Fáze dvě pomalu vrcholí. Po zábavné týmovce Strážci Galaxie se Marvel vrací zpátky na zem. Co mělo fungovat jako program na ochranu planety, se zvrtlo a po svém se vyvinulo v něco, co chce zničit, tedy vylepšit, lidstvo. Občas se Starkovi fakt nedaří…

Avengers nikdy sami sebe nebrali příliš vážně. Je mnohem jednodušší si utahovat sami ze sebe a všech okolo a parodovat klišé hluboko zakořeněná v původních komiksech, než zachraňovat svět s kamennou tváří a riskovat, že to celé zapůsobí mezi všemi těmi odstíny Hulka, Iron Mana a Kapitána Ameriky směšně. To ostatně scenáristům vždy šlo a daří se jim to i nadále. Nadhodí pár cynických poznámek, trefí hlavičky několika hřebíků a nenechají na postavách nit suchou. Problém nastává ve chvíli, kdy po place začne pobíhat/poletovat Ultron, snaží se vypadat výhružně a pronášet fatalistické repliky a vzápětí působí, jako by se učil anglicky z amerických rodinných sitcomů. I přesto, jaký bordel napáchal, ho v určitých momentech nelze brát vážně. Je to prostě side kick, aby se měl Tony Stark kvůli komu obléknout a Bruce Banner kvůli komu zezelenat. Těžko se na něj těšit, nelze si vychutnávat jeho pokřivenou logiku, protože je tak nějak nemastný neslaný a zanechává po sobě pachuť toho, že mohl Avengerům zatopit mnohem efektněji, než aby na ně jen posílal armádu robotů s designem vykradeným od Starka.

Dvojčata Quicksilver (Aaron Taylor-Johnson) a Scarlet Witch (Elizabeth Olsen), která mimochodem ani takto nikdo netituluje, jsou o něco zajímavější. Mají lepší motivaci než Ultron a schopnosti, s nimiž se během filmu skutečně předvedou. Není to tak dávno, co se Quicksilver poprvé objevil na plátně. V X-men: Budoucí minulost si ho střihl Evan Peters a těch dvacet minut, během nichž ochrance strhával čepice a přesměrovával náboje, si pro sebe prakticky ukradl. Taylor-Johnson se sice snaží a občas i utrousí kousavou poznámku, ale je to spíš slabý odvar, i když běhat umí. Scarlet Witch má pro změnu evidentně dost páry na to, aby rozmetala na cucky kohokoli, kdo jí zkritizuje účes, ale drží se zpátky. Bohužel.

Avengers totiž tentokrát pořádně naráží na to, co bylo už s prvním dílem patrné – moc postav, o nichž se tvůrci snaží diváka přesvědčit, že jsou důležité. Ve chvíli, kdy se jen základní sestava skládá z šesti kousků a dalších několik se na to nalepuje, je tenhle přístup trochu nešťastný, protože se vše prostě nestíhá. A kdyby se to stihlo, divák by se mezitím ukousal nudou. I takhle měla stopáž pár hluchých míst, kdy se vzpomínalo až příliš nostalgicky. Až na Hawkeye jsou navíc všechny postavy stále stejné. Ne, že by snad byly úplně jednotné, pořád si štěknou, i když méně než v prvních Avengers. Herci i postavy si na sebe tak nějak zvykli, evidentně se baví, ale jinak jejich charaktery zamrzly v předchozím filmu. Iron Man si nepoučitelně hraje na boha, Thorovi se stále nepodařilo zapadnout mezi lidi, Kapitán Amerika, jakkoli se snaží Starka přesvědčit, že má svou temnou stránku, hraje roli spravedlivého patriota, Black Widow je samá temná ruská minulost a Hulk je prostě chodící demolice.

V tomto díle se toho konec konců rozmašíruje docela slušné množství, a to hned v několika zemích. Začne se v lese, pokračuje v Koreji a závěrem to definitivně schytá malé město v Evropě. Během bitek si Avengers docela slušně notují a přihrávají, bojová choreografie není špatná, ale občas jí ubližuje příliš zběsilá kamera. Najde se zde i pár momentů k zapamatování, ale Hulk drtící Lokiho o zem to zkrátka není. Ve výsledku se Avengers: Age of Ultron natolik snaží být velkolepě drahým filmem s masovou akcí, že potěší spíš maličkostmi a situačním humorem. Protože vtípky a narážky téhle bandě stále klapou, zatímco na propracovanější a neokoukanou psychologii postav nezbývá čas a aby se to všechno stihlo, musí se okolí likvidovat rychle. Ale aspoň už víme, jak funguje Thorovo kladivo.

Avengers: Age of Ultron

USA 2015, 141 minut. Režie: Joss Whedon. Hrají: Robert Downey Jr., Chris Evans, Chris Hemsworth, Mark Ruffalo, Scarlett Johansson, Jeremy Renner

75 %