I když se nám zdá, že filmy, ve kterých vystupují jako hlavní hrdinové kreslená zvířátka, nemohou být pro dospělé, ve světě animované fantastiky nalezneme mnoho příkladů jasného opaku. Existují nejen snímky, které bychom dětem rozhodně neukazovali, ale i takové, které v sobě skrývají rovinu srozumitelnou jak pro malé, tak i velké diváky. Imaginace tvůrců je nekonečně pestrá a stejně tak i rozmanitost jejich původních profesí. Pokud jsme se tedy v rámci naší série setkali s výtvarníky, kreslíři, autory komiksů, tvůrci graffiti, producenty či nezávislými umělci, dnes se seznámíme s mužem, jenž většinu své kariéry věnoval především divadlu. A ačkoliv se dostal k režii animovaného snímku nešťastnou náhodou, jeho debut lze rozhodně zařadit mezi nadčasové.

Ještě než se přestěhoval do Velké Británie, živil se Martin Rosen jako divadelní agent a vyhledavač talentů. Díky divadelní praxi se dostal i k produkování a výrobě filmů. Jako koproducent slavil se svým druhým snímkem Women in Love (Zamilované ženy, 1969) hned dva Oscarové úspěchy. Mezi divadelní a producentskou prací si ovšem našel čas k adaptaci slavného románu Daleká cesta za domovem od Richarda Adamse. Scénáře se ujal známý americký animátor a režisér John Hubley, ovšem během realizace z projektu záhy odstoupil a zanedlouho poté zemřel. Martin Rosen, autor scénáře a producent, počin převzal a uvedl na plátna svůj první animovaný celovečerní debut Watership Down (Daleká cesta za domovem, 1978).

Je asi zbytečné slavný román představovat, ale uveďme alespoň stručně, že se jedná o příběh malého společenství králíků, které uteče ze svého původního domova a vydá se hledat nový. V drsném světě se ovšem nesetkají jen s krásnými věcmi, a tak jsou nuceni často bojovat o holé přežití. Alegorická oslava ducha, loajality i odvahy nadchla diváky po celém světě už ve své literární podobě, ovšem Martinu Rosenovi se stejné kouzlo podařilo vložit i do animované adaptace. Nenechte se ovšem zmýlit, i v animované verzi vás stejně jako v literární předloze čeká napětí a tvrdost divokého světa. Daleká cesta slavila úspěchy na festivalových scénách a díky citlivému zpracování i mezi diváky všech věkových kategorií.

Pro menší diváky není ovšem určena další Rosenova adaptace Richarda Adamse The Plague Dogs (1982). Už samotný román není nijak roztomilý, ale filmová adaptace je ještě o stupínek temnější. Snímek existuje ve dvou různých stopážích a pokud narazíte na tu delší, rozhodně ji nesledujte v přítomnosti dětí či mladších diváků. Příběh dvou psů, kteří utekli z pokusné laboratoře a snaží se přežít navzdory nepřátelskému světu i navzdory lidem lovícím je kvůli podezření, že mohou být nakaženi morem, přesto sklidil mimořádný úspěch. Je třeba připomenout, že se nejen díky kvalitnímu scénáři jedná o snímek vskutku nadčasový. Zážitek ještě umocňují hlasy Johna Hurta, Patricka Stewarta či Jamese Bolama. Plague Dogs jsou tedy jasnou volbou, pokud nehledáte kreslené pohádky se šťastnými konci a přitom vás přitahují i témata jako cesta ke svobodě. Bohužel jsou i posledním režijním počinem Martina Rosena.

Jako producent se Martin Rosen vrátil k Richardu Adamsovi ještě jednou, a to při tvorbě zpracování Daleké cesty do podoby televizního seriálu. V dalších letech se už animované fantastice nevěnoval a v současnosti vzhledem k pokročilému věku nadále nepracuje. Ale i tak dokázal na stříbrná plátna převést dvě skvěle napsané knihy, aniž by ztratily něco ze svého kouzla, a zapsat se tak nesmazatelně mezi významné režiséry animovaného filmu.