Šest dní, přes dvacet programových linií, bezpočet videoher, deskovek i stánků a spousta kostýmů v chodbách Modré školy na pražských Hájích… PragoFFest i letos pokračoval v příznivé tradici, a dokonce díky letošním jarním prázdninám trval déle než v minulých letech. Jako obvykle jsem con navštívila o víkendu a soustředila se zejména na vědeckou a literární linii, které se i tento rok povedly. Jediné, co con komplikovalo, byly zádrhele s načasováním programu.

Sobotu jsem strávila zejména tradičním potkáváním lidí a zkoumáním početných stánků, lidmi i zábavou nabité herny a posléze návštěvou literární linie, kde se chystala beseda s editorkami a částí autorského kolektivu Lehkého fantazijna (antologie Žena se lvem, Žena se sovou, Žena s drakem a chystaná Žena s labutí). Ta proběhla příjemně a v zajímavém duchu, navzdory tomu, že většina publika byla jako už tradičně příliš ostýchavá klást jakékoli otázky. Příznivé bylo rozdělení besedy na dvě části se čtyřmi, resp. pěti autorkami, čímž se pořadatelka Zuzana Hloušková vyhnula situaci, kdy by postupně deset lidí odpovídalo na tutéž otázku a zdlouhavě se čekalo na další. Povzbudivé je, že většina zúčastněných autorek si pro nás na letošní rok chystá nové romány a sbírky – jmenovitě Lucie Lukačovičová, Hanina Veselá, Karolina Francová, Vilma Kadlečková, Miroslava Dvořáková, slovenská autorka Jana Plauchová a samozřejmě i má maličkost. Po besedě Lehkého fantazijna proběhl i pražský křest nového románu liberecké autorky Karoliny Francové, Ve stínu Rudé věže.

Besedy Lehkého fantazijna se zúčastnilo mnoho autorek i obě editorky.

Ve vědecké linii se opět objevili spolehliví přednášející jako Tomáš Petrásek, Jan Havlín, vedoucí linie Filip Štaffa, Dušan Majer, Jana Drábová, Jitka Brandejská a další. Vrcholem bylo tentokrát „Deset deka vědy“ fyzika Jaroslava Kousala na téma měření a hodnocení vědeckých výstupů a následného financování vědy. Obdobně jako neexistuje jediný vhodný volební systém, neexistuje ani panacea pro posuzování přínosů vědy – jen více či méně zkreslující způsoby, ze kterých ale přesto lze objektivně zvolit onoho příslovečného jednookého mezi slepými. Zásadní téma bylo pojato zábavně a s názornými příklady, jak výstupy dané činnosti neměřit – takovým příkladem špatně zvolené proxy jsou třeba krysí ocásky v Hanoji roku 1902.

Spolu s Janem Kotoučem kujeme plány v čajovně.

Program byl tedy tradičně pěkně připravený a něco „svého“ si v něm určitě dokázal najít každý, letos ovšem nastala komplikovanější situace s jeho načasováním, neboť v Condroidu, PDF na webu PragoFFestu a tištěném programu na místě/Amberu byly často rozdílné časy pro tentýž pořad. Během víkendu jsem hned třikrát narazila na situaci, kdy se časy lišily; dvakrát se dokonce v téže místnosti sešli dva přednášející v domnění, že oba jsou napsaní na daný čas, a dvě různá publika. Je jasné, že není triviální vše průběžně aktualizovat, na druhou stranu by alespoň přidání verze, z níž se tisk program na místě, na web, pomohlo zabránit části nedorozumění.

Všech možných her bylo i letos na PragoFFestu plno.

Při procházení chodbami conu jsem se neubránila zamyšlení, jestli a případně kdy u nás opět proběhne nějaký mezinárodní con typu Euroconu, který byl v ČR poprvé a zatím naposledy v létě 2012 v Chotěboři. Eurocony rok od roku střídají stát a město, typ místa conání i čas, a tak se můžeme setkat i s natolik rozdílnými prostředími jako Barcelona v listopadu 2016 s nádhernými prostorami a profesionálním pojetím, nebo Dortmund v červnu 2017, který byl také profesionální a s hladkým průběhem, ale poměrně malý a v prostorách evokujících české „školní“ cony. Zdá se, že letošní Amiens má navzdory pár organizačním zádrhelům nakročeno spíše k Barceloně, ale uvidíme až na konci července. Mohl by být další Eurocon i u nás – a vyplatilo by se to, což je samozřejmě zásadní otázka? Eurocon by se dle mého skromného názoru zvládl, přitáhl by více utrácející zahraniční návštěvníky a více upozornil na českou science fiction a fantasy (ať už literární, herní či jinou). Worldcon, který mívá tisíce účastníků, je už samozřejmě jiná věc – to je zatím čistě v říši fantasy…

Nechyběly ani nejrůznější stánky s plackami, doplňky kostýmů, hrami…