Nadpis recenze slibuje něco jako příručku pro zahraniční výlety mladých skautů, ovšem povídková sbírka Obchádza nás temnota by byla hodně ponurou pozvánkou, po jejíž četbě byste se slovenským lesům nejspíš obloukem vyhnuli. Ivan Kučera patří k mladé generaci slovenských spisovatelů, kteří publikují pod hlavičkou aktivního nakladatelství Hydra. Žánrově osciluje mezi thrillerem a hororem, přičemž v obou případech jde o moderní zpracování pohrávající si s nejtemnějšími kouty lidské psychiky, přičemž výsledek má často sílu zacloumat citlivějšími žaludky. V jeho tvorbě se setkáváme s nadpřirozenem, běsnícími zvířaty, psychicky narušenými vrahy i s opuštěnými domy, vybydlenými zahrádkářskými koloniemi a benzinovými pumpami, v jejichž kulisách se odehrávají nervy drásající události, temné jako všudypřítomné lesy, které podobná místa obklopují…

Kučera nepatří k úplným literárním novicům, povídky už publikoval v nejrůznějších časopisech, sbornících a médiích a má za sebou i dva romány vydané v elektronické formě: Kozí ľudia (2013) a Lesy (2014). Jedenáct povídek v jeho první tištěné knize má své kouzlo i rozpoznatelný rukopis. Jednotlivé povídky působí ve svém souborném vydání kompaktně a ačkoli nemusejí sednout každému, nelze je jako ukázku soudobé slovenské hororové tvorby přehlížet, čemuž dopomáhá i zajímavá obálka Filipa Badurčina, i když ji v bohaté konkurenci současné knižní nabídky na první pohled nejspíš přehlédnete. Ostatně ani povídkovému obsahu nemusíte přijít hned na chuť a až posléze si ho snad oblíbíte.

Úvodní a dost možná rovnou nejlepší povídka Ovoniavač je funkčním současným hororem s hypnotizující atmosférou, která čtenáře trvale nahlodává. Představa, že ve vašem útulném domácím hnízdečku bydlí někdo další, kdosi, s kým se rozhodně nechcete ocitnout v konfliktu, je stejně fascinující jako zvrhlá. Za následující Prasa byl autor v roce 2011 odměněn Cenou Béla v soutěži slovenského nakladatelství Artis Omnis. V pravděpodobně nejstarší povídce sbírky už lze vystopovat hlavní ingredience, které autor ve své tvorbě preferuje. Niterní strach, zvrácenost, brutalita hraničící místy až s nechutností, často neotřele vybudovaná zápletka, tísnivá atmosféra a rychlý spád příběhu bez zbytečných odboček. Objeví se zde i postava policisty Enzechštejna, na kterou v knize narazíte ještě několikrát. A nechybí ani všudypřítomné, strach vyvolávající lesy.

Bagrovisko je příběhem, jenž se s přivřenýma očima může klidně odehrát. Na začátku lze zřetelně vidět nějakou „bombastickou“ reportáž odvysílanou v hlavní zpravodajské relaci komerční televize a poté samotného autora, který na jejím základu vystavěl příběh do hororově laděné absurdity. Podobný princip předkládá rovněž Stádo, které ukončuje pomyslnou trilogii příběhů, v nichž se vítězná role v boji mezi člověkem a zvířetem poněkud obrátí. A nejpozději zde všem bezpochyby dojde, že náměty k podobně laděným povídkám se dají uprostřed každodenního shonu nalézt všude kolem nás. Opatrovateľka je nepříliš povedenou variací na mnohokráte omleté téma s nijak překvapivou pointou. Shodně lze charakterizovat i následující Niekto tu je, ovšem při srovnání je patrné, že tentokrát si dal autor mnohem více záležet a výsledek tak přirozeně vyznívá přesvědčivěji.

Naopak Záhradkárská osada je přesně taková, jak by hororový thriller vycházející z domácích reálií měl vypadat. Atmosféra dusivého strachu přicházející ze zahrádkářské kolonie, která se nachází mezi panelovým sídlištěm a nepříliš vzdáleným lesem, je v našich podmínkách uvěřitelnější a lépe fungující, než kdyby ji autor zasadil do míst, jež nám nejsou tak dobře známá. To, že na místa opředená mytologií a strašidelnými povídačkami nemusíme chodit nikam daleko, jasně ukazuje Obesenec. Oběma zmíněným povídkám nechybí krom klasických postupů potřebných pro tento žánr ani určitý punc originality pramenící právě z důvěrně známého prostředí. Mrznúci dážď a Padla hmla ke zmíněnému přidávají mysteriózní nádech, závan neuchopitelného tajemna a přízraky jakoby vycházející z klasické hororové literatury. Závěrečný Kamionista je pak povedenou variací thrilleru se sériovým vrahem a návdavkem dostaneme i vtipně hláškující postavu, která příběh odlehčí, zerotizuje a patřičně zcivilní. Příchod očekávané brutality je posléze o to mrazivější.

Ivan Kučera rozhodně nepíše nějakou velkou literaturu a vítané je, že si na ni ani nehraje. Průsečík jeho tvorby můžeme hledat někde mezi americkými pulpovými magazíny padesátých let a současným temným thrillerem přicházejícím ze skandinávských zemí. Jedenáctero povídek představených v knize Obchádza nás temnota se nevyhne kvalitativním výkyvům, přesto poskytuje vítaný příslib do budoucna. Vedle zneklidňujících domácích reálií uvítáte i skutečnost, že autor dobře ví, jak s nimi pracovat a dosáhnout kýžených výsledků. Debutní povídková sbírka působí celistvě, nepostrádá působivou atmosféru a dokáže vyvolat mrazení, což je rozhodně mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Ivan Kučera: Obchádza nás temnota

brožovaná, obálka Filip Bandurčin, 152 stran, 190 Kč