Z obýváku na konec galaxie a zpět (recenze)

Autor Vít Martin Matějka | Aktuality | Sobota 29 října 2016 17.25

Další rok je pryč a pro čtenáře i autory české fantastiky to znamená, že byl uzavřen a zhodnocen také další ročník literární soutěže Cena Karla Čapka. Spisovatelé začínající i ti již zavedení tak opět dostali příležitost utkat se v literárním klání. Pro mnohé z nich je pak jednou z nejlákavějších odměn možnost publikace v jednom ze dvou sborníků, které k soutěži pravidelně vycházejí. Zatímco v Mlokovi jsou publikována díla z prvních příček všech kategorií, Kočas je odlišný, a to i v porovnání s jinými literárními soutěžemi, jejichž výsledkem je společná publikace textů. Zde totiž nejsou publikovány texty, které se umístily na „bedně“, ale díla, která v soutěži neuspěla, ovšem zaujala administrátorku soutěže. Často se tak v Kočasu setkáme s povídkami, které mají nějakou vadu na kráse, přesto však vyčnívají z průměru…

Antologii otevírá hříčka jménem Královnino lože od Zbyňka Moravce. Na krátkém díle je patrné, že autor svými texty zásobuje hlavně své děti, příběh z dětského pokoje plný spáleného plyše a vyhřezlých vycpávek ničím neurazí, ale ani výrazně nezaujme. Eva Žilková je oproti tomu stálicí literárních soutěží. Její povídka Projekt Baptistina rozvádí myšlenku, dle níž bylo vymření dinosaurů cíleně způsobeno mimozemskou rasou a podobný osud je chystán i lidem. I když ani originalitou ani zajímavým příběhem dílo příliš nevyčnívá, jedná se o řemeslně dobře napsaný text. Povídka s názvem Treky Žó a chlápek z Oklaburry od Milana Štajera zaujme snad jen hovorovým stylem. Příběh o odstřelu mimozemšťana v hospodě kazí absence výraznějších postav a hlavně děje.

Bát se musíme spíš velbloudů od dalšího pravidelného přispěvovatele literárních soutěží Vladimíra Němce naopak zaujme velmi. Jednotka americké armády se zde vydá prozkoumat podivný objekt nalezený v irácké poušti během války v Zálivu. Avšak to, co na místě nalezne, zcela přesahuje možnosti všech zúčastněných. Jedná se o jeden z nejlepších textů sborníku, především díky nadmíru dobré práci s postavami. Málokterý autor dokáže zapracovat do díla vojenskou jednotku, aniž by se mu všechny postavy slily v několik málo stereotypů. Škoda jen příliš rychlého závěru, jenž jinak výbornému textu dost výrazně ubral na kvalitě. Pro Šťastnější budoucnost od Evy Sedláčkové je dystopickým příběhem z budoucí Prahy, jemuž by rozhodně prospělo využít více postavy a méně vyprávění. Rozsahem i temnou dystopickou budoucností se mu podobá Exekuce od Radky M. Poslušné, v níž se dozvíte, čím budeme platit exekutorům, když už nebude co brát.

Dalším bezesporu zajímavým textem jsou Tři bratři od Michaely Merglové. Příběh o rodině, jejím prokletí a jedné temné ženě z lesa, která prý nežádá příliš, sice zrovna moc neodsýpá, avšak autorka pracuje s napětím těsně pod povrchem natolik zdařile, že se čte jedním dechem, i když se v něm vlastně nic moc neděje. Nejdelším textem letošního alternativního výběru je novela Les od Ireny Moravcové. Autorčin vydařený debut pojednává o setkání dvou přírodních sil – vody a lesa – a jejich spojení pro dobro království. Textu lze snad vytknout jen přílišnou rozvláčnost, drobným a snad i větším proškrtáním by na čtivosti jen získal.

Vedle výše popsaných textů se ve sborníku nachází také díla Václavy Molcarové, Anny Šochové, Jiřího Sivoka, Lindy Sigmundové a Jiřího Novotného, v nichž se vydáte do magickou válkou zničeného města, vesmírné lodi, na panelákové sídliště hned vedle lesa, ve kterém se nachází místo čarodějnických obřadů, světa zničeného katastrofou a na první pohled obyčejného obýváku jedné staré paní. Jak je vidět, tematický rozsah je opravdu široký a sborník tak i letos potvrzuje heslo „pro každého něco!“ Nenajdete v něm možná to nejlepší z posledního ročníku Ceny Karla Čapka, jako obvykle však nabízí povídky, o které by přece jen byla škoda přijít.