Rodinný výlet komiksového samotáře (recenze)

Autor Roman Tilcer | Aktuality | Čtvrtek 9 března 2017 10.00

V minulém roce se na českém trhu objevil objemný a po výtvarné i knižní stránce nadmíru přitažlivý komiks Oskar Ed: Můj největší sen, se kterým se čtenářům po dlouhých deseti let výrazněji připomenul Branko Jelinek, aby si vedle zaslouženého zájmu vysloužil i ceny Muriel v kategoriích Nejlepší původní kniha a Nejlepší původní scénář a spolu s tím dle odborné poroty rovněž titul nejzdařilejšího domácího komiksového díla roku 2016. Jelinek je slovenský autor narozený v Banské Štiavnici, následně absolvoval Školu užitého výtvarnictví v Košicích a grafiku a knižní ilustraci na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a nyní žije v Praze a věnuje se tvorbě rozsáhlých komiksových projektů, které si sám kreslí i píše…

Českým čtenářům se poprvé představil v roce 2003, kdy nakladatelství Mot vydalo první příběh Oskara Eda, podivné postavy s holou hlavou a prázdným obličejem, která vstupuje do fantaskní, hrozivě pozměněné reality a zažívá rozličné noční můry. Roku 2004 následoval druhý díl a v roce 2006 se trilogie útlých brožovaných publikací uzavřela. Oskar Ed působil na naší komiksové scéně jako zjevení a pozornost vzbudil i v Polsku. První díl se dočkal polského překladu a v roce 2010 Jelinek jako první kreslíř jiné než polské národnosti obdržel cenu Grand Prix na Mezinárodním festivalu komiksu v Lodži, a to za samostatný příběh Oskar Ed: Pouť (vyšel ve výročním speciálu komiksového sborníku AARGH! a v americkém dvouměsíčníku Heavy Metal č. 270). S týmž hrdinou jsme se mohli setkat rovněž v krátkém příběhu Oskar Ed: Oci (AARGH! č. 13). Jinou tvář Jelinkovy tvorby nám nabídla komiksová kniha Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. století, kde podle scénáře Adama Drdy nakreslil příběh Ochranný dohled. Později o sobě Jelinek ovšem prohlásil, že je samotář a raději pracuje v naprosté tvůrčí svobodě. Dlouhá léta tak ve volném čase připravoval další rozsáhlý projekt a vloni mu u nakladatelství Lipnik vyšel přímo monumentální, více než třísetstránkový počin Oskar Ed: Můj největší sen.

Čtení nově vydané knihy nevyžaduje znalost předchozích příběhů, Můj největší sen s nimi přímo nesouvisí ani na ně nenavazuje – spíše naopak. Oskar Ed je tu klukem bez tváře, který se na zadním sedadle auta snaží přečkat zoufale úmornou cestu neznámo kam. Vše je o to horší, že se před ním neustále hádají jeho rodiče a do svých jedovatých bojů často vtahují i jeho. Oskar je citlivé dítě, a tak před tímto nesnesitelným tlakem hledá únik ve vlastní představivosti, ovšem fantazie může být zrovna tak úžasná jako strašlivá. I v Oskarově niterné realitě je cítit tíseň bezútěšné přítomnosti a nabývá tu znepokojivých podob jako ze zlého snu. Z linie, kdy sledujeme tuto ztrápenou cestu, se v pravidelných retrospektivách vracíme ke dni, kdy se Oskar po nepříjemném rozhovoru s ředitelem školy a několika dalších zlých zážitcích při toulkách po městě rozhodl, že už se nevrátí domů. Události tehdy nabraly nemilý spád, a když se nyní vynořují ze vzpomínek, zahánějí Oskara ještě hlouběji do sebe samého. I ve vlastním světě se pohybuje s obavami.

S ponurou atmosférou příběhu dokonale ladí černobílá kresba, kterou si díky velkému formátu knihy můžete opravdu důkladně vychutnat, ať už na stranách s větším počtem panelů, či u celostránkových kreseb s ohromujícím množství detailů. Ač Jelinkovi neschází lehkost a švih, nevyhýbá se podrobnostem a pečlivou šrafurou vystihuje i texturu objektů skrytých ve tmě či stín rozlévající se jiným stínem. Jelinek vyzrál také jako scenárista, a přestože ustavičné hádky Oskarových rodičů mohou po nějaké době udolávat i čtenáře, znějí autenticky a dokážeme se díky nim dobře vcítit do situace nešťastného mladého hrdiny. V příběhu, který zpočátku působí spíše epizodicky, se po čase začne vše propojovat a informace jsou nám servírovány v několika vrstvách. Po dočtení surrealistického závěru tak můžete pocítit touhu prožít celý Oskarův sen ještě jednou, abyste rozklíčovali metafory, které vám snad napoprvé unikly.

Branko Jelinek bezesporu odvedl kus poctivé práce a je třeba pochválit i nakladatelství Lipnik, které autorův výrazný komiksový počin vydalo v důstojné knižní úpravě, která bude dělat čest každé komiksové či knižní sbírce a přímo láká k opětovnému otevření. Podobné úpravy by se snad do budoucna mohla dočkat i původní trilogie, která už je v kompletu dnes beznadějně vyprodaná. Celkově jde jen o potvrzení vzrůstající rozmanitosti a síly českého komiksového trhu a nám nezbývá, než se těšit, co nám ambiciózní slovenský tvůrce nabídne příště. Snad na jeho další dílo nebudeme čekat dalších deset let, ale i kdyby ano, zdá se, že čekání bude v jeho případě vždy stát za to…