Love Letter (české vydání s názvem Milostný dopis) byl průlomovým dílem nové vlny mikroher, tedy her s málo komponenty a krátkou herní dobou. Stačilo šestnáct karet a dedukční hra byla na světě. Přestože se tato první skutečně masově úspěšná mikrohra těší velké oblibě, o čemž svědčí i množství vydání v různých tematických kombinacích, přece jenom jí lze pár věcí vytknout. A právě tyto nedostatky se autor Seiji Kanai s pomocí Hayato Kisaragiho pokusil napravit v sérii Lost Legacy.

Mikrohra pro 2 až 4 hráče je vystavěna na stejném základě jako původní Love Letter a podobně se i balení Lost Legacy chlubí obdobným stylem, tedy látkovým pytlíkem – tentokrát v modré barvě se stříbrným vyšíváním. V  něm najdete 16 herních karet, 4 karty nápovědy a pravidla hry. Ačkoliv zde mluvím o hře pouze jako o Lost Legacy, zahrnuje momentální vydání od Alderac Entertainment Group dvě odlišné sady – The Starship a Flying Garden – o tom však až později. Karty mají v horní levé části číslici symbolizující rychlost hledání (bude důkladněji vysvětleno níže) nebo písmeno X a hned vedle něj signalizuje svítící počet teček, zda se karta v balení nachází v jedné, dvou nebo třech kopiích. V dolní části je pak popsán efekt, který se vyhodnotí při vyložení neboli zahrání. Speciální kartou je pak karta číslo 5, tedy hledaná část v daleké minulosti spadnuvší vesmírné lodě, tzv. Lost Legacy.

Hledání vesmírných trosek

Jak je už u mikroher zvykem, pravidla jsou velmi jednoduchá a v tomto případě podobná svému zmiňovanému předchůdci s dopisy pro princeznu. Na začátku hry zamícháte všech 16 karet a jednu z nich následně položíte skrytě stranou, čímž vytvoříte tzv. ruiny (Ruins). Poté si každý hráč vezme jednu kartu do ruky a hra může začít. Herní kolo má jednoduchou strukturu, kdy si nejprve vezmete z dobíracího balíčku další kartu do ruky, načež jednu ze dvou karet v ruce vyložíte před sebe a vyhodnotíte jejich efekt. Takto se hráči střídají, dokud nesplní podmínku pro ukončení hry. Tou je eliminace všech vyjma jednoho hráče, nebo dobrání poslední karty z dobíracího balíčku. Ve druhém případě přichází fáze hledání (Investigation), která je oproti Love Letter novinkou.

Během vyšetřování se hráči, kteří jsou stále ve hře, střídají v hádání pozice hledané části vesmírné lodi. Funguje to tak, že se hráči ptají na karty od nejnižších po nejvyšší číslo. Začíná tedy hráč držící kartu s hodnotou 1, pokud neuspěje, pokračuje hráč s hodnotou 2 a tak dále. Karty s hodnotou X nejsou čísla a fáze hledání se tedy nemohou účastnit. Stejně tak hráči přicházejí o možnost hledání, pokud jich více najednou drží kartu se stejnou hodnotou. Hledající hráč má dvě možnosti, co dělat – buď vybere jednoho z hráčů a jeho kartu na ruce, nebo jednu z karet umístěných v ruinách. Jestliže uhodl umístění hledaného kosmického artefaktu, vyhrává hru. V opačném případě hra pokračuje dalším hráčem vlastnícím vyšší hodnotu karty. Pokud pozici karty neuhodne nikdo s kartami 1 až 4 a další na řadě je hráč držící hledanou kartu s hodnotou 5, jednoduše ji vyloží na stůl a vyhrává.

Vlastní mix

Abychom to neměli tak jednoduché, je Lost Legacy vlastně herní systém, do kterého spadá hned několik her. Pro nás nejdostupnější a nejrozšířenější verzí je momentálně dvojice anglických vydání dílů The Starship a Flying Garden. Princip hry, podmínky vítězství i počty jednotlivých typů herních karet je shodný. Je zde ovšem velký rozdíl ve schopnostech karet, které se značně liší. Celý trik spočívá v tom, že se jedná o dvě zcela samostatné hry, které lze kombinovat. První možností je jednoduše vyřadit jeden z hledaných artefaktů a následně všechny zbylé karty smíchat. Zde nastane decentní početní chaos a dedukce je výrazně náročnější. Druhá a sofistikovanější metoda je nahrazování jednotlivých skupin karet. Funguje to tak, že si například vezmete všechny karty The Starship a odstraníte z nich dvojici karet s číslem 6 – Old Map, které nahradíte dvojicí karet 6 – False Rumors ze sady Flying Garden. Tímto způsobem si můžete libovolně měnit karty a vytvořit si tak kombinaci, která vám nejvíce vyhovuje, ať už je to zaměření se na dedukci, nebo vzájemné škození a možnosti eliminace hráčů.

Malá hra s lepší dedukcí

V čem se tedy Lost Legacy liší od svého duchovního předchůdce Love Letter? Především je to větší zaměření se na dedukci a omezení náhody. Zajímavá je i variabilita při vlastnění obou herních sad a jejich kombinace. Navíc jsme se zde posunuli i tematicky od laškovného pašování vyznání lásky ke hledání kosmické lodě ve fantasy světě. Starší hráči videoherních RPG her si možná také vybaví sérii Wizardry kombinující prvky fantasy a sci-fi.

Celkově se mi Lost Legacy líbí více než původní hra, protože nabízí přece jenom něco málo navíc. Love Letter je velmi jednoduchá a zábavná hra, ale při častém hraní se již projevuje silný prvek náhody a snadné dedukce. V Lost Legacy se díky míchání karet na rukách a v ruinách může soupeř dobře zmást a fáze hledání je mnohem napínavější a závěr zajímavější, než pouhé odhalení poslední karty na ruce, kde nejvyšší vítězí. Dokonce je zde možné, že nikdo z hráčů pozici lodě neuhodne a hra končí bez vítězství – dobrodruzi selhali a vrak lodě zkrátka nenašli. Tematicky i herně je mi tedy tento novější systém bližší, leč stále se jedná o mikrohru s herní dobou kolem pěti minut, takže jde pouze o příjemnou výplň krátkých chvilek, čekání na spoj hromadné dopravy nebo jinou obdobnou příležitost. I tak se u ní mohou hráči dobře bavit.