Christopher Nolan (Memento, Inception, batmanovská trilogie) ani po deváté nezklamal. Opět se mu podařilo natočit film s fantastickými momenty, které berou dech. Interstellar je příjemně hmotným snímkem, jenž nabízí působivou výpravu do neznámých končin vesmíru ve staromódní stylizaci. Intimní a současně opulentní sci-fi z vesmíru však není bez chyb. Scénář možná není tak chytrý, jak by se z upoutávek mohl jevit, ale rozhodně není ani hloupý. V blízké budoucnosti je Země sužována písečnými bouřemi a snětí, která globálně devastuje veškeré plodiny. Země umírá a lidstvo brzy nebude mít co jíst. Naději na spásu tak začne hledat mezi hvězdami. Cooper (Matthew McConaughey) je bývalý pilot, který se dostane do programu na záchranu lidské rasy. Společně s dalšími astronauty (Anne Hathawayová…) má vyhledat nový domov skrze červí díru, která se záhadně objevila poblíž Saturnu. Čeká vás výlet napříč galaxiemi s překvapivě ambiciózním finále.

„Nolan je dobrý vypravěč,

dokáže diváka napnout a vystavět nečekané dějové zvraty.“

Fanoušci science fiction po delší době zaplesají, protože na rozdíl od většiny jiných snímků, klade Interstellar důraz právě na science. Film není novou Vesmírnou odyseou, Nolan ovšem Kubrickovi svým pojetím skládá velkou poctu. Podobnost by se našla i v tom, jak se snímek postupně od čisté sci-fi přiklání k obecnějším tématům (otcovská láska, sebeobětování) a hlubšímu poselství. Nolan je dobrý vypravěč, dokáže diváka napnout a vystavět nečekané dějové zvraty. V Interstellaru se snaží, aby všechny nové světy působily realisticky. Neoslňuje přebytečnou pestrostí (ala Cameronova Pandora) a v rámci mezihvězdného výletu naplňuje divácké nadšení uspokojivě. V mezilidských vztazích mu to bohužel až tak dobře nejde.

Snímek má vysoký technický nadstandard, úspornost digitální pompéznosti a excelentní práci se zvukem. Zimmerova hudba je jedním slovem famózní. Od ústředního tématu doprovází film prakticky po celou stopáž a skvěle dramatizuje obraz. Z temných motivů varhan mrazí v zádech, v akčních pasážích úderností přimrazí diváka do sedačky. Dočkáte se i bohatých záběrů, jimž vládne absolutní ticho. Výstavba filmu je uspořádaná a střídání mezi několika rovinami (jak prostorovými tak časovými) je dostatečně přehledné. Nolan od hvězdných průzkumníků průběžně odbíhá k zemské linii, kde rostoucí zoufalství demonstruje na civilních prostorách Cooperovi kukuřičné farmy a výzkumníků v NASA. Herecký zástup v podobě hrdinových dětí (Jessica Chastainová, Casey Affleck) a profesora Branda (Michael Caine) má poněkud nevděčnou roli, ale zvládají je velmi dobře. Atmosféra na Zemi je šedivá a velmi pochmurná. Naše planeta se stává stále depresivnějším místem, kde se vytrácející poslední zbytky naděje.

„Interstellar má několik dokonale odzbrojujících momentů,

ale jako celek nefunguje úplně bezchybně.“

Většina snímku se ale odehrává tam nahoře, ve vesmíru, kde čtveřice astronautů hledá spásu lidstva. Herecký ansámbl je celkově uspokojivý. S ohledem na ústřední motiv (vztah otce s dcerou) jsou ale emoce překvapivě chladné a chování protagonistů v těch nejdůležitějších momentech poněkud zkratkovité. Scénář obsahuje po většinu část stopáže nepříliš poutavé povídání o fyzikálních zákonech. A protože se o postavách nic bližšího nedozvíme, je souznění s hrdiny hodně složité. Je paradoxní, že mi ve výsledku k srdci nejvíce přirostla postava charismatického robota TARSe (jediný humorný prvek ve filmu), který vypadá jako skládací Lego. Vztah hrdiny k dětem, které v průběhu jeho cesty stárnou, však zůstává dostatečně dojemným.

Interstellar má několik dokonale odzbrojujících momentů, ale jako celek nefunguje úplně bezchybně. Problémem není délka ani rozvleklejší tempo. Problém je v tom, že se snímek bere až příliš vážně. Je zbytečně zahlcený vědeckými výrazy a vysvětlováním, které s ohledem na ústřední myšlenku nefungují, jak by měly. Tváří se jako by objevoval něco nového, ale nakonec mnoho nového nepřináší. Obsahuje v západní tvorbě typicky přehnanou sentimentalitu a zapomíná bavit. Průlety červími dírami, objevování nových světů, abstraktní motivy, s tím vším pracuje Nolan důmyslně a je až s podivem, jak rychle dokáže tříhodinový snímek utéct. To však neznamená, že by nebyla stopáž přepálená. Sám Nolan tvrdil, že se film nedal více prostříhat. Dal! Zejména u natáhnuté expozice. Přes veškerou audiovizuální podívanou a nepředvídatelnost dalších událostí, zůstává pocit, že se Interstellar ve svém jednoduchém poselství zabaleném do složité formy nakonec ztrácí sám v sobě. Nolanova vesmírná skládačka sice drží pohromadě, ale dojem, že by se velmi snadno mohla rozpadnout, je cítit až příliš.

„Interstellar působí tak trochu jako zjevení z minulosti

– uvěřitelně a hmatatelně.“

Interstellar je velkolepá sci-fi o cestování časem, o lidství, oběti a lásce. Není řemeslně dokonalý a forma zde nakonec přehrává potenciál obsahu. Je však vizuálně i hudebně bohatý a přihrává rozuzlení, které je mi ze samé podstaty sympatické. Někomu to může být málo, ale svým vesmírným opusem Nolan znovu dokázal, že filmy točit prostě umí. V dnešní záplavě přebujelých, digitalizovaných snímků působí Interstellar tak trochu jako zjevení z minulosti – uvěřitelně a hmatatelně. Přestože má Nolanova výprava ke hvězdám své chyby, dokáže hodně nabídnout.

Hodnocení: 76%