I nadále zůstaňme v rámci našeho seriálu na evropském kontinentu a přesuňme se zpět do severských zemí, konkrétněji do Dánska, kde kinematografie nachystala nejedno překvapení. Představme si tento týden tvorbu zástupce mladší generace režisérů, který pracoval nejen na vlastních animovaných počinech, dětských knihách a komiksech, ale podílel se i na světově první kreslené interaktivní televizní hře Hugo Troll. I když jsou žánry, ve kterých se pohybuje, značně různorodé, filmy Anderse Morgenthalera jsou rozhodně nezapomenutelné a originální. V jeho filmografii potom můžeme nalézt jak rodinné počiny, hraná dramata či experimentální krátkometrážní kusy. Ačkoliv netvoří nijak dlouho, má už ve své sbírce i řadu zajímavých ocenění. Podívejme se, kterých snímků si sám váží nejvíc.

Anders Morgenthaler vystudoval Design School Kolding a National Film School of Denmark. Na rozdíl od školy designérské, která vedla spíše k samostatné tvorbě, na filmové škole poznal, jak je důležitá spolupráce i dobré sociální vazby, a založil společně s Tomem Vedelem a Mikkelem Egelundem společnost na výrobu animovaných filmů TV-Animation, která se během tří let stala druhou největší v Dánsku (hned po A-film A/S). Mezitím pracoval nejen jako animátor, ale i jako autor, tvůrce komiksových stripů či dokonce jako režisér hudebních videoklipů. A ačkoliv měl zadání vyrobit jako absolventský film krátkometrážní snímek, nakonec natočil společně s producentem Davidem Østerbøgem půlhodinový počin, který musel být jako absolventský zvlášť schvalován. I když Anders Morgenthaler zvolil pro svou tvorbu platformy spíše vnímané jako naivní až dětské (stripy či animované filmy), vnesl skrze ně do evropských krajů enormní dávku syrovosti a dospělosti, která byla do té doby skutečně nevídaná. Když v roce 2001 vyhrál pod pseudonymem Pernille Richter Andersson výběrové řízení na měsíční uveřejňování stripů v dánském celostátním deníku Politiken, rozdělil dánskou společnost na dva nesmiřitelné tábory. Nadšení fanoušci si sice prosadili další uveřejňování, ovšem přílišná drsnost a obsah spíše pro dospělé měl za následek vzrůstající počet nepřejících a protestujících hlasů. Odpor vedl až ke zrušení smlouvy, samotný strip ale zůstal a šířil se dál pomocí moderních technologií.

Syrovostí vyniká i první celovečerní animovaný film Anderse Morgenthalera Princess (2006). Snímek sice obsahuje skutečně stopové množství prvků fantastična, ovšem temnota lidské společnosti je v něm obsažena opravdu poctivě. Počin, kde se střídají hrané sekvence s animovaným příběhem muže, který se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou, byl promítán hlavně na festivalových projekcích a odnesl si řadu evropských cen i nominací. Pokud se tedy najde někdo, kdo by pochyboval o schopnostech evropských režisérů konkurovat animovaným snímkům drsné japonské kinematografie, neměl by Princess minout.

Po režii hraného dramatu Ekko (Echo, 2007) se Anders Morgenthaler vrátil zpět k animované tvorbě a společně s Madsem Juulem natočili rodinný příběh Æblet & ormen (The Apple & The Worm, 2009). I když je snímek o jablku, jehož jedinou ambicí je být perfektní a skončit v supermarketu na polici s nejkrásnějšími jablky, velmi vzdálen krvavé Princess, břitkost vtipu svého tvůrce nezapře. Jablko totiž nahlodá červ a o zápletku a bláznivé situace je postaráno.

Pod písmenem K je zastoupen příspěvek Anderse Morgenthalera v zajímavém hororovém projektu 26 krátkometrážních hororových epizod The ABCs of Death (Abeceda smrti, 2012). Počin, jehož forma je nadmíru přitažlivá, byl ovšem přijat spíše rozporuplně. Přílišná roztříštěnost byla spíše na škodu, divákům vadila v orientaci. Abeceda je tak více lahůdkovou záležitostí pro zaryté příznivce hororu a experimentem než srozumitelným snímkem. V minulém roce režíroval Anders Morgenthaler hrané drama s Kim Basinger v hlavní roli I am here (2014), které je prozatím posledním audiovizuálním počinem tohoto režiséra. Ovšem vzhledem ke slibně se rozvíjející kariéře se jistě můžeme těšit na další zajímavé a originální snímky.