Z chladného severu evropského kontinentu, který dal světu nejen vynikající dramatiky, autory detektivek, ale i tvůrce animované fantastiky, se přenesme geograficky níž a odlehčeme naši sérii článků i tematicky. Dnešní díl bude patřit maďarskému animátorovi, scenáristovi, uměleckému řediteli i režisérovi, jehož tvorba českým divákům rozhodně není neznámá. Nejen díky oblíbenosti a dostupnosti v letech, kdy u nás vládl totalitní režim, ale především kvůli skvělé nafukovací raketě odlétající každou noc ze střechy domu, kterou chtěli mít snad všichni malí snílci, a báječným vynálezům z budoucnosti. Představme si tedy tvorbu Béla Ternovszkyho a vzpomeňme nejen na rodinu Smolíkovu a Pištu Hufnágla, ale i na další u nás méně známé počiny tohoto režiséra.

Béla Ternovszky, rodák z Budapešti, vystudoval výtvarné umění a svou kariéru začal jako animátor v největším maďarském studiu vyrábějícím animované filmy Pannonia, jehož tradice sahá až na počátek padesátých let. Od producentů Pannonie proudily na stříbrná plátna i televizní obrazovky seriály, krátkometrážní snímky i celovečerní filmy. Béla Ternovszky tak mohl po několikaleté praxi usednout i na režisérský post a podílet se na jednom z nejslavnějších seriálů. Debutem tedy pro něj byla práce na Üzenet a jövőből – A Mézga család különös kalandjai (Odkaz budoucnosti aneb Podivuhodná dobrodružství rodiny Smolíkovy, 1969). Zápletkou první řady Smolíků je neustálý boj rodiny s vynálezy, které do naší doby v dobrém úmyslu posílá jejich potomek Sm Lom Os.

Obrovský úspěch, který série zaznamenala, pomohl natočit druhou sérii v roce 1972, jejímž hlavním hrdinou je především Ládínek, jeho mluvící pes Zorro a nafukovací raketa. Béla Ternovszky ovšem tuto řadu nerežíroval a vrátil se ke Smolíkům až v sérii třetí. Toto pokračování Vakáción a Mézga család (Podivuhodné prázdniny rodiny Smolíkovy, 1978) ovšem postrádalo sci-fi zápletku a bylo věnováno pouze fiktivnímu charakteru Pišty Hufnágla. Asi bychom nenašli v našich zemích fanouška animované fantastiky, který by tyto seriály neznal, ovšem je třeba podotknout, že stejně nadšení byli i diváci po celé Evropě.

Po spolupráci na německém seriálu o skřítkovi Pumucklovi i režii epizod dalších počinů pro televizní obrazovky Ternovszky konečně debutoval i jako režisér celovečerního animovaného snímku. Macskafogó (Past na kočky, 1986) je sice příběhem, jehož ústředními hrdiny jsou kočky a myši, ovšem snímek to není až tak dětský. Střet dvou světů je vykreslen s vtipem i množstvím narážek na filmy s Jamesem Bondem či Hvězdné války. Na neznámé planetě se kočky chystají vyhladit myši. Aby odvrátily hrozící katastrofu, vyšlou myši na tajnou misi Nicka Grabowskyho, jednoho z nejlepších agentů. Tento animovaný počin studia Pannonia byl tak povedený, že byl zařazen nejen do evropské, ale i americké distribuce. Béla Ternovszky se poté podílel ještě na jednom seriálu a natočil i další celovečerní snímek Egérút (1999), ovšem ohlas Pasti na kočky si vynutil výrobu dalšího pokračování.

Macskafogó 2 – A sátán macskája (Past na kočky 2: Ďáblova kočka, 2007) opět pod režijním vedením Bély Ternovszkyho bylo sice úspěšnější především na mezinárodním trhu, diváky bylo ovšem přijato rozporuplně. Zajímavým se jeví fakt, že snímek získal zvláštní cenu na mezinárodním festivalu kreslených filmů v Číně. V současné době Béla Ternovszky bohužel nechystá žádný celovečerní projekt. Past 2 tak prozatím zůstává posledním filmem, který natočil.