Americký spisovatel Dan Simmons je i přes relativně pozdní vstup na literární scénu jedním z nejplodnějších a nejzajímavějších jmen západní fantastiky, a to nejen z hlediska kvalit jeho tvorby, ale i při pohledu na žánrový rozsah, který mistrně zvládá. Zejména v počátcích autorské kariéry zanechal silnou stopu v hororu, v posledních letech zase zaujal řadou propracovaných lehce fantaskních děl zpravidla vycházejících ze skutečných událostí, případně vyprávějících o reálných historických postavách. Knihy jako Terror nebo Drood se pohybují na hranici mainstreamové literatury a patří k tomu nejlepšímu, co v této dost specifické oblasti kdy vzniklo. Snad nejzářivěji však Simmons září na poli science fiction, přestože co do kvantity je jeho příspěvek poměrně chudý…

Vedle pozdější, řeckými mýty inspirované, dvojdílné série Ílion jsou to víceméně pouze čtyřsvazkové Zpěvy Hyperionu. Zejména Hyperion, úvodní díl eposu, v originále poprvé vydaný v roce 1989, zcela nezpochybnitelně patří ke zlatému fondu nejen anglo-americké science fiction. O jeho kvalitách ostatně svědčí rovněž skutečnost, že i v podmínkách našeho malého trhu vychází popáté, po Laser-books převzala péči o věhlasnou sérii nakladatelství Argo a Triton v rámci edice Fantastika. Od posledního českého vydání uplynulo sedm let, pečlivě zrevidovaný původní překlad Jana Pavlíka tak snad může bez obav lákat novou generaci fanoušků kvalitní fantastiky. Kniha je navíc obohacena o související povídku „Kentaurova smrt“ v novém překladu Petra Kotrleho.

Prostředí, ve kterém se Hyperion odehrává, není pro čtenáře science fiction ničím příliš neznámým. Lidstvo bylo nuceno opustit zničenou Starou Zemi a během takzvané Hidžry se rozptýlilo na více než dvě stovky planet. Postupně tak vznikla Hegemonie Člověka – Síť zahrnující většinu těchto světů pod jedno senátem reprezentované vedení a pod jednu komunikační platformu v podobě všudypřítomné datasféry. Hegemonie ovšem není jediným hráčem na globálním poli, v opozici stojí roje Vyvrženců, původně též pocházejících ze Staré Země, ovšem kráčejících po odlišné cestě vývoje a nyní stojících na pokraji galaktické války. Třetím do party jsou pak síly umělých inteligencí, které už před stovkami let získaly nezávislost na člověku a nyní fungují jako jakýsi poradní sbor senátu. Sdružují se v tajemném Technojádru, které se postupně odhaluje jako pravděpodobně nejmocnější síla v lidmi osídleném vesmíru.

Pouť za Štírem opět začíná…

Ve výše popsané situaci se začíná odehrávat samotný příběh románu, jenž vypráví o cestě sedmi poutníků za tajemným Štírem na okrajové planetě zvané Hyperion. Pán bolesti, jak zní jedna ze Štírových přezdívek, je vraždící monstrum, kovový obr oplývající spoustou břitů a čepelí, evidentně jakýmsi způsobem porušující pravidla plynutí času. Každý z poutníků s ním už v minulosti ať přímo či nepřímo přišel do styku, nyní mu chtějí přednést své prosby. Legenda praví, že v případě, že je počet poutníků vyjádřený prvočíslem, bude přání jednoho z nich skutečně vyplněno. Ostatní ovšem čeká konec na Štírově trnovém Stromu bolesti (v originále nese Štír jméno ťuhýka, ptáka, jenž nabodává svou kořist na trny stromů).

Sedmero hrdinů se tedy se souhlasem Církve Štíra, kultu uctívačů krvavého tajemství, vydává na pouť k Hrobkám času, záhadným stavbám neznámého původu i funkce. Hyperionem mezitím začíná otřásat ničivý konflikt Hegemonie a Vyvrženců a planetární infrastruktura se díky tomu rychle rozkládá, cesta do odlehlých krajin planety tak trvá relativně dlouho. Řadu dní, které poutníci společně tráví na lodní palubě nebo ve vzducholodi, vyplňují svými zpravidla osobními příběhy, v nichž vyprávějí o důvodech, které je na Hyperion přivedly, a přitom doufají, že snad i s jejich pomocí dokážou proniknout blíž ke Štírově tajuplné podstatě.

Ikonickou ilustraci na obálce románu vytvořil výtvarník Gary Ruddell.

Simmons umně využívá atraktivního schématu, jenž v klasické literatuře proslul díky Chaucerovým Canterburským povídkám, případně Boccacciově Dekameronu. Po formální stránce předvádí v plné šíři své literární mistrovství, každý z příběhů napsal v odlišném stylu a způsobu vyprávění využívaném v rámci science fiction a konečně i v literatuře obecně. Prvním vypravěčem je kněz Lenar Hoyt, který poutníkům čte deníkové zápisy zachycující dramatické osudy jeho staršího kolegy, jezuity Paula Duré, jenž se vydal mezi Bikury, kmen odříznutý od civilizace pásem nebezpečných ohnivých stromů. Příběh plukovníka Kassada potěší příznivce militaristické science fiction, básník Silenus pak nabízí meditaci o síle slova, Brawne Lamia v úvodu svého příběhu příhodně cituje Chandlera a Hammetta, aby posléze sklouzla až ke kyberpunku… Zkrátka co příběh, to jiný, vždy skvěle zvládnutý vypravěčský postup.

Nejen o lásce a smrti…

Tematicky se kniha točí kolem několika os, tou zřejmě nejvýraznější jsou životní a umělecké osudy anglického romantika Johna Keatse. Samozřejmá je asociace na úrovni celého světa, Hyperion je titul Keatsovy nedokončené básně. Centrem planety je metropole nazvaná přímo Keats a dalším velkým městem je Endymion, opět pojmenovaný dle jedné z Keatsových básní. Tím ovšem keatsovské odkazy zdaleka nekončí, v jednom z příběhů dokonce vystupuje Keatsova oživlá rekonstrukce vytvořená takřka všemocným Technojádrem. Jde o kybrida, umělého člověka, do něhož bylo implementováno básníkovo vědomí a všechny jeho životní zkušenosti, k nimž mělo Technojádro přístup. Že se Keats objevuje zrovna v ošuntělé Brawnině detektivní kanceláři je tak pochopitelné, stačí vědět, že Keatsovou snoubenkou byla jistá Fanny Brawne a že Lamia je názvem dalšího díla romantického básníka.

Dalším silným tématem románu je láska, přítomná v některé ze svých podob v každém z vyprávěných příběhů. Simmons nabízí jak přímočarou lovestory mezi Brawne a kybridem Johnnym, tak i o dost komplikovanější vztah Kassada a Monety, plukovníkovy osudové ženy. Variací na podobné téma je dvojice konzulova dědečka (mimochodem další příběh, který je vyprávěn někým jiným než přímým účastníkem) a ostrovanky Siri. Její životní příběh je vlastně kronikou vztahu Hegemonie a okrajové planety do Hegemonie postupně připojované. Kosmický lodník Merin se stává jejím milencem v době, kdy je jí šestnáct let a jde skutečně o svérázný typ námořnického vztahu. Merin totiž pokaždé, když odletí do kosmu, zestárne díky časové relativitě pouze nepatrně, Siri naopak ubíhá čas daleko rychleji. O lásce je i příběh židovského učence Sola Weintrauba, tentokrát jde však o lásku otcovskou. Jeho dcera již jako dospělá navštívila Hrobky času a po tajemném incidentu se nakazila něčím, co lékaři nazývají Merlinův syndrom – začala stárnout pozpátku. Na Hyperion tak učenec přijíždí s miminkem, jemuž zbývá do smrti (či zrození?) jen pár týdnů.

Opakem a často nutným doplňkem lásky je přirozeně smrt, další z klíčových témat nastíněných v úvodním díle Simmonsovy ságy. Každý z poutníků má se smrtí svou zkušenost, ať už doslovnou jako plukovník Kassad, nebo spíše vzdálenou. Pro básníka Martina je smrt inspirací a Štír je jeho múzou, cestou z trýznivé tvůrčí krize. Příběh kněze Hoyta (respektive otce Duré) se celý točí kolem smrti a jejího křesťanského konceptu. Lze skutečně zemřít, nebo je možné, že bude nositel kříže odsouzen k věčnému znovuzrození? Všichni poutníci tak míří za Štírem vyzbrojeni svými silnými životními zkušenostmi a doufají v nalezení odpovědí. O tom, zda se jim jich dostane a jaké budou povahy, se však dočteme až ve druhém svazku románové tetralogie.

Příběh sedmi poutníků se uzavře v následujícím románu Pád Hyperionu.

V Hyperionu se Danu Simmonsovi podařilo vytvořit dílo zcela zásadního významu, svým půvabem a kouzlem musí uchvátit každého čtenáře milujícího fantastickou literaturu. Jde o vroucí vyznání celému žánru, ve kterém autor klade řadu otázek, část z nich v tomto krátkém zamyšlení z prostorových důvodů nezmíněných (například původ a účel záhadných Labyrintů, nalezených na devíti planetách Sítě). K síle dobré fantastiky patří právě schopnost vytvářet tajemství a napínat zvědavost čtenáře, v této disciplíně je Simmons prakticky nepřekonatelný a k dokonalosti ji dovedl právě na stránkách Zpěvů Hyperionu.

Je možné, že budoucí rozuzlení mohou leckoho zanechat nespokojeného, to je však pochopitelné a téměř nevyhnutelné. Hyperion je komplexní jako sám život a stejně tak jako ve skutečnosti, ani na stránkách knihy není v silách autora dokonale rozmotat všechna vlákna zastírající a tvořící ústřední tajemství. Důležitá je však krása, kterou se mu podařilo dílu vdechnout a která dělá z pouhého románu skutečné umění. V rámci literatury orientované na příběh opravdu není mnoho lepších knih, než je první díl Zpěvů Hyperionu. A to napříč všemi žánry.

Dan Simmons: Hyperion

vázaná, překlad Jan Pavlík a Petr Kotrle, obálka Gary Ruddell, 476 stran, 398 Kč

 Související odkaz:

Návrat na planetu Hyperion… (ukázka)