nás udělal. Způsob přijímání komiksu veřejností byl ještě před pár lety úplně jiný a fakt, že se to hodně změnilo, je zásluha i Tomáše Prokůpka a Tomáše Kučerovského, kteří Aargh! vytváří.

„Chci, aby to bylo jako od Saudka, ale neumím to“

Který ze svých komiksů považujete za přelomový? Za takový, který vám pomalinku otevíral dveře k různým zakázkám a oceněním? A na tvorbu kterého z vašich komiksů vy osobně vzpomínáte nejraději?

Snad ten první, který vyšel – jmenoval se Dobrodružství Honzy Štístka. Byla to první práce vytvořená s ambicí, aby ji někdo vydal. Je to už hrozně dávno, kresba je ve stylu „chci, aby to bylo jako od Saudka, ale neumím to“, ale přesto ho mám dodnes docela rád. Už kvůli té době plné nadšení, ve které vznikl.

Můžete něco prozradit o vašich autorských knížkách pro ty, kteří znají jen vaši komiksovou tvorbu? Kolik jich celkem vyšlo, o čem pojednávají a jak vznikají?

Nechce se mi tady líčit obsahy knížek. Je jich asi tucet, některé jsou určeny pro malé děti, jiné snad můžou zaujmout i dospělé. Vznikají, když přijde odněkud shůry příběh a já pocítím mocné puzení ho pomocí obrázků převyprávět.

Jaké máte plány do budoucna? Máte v hlavě již další projekty?

Uvidíme. V hlavě mám příběhů na několik dalších let. Mám tu zkušenost, že práce na nich se nemá uspěchat, samy si řeknou, v jakém pořadí a kdy se do nich mám pustit.

Kolik procent (hypoteticky) zůstalo ve vaší mysli z klukovských let?

99 % (říká moje žena :-))