Populární série knih o ryšavém druidovi Atticu O’Sullivanovi se těší značné oblibě nejen ve světě, ale i v českých luzích a fantastických kruzích. Plzeňské nakladatelství Laser-books si pro čtenáře letos připravilo chuťovku ve formě povídkové sbírky, která u nás jako vůbec první souborné vydání Hearneho prací vychází v celosvětové premiéře a v níž se setkáme nejen s oblíbenými hrdiny této atraktivní urban fantasy série, ale také s vedlejšími postavami a příběhy, které dotvářejí druidovo obsáhlé, různými božstvy a netvory přímo překypující univerzum. Otázka je, zda má Kevin Hearne co nabídnout i jako autor povídek, anebo je spíše romanopiscem?

S dvojicí kratších povídek jsme se už mohli setkat na stránkách časopisu Pevnost, většinu nám však autor představuje poprvé. Navíc se zde objevuje i povídka Zkouška odvahy, kde se Hearne konečně blíže věnuje i Atticově učednici Granuaile, která i v cyklu samotném sehraje do budoucna důležitější roli. Její příběh popisuje setkání s bohyněmi, které ji podrobí obtížné zkoušce, aby si ověřily, zda je hodna stát se druidkou. Kratší příběhy jako Klan Rathskellerovců nám objasní, jaké problémy můžou nastat v obchodním domě i před ním, když se do věci zapletou koboldi a gnómové. Odpoutaný Kaibab zase řeší problém se třemi čarodějnicemi, které se snaží dostat k moci a kvůli tomu si chtějí podrobit zemského elementála. Zdařilá je též práce Záhubná kaple, jež představuje zajímavý příběh z artušovského období. Povídka mi připadala temnější a dynamičtější než některé jiné kousky a patří k tomu nejlepšímu, co Gaiin štít nabízí, pomineme-li tedy pár drobných chybek, které by některým historie a legendám znalejším mohly způsobit drobné tiky v oku. Autor ovšem pracuje s magií i mýty tím způsobem, že si bere různé zajímavé prvky např. z náboženství různých kultur a dle potřeby si je upravuje, je tedy zcela subjektivní, nakolik to čtenáři bude vadit nebo vyhovovat.

Gaiin štít je čtivá kniha. Je lehce a svižně napsaná a absence sáhodlouhých popisů nejen děj urychluje, ale zároveň dělá z povídek jednohubky, které snad ani nemůžou nudit. Na druhou stranu zde ovšem nenajdete zapeklité odbočky a dějové zvraty ani překvapivé pointy. Hearne ovšem umí pracovat jak s nápady, které bývají vcelku poutavé a inspirované mytologií, tak i se samotným textem, díky čemuž kniha nezapře jistou autorskou zručnost. Přestože si knihu užijí spíše lidé, kteří už s druidem mají nějaké zkušenosti z románové série (neboť i novela Dva krkavci a jedna vrána i jiné přímo navazuje na knižní dějovou linku), určitě se v ní dobře zorientuje (zvláště v uzavřených kratších povídkách) i s cyklem dosud neobeznalý čtenář. Pro Hearneho fanoušky je to však dílo, které dále prohlubuje charaktery a příběhové linie daného světa a samozřejmě obsahuje vše, co máte na Kronikách železného druida rádi. Setkáme se s trefně vypointovanými kousky i s příběhy, které sice nejsou vyšperkovanými skvosty, ale v knize i v příběhu mají funkci a místo. Svou roli zde hraje i autorova schopnost podat dobře humorné scény, které vás mnohdy opravdu pobaví.

Na své si samozřejmě přijdou i milovníci psů, konkrétně Atticova miláčka Oberona, který po jeho boku samozřejmě nemůže chybět. Osobně mě sice jejich rozmluvy nijak zvlášť nebaví, ale jsem si jistá, že většina lidí si tuto dvojici zamiluje. Oberon má navíc v příbězích funkci „Watsona“, kterému Atticus všechno podrobně vysvětluje, takže se opravdu nemusíte bát, že se v ději ztratíte. Navíc je každá povídka opatřena autorovou předmluvou, která ji zasadí do širšího kontextu či objasní záměr, s nímž vznikla, čtenáři to tak pomáhá nejen v lepší orientaci, ale také mu to zprostředkovává pohled přímo do Hearnovy prozaické kuchyně. Co mi ovšem vadilo, byly nečekaně se vyskytující vulgarismy, které se podle mě do knihy nehodily nebo alespoň ne na místa, kde byly použity. Druhou věcí, která se mi nelíbila, bylo, že Atticus ačkoliv většinou hraje puberťáka, aby zapadl do dnešního světa, se jako puberťák chová i jindy a od dva tisíce let starého druida by už člověk přece jen čekal špetku logického myšlení a mazanosti. Nelogičnosti v chování hlavního hrdiny (který se pak kvůli vlastní hlouposti leckdy dostane do průšvihu) mi tak lehce kazily zážitek ze čtení (např. v úvodní povídce Grimoár jehněčího).

Ráda bych však na závěr poukázala na nadstandardní kvalitu samotného českého vydání – překlad i následné korektury jsou na velmi dobré úrovni, což je vskutku chvályhodné. Je vidět, že si nakladatel dal s knihou práci. Vkusná mi přijde i úprava a vzhled obálek, které se dle mého názoru nejen k této knize, ale i k celé sérii neuvěřitelně hodí. Gaiin štít si tedy rozhodně nenechte ujít, pro fanoušky série je to ostatně skutečně povinnost, a pokud si knihu nezvolíte jako oddechovku pro parné letní dny, kterých je v poslední době nadbytek, zkuste ji jindy. Dobrá kniha, která zaujme, pobaví a zároveň vyplní volný čas, se totiž vždycky hodí a tahle jí bezesporu je.

Kevin Hearne: Gaiin štít (Kroniky Železného druida)

brožovaná, překlad Roman Tilcer, obálka Gene Molicca, 264 stran, 269 Kč

Související články:

Železný druid pozvedne Gaiin štít (ukázka)

Taková prohnaně prokletá, praštěná fantasy (recenze)

Překvapivě moderní poslední druid