Mutace je změna v genomu, odchýlená od normálního stavu. S touto vědeckou poučkou si však mnozí autoři fantastiky hlavu příliš nelámou a do šuplíku „mutant“ hází i stvoření různě modifikovaná bez zásahu do jejich DNA. K mutaci může dojít spontánně, ale velice oblíbeným tématem je mutace vyvolaná, omylem, nehodou nebo šíleným vědcem. Myšlenky o mutaci se v literatuře objevily v souvislosti s modifikacemi, které spisovatelé přiřkli budoucímu lidstvu. Jakoby už dvacet let před koncem 19. století měli všichni shodnou představu – tělo postupně zakrní, zatímco mozková kapacita bude růst. Obrázek o výsledné podobě si můžeme udělat podle článku G. H. Wellse The Man of the Year Million (Člověk v roce 1 000 000), jak se objevil v novinách The World v roce 1893.

Knihy, v nichž se člověk přesune o stovky či tisíce let dopředu v čase, aby se setkal s novými lidmi, se staly běžným zbožím na trhu fantastické literatury. Trošku extrémním případem zpracování této látky je The Coming Race (Budoucí lidstvo), dílo publikované v roce 1871, v němž humanoidní tvorové nazvaní Vril-ya, vyvinutí z žab, nahradí lidstvo. Podle některých jde o parodii darwinismu, podle stoupenců teosofického učení jde o holou pravdu… Raději pojďme do roku 1881. Schopnost telepatie v The Great Romance nastolí novou společnost – nelze ukrýt jakékoli myšlenky, je tedy vyloučena i možnot spáchání zločinu. Kratičká kniha vyšla na Novém Zélandu a její autor zůstal navždy neznámý pod pseudonymem The Inhabitant. (A přitom jde o prvního známého autora beletrie, který se snažil přemýšlet o cestách v kosmu realisticky – popsal skafandry, přetlakové komory a další technické nesnáze spojené letem.)

V těchto raných příbězích najdeme obrácený stav toho, co je dnes téměř automaticky spojeno s mutanty, tedy problém jinakosti a zařazení do naší standardní společnosti. Pokud hrdina ovládá speciální schopnosti, často se stanou spíš jeho prokletím a vrhají ho do osamění či permanentní sebekontroly. Takový jedinec se prvně objevuje v knize z roku 1911 The Hampdenshire Wonder (Hampdenshirský zázrak) od J. D. Beresforda, kde extrémně nadané dítě platí za své nadlidské schopnosti deformovaným zjevem. Položená otázka je zřejmá: Jak ho přijme jeho okolí a společnost? O genetických změnách, které způsobily vnější vlivy, se začalo psát až na přelomu 20. a 30. let. V The Metal Man (Kovový člověk) od Jacka Williamsona se zřejmě vůbec poprvé objevila jako mutagen radiace. Gladiátor Philipa Gordona Wylieho se už dostává na půdu vědecky plánované genetické manipulace, kdy se po aplikaci speciálního séra narodí matce dítě s extrémními schopnostmi.

Filmy se dlouhou dobu látce o mutantech vyhýbaly, až teprve po 2. světové válce nastoupila do kin vlna snímků o obrovských potvorách, z nichž mnohé prošly genetickou proměnou. Z Japonska se vydala na svou pouť Godzilla, v tomtéž roce 1954 se útokům obřích zmutovaných mravenců brání obyvatelé Nového Mexika ve filmu Them. Hlavní téma je zřejmé – člověk nedokáže kontrolovat důsledky svojí činnosti, která už neovlivňuje jen jeho samého, ale celé životní prostředí.

Netrvalo to dlouho a na filmovém plátně se objevil první hrdina, jehož DNA se spojila s genomem jiného živočicha. Jde o slavnou Mouchu, původní z roku 1958 (podle povídky George Langelaana) i remake Davida Cronenberga, která mísí vědecký zápal s následnou tragédií z neodvratné proměny člověka v monstrum, symbolicky chápanou jako trest za překročení přirozených hranic. Dnes se věda do takových experimentů pouští běžně, i když jsou veřejností přijímány velmi rozporuplně. Také literární či filmoví tvůrci málokdy věří, že radikální manipulace s genovou informací přinese víc užitku než škody, a toto téma pak může působit stereotypně – v momentě, kdy se ve filmu objeví tajný výzkumný projekt, divák už ví, že něco (nebo někdo) špatně skončí.