Na svém kontě má řadu zásadních SF povídek, z nichž některé mu po zásluze vynesly nejprestižnější žánrová ocenění Hugo a Nebula, neztratil se ovšem ani na poli delších útvarů, hned románová prvotina Soumrak na Worlornu vzbudila pozornost svou neotřelostí a nezpochybnitelnou kvalitou. S upírským příběhem Sen Ockerwee uspěl i na půdě hororového žánru, přesto bude americký autor G. R. R. Martin navždy spojen především s fantasy literaturou. Jeho doposud stále nedokončený cyklus Píseň ledu a ohně získal ohromný ohlas, výrazně umocněný vznikem televizní série stanice HBO. Nicméně už dávno před uvedením seriálu šlo o nejpopulárnější dílo plodného autora a editora, zbytek jeho rozsáhlé bibliografie zůstává minimálně z pohledu většinového čtenáře poněkud ve stínu slovutné ságy. Nakladatelství Argo se letos pustilo do jejího opětovného vydávání, přičemž všechny romány nechává postupně znovu přeložit Michalou Markovou, Dominikou Křesťanovou a Petrem Kotrlem, díky nimž máme ideální příležitost zpětně posoudit, zda a nakolik je celosvětová popularita série zasloužená. Úvodní svazek vzápětí následovaný druhým dílem vyšel koncem letošního roku jak v brožované, tak i ve vázané podobě, přičemž té první se po zásluze konečně dostalo jednosvazkového vydání.

Na první pohled představuje Hra o trůny, v originále vydaná v roce 1996, generickou fantasy vyprávějící nikterak originální příběh. Kvazi středověký svět nazvaný Západozemí, ilustrovaný nezbytnou mapkou, několik království, v minulosti vzájemně bojujících, nyní sjednocených v jedné říši. Řada šlechtických rodů, obývajících vlastní panství a spojených vazalskými smlouvami, pochybující král a proradná královna. To vše doplněno řadou typických figur v očekávatelných rolích, od udatného šlechtice přes různé levobočky a princeznu ve vyhnanství až po úlisného rádce. Zdá se tedy, že milovník kvalitní literatury by měl svůj zrak směřovat spíše směrem k originálnějším autorům, to je ale skutečně jen první, úplně zběžný pohled. Stačí se totiž do Martinova vyprávění začíst a možná s jistým překvapením zjistíte, že hltáte stránku za stránkou a od knihy se vám nedaří odtrhnout. Pokusme se proto nyní zamyslet, v čem spočívá magie autorova příběhu, která v případě Hry o trůny funguje již přes dvacet let a drží pevně v hrsti nejen americké čtenáře.

Zaměříme-li se na dějovou stránku, silně zjednodušeně můžeme mluvit o zprvu zvolna rozvíjeném střetu mezi mocnými rody Starků a Lannisterů, které se postupně ocitnou na opačné straně barikády a spolu se svými četnými spojenci utvoří dvě aliance, stojící proti sobě v ozbrojeném konfliktu. Lannisterové jsou spojeni s královským dvorem umístěném v jižní části světadílu, ostatně královnou je Cersei Lannisterová, Starkové naopak sídlí na severní baště Zimohradu. V jejich čele stojí šlechtic Eddard „Ned“ Stark, dávný spojenec krále Roberta, manžela Cersei. V úvodu románu přijíždí královská družina na Zimohrad, což je událost dosti nezvyklá, a proto hostiteli předem očekávaná a připravovaná. Král v jejím průběhu nakonec vyjeví svůj původní záměr a povolává Eddarda do služby jako místokrále, neboť ten dosavadní za poněkud podivných okolností zemřel. Stark sice není z vidiny odjezdu z domácího sídla, kde má zanechat manželku a své syny, nijak nadšený, jiná možnost než uposlechnout však není. Odjíždí tedy, spolu s dcerami Sansou a Aryou jako členkami své četné družiny, vstříc Královu přístavišti, sídlu Robertova dvora a místokrálovskému úřadu.

Jednou ze silných stránek románu je autorem zvolený styl vyprávění. Martin se neomezil na jednoho nebo dva hrdiny, jak tomu bývá obvyklé, příběh naopak sledujeme očima celé řady postav. Každá z nich stojí v názvu jí věnované kapitoly, některé figury se opakují relativně často, jiným je věnován menší počet kapitolek. Často ale přesun od jedné postavy k druhé znamená i značný přesun v geografii románového světa, děj se postupně rozvine na řadu míst Západozemí. Je to technika náročná a ve většině případů by balancovala na pokraji rušivosti, nikoliv však zde. Jde jednoznačně na vrub Martinovu citu pro drama a přesnému odhadu, že prakticky při každé takové změně perspektivy není čtenář ani v náznaku roztrpčen, naopak se těší na události okolo postavy slíbené v nadpisu.

A jsou to právě skvěle propracované postavy a autorovo zacházení s nimi, které posouvá Hru o trůny o další stupeň výš. Martin totiž píše realistickou fantasy, byť někdo může toto označení vnímat jako poněkud problematické. Myšleno je to tak, že osud žádného z vystupujících hrdinů nelze předem odhadovat, alespoň ne podle klišé, podvědomě v rámci fantasy žánru používaných. Nové čtenáře nutně zaskočí prostředí, ve kterém nemá žádná postava garantováno přežití byť jediného svazku ságy, což platí doslova pro všechny jednající charaktery. Dalším a nejspíš ještě výraznějším potvrzením realistických prvků v této fantasy je morální nejednoznačnost hrdinů, o kterých je vyprávěno. Ano, Eddard Stark je neústupně čestný, byť i tato vlastnost je lehce zpochybněna existencí bastarda Jona Sněha, potomka nikdy neprozrazené ženy a k nelibosti vlastní manželky Catelyn vychovávaného na zimohradském panství spolu s ostatními právoplatnými potomky.

Naopak Cersei Lannisterová je skutečně odpudivá intrikánka, které můžeme k dobru přičíst snad jen mateřskou lásku, se kterou chrání svého syna Joffreyho, jinak se jakékoli klady na jejím charakteru hledají dost těžko. Mezi nimi se ale na obou znesvářených stranách pohybuje plejáda dalších postav, jejichž posouzení z etického hlediska představuje krajně nesnadný úkol. Od chybujícího a v důsledku nepraktického krále Roberta Baratheona, přes milující, avšak snad až příliš umanutou Catelyn Starkovou, až ke „Skřetu“ Tyrionu Lannisterovi, vyvažujícímu tělesné znetvoření ostrým jazykem a bystrým duchem. Je to právě plastičnost a nejednoznačnost postav, připomínající daleko více než prostředí fantasy románu náš skutečný svět, která vtahuje čtenáře do stránek Písní ledu a ohně.

Dalším důležitým faktorem, stojícím za úspěchem ságy, je její zakotvení v propracovaných reáliích. U Martina víme, že současné podobě světa předcházela nějaká jiná; nenásilný, a přitom přesvědčivý způsob, kterým je čtenář postupně s důležitými skutečnostmi seznamován, je další ukázkou autorské bravury. Jde jednak o historii nedávnou, kdy Robert spolu s Eddardem Starkem a Jamiem Lannisterem, Cerseiným bratrem a tajným milencem, uchvátil královský trůn. Vedle těchto ještě nezapomenutých událostí, které celkem pochopitelně nesou své plody až do dnů, ve kterých se odehrává hlavní příběh, je tu ještě střet daleko větších rozměrů. Rozsáhlou divočinu na severu kontinentu od civilizace odděluje již několik tisíc let Zeď, masivní hradba a opevnění, mající za úkol držet z dosahu nepoznané a takřka zapomenuté nepřátele.

Těmi jsou takzvaní Jiní ovládající armádu nemrtvých, jakousi obdobu zombií, které zde mají podobu modrookých těl oživlých mrtvol. Již řadu let patří jen do legend a písní, nyní se však opět začínají objevovat. Zatím jen za Zdí, střeženou bratry v černém, až mnišsky asketickým řádem bojovníků, nucených odvrhnout světské radovánky výměnou za doživotní službu. Aktivita Jiných nicméně vzrůstá, což nepokrytě souvisí s klimatickou změnou, po dlouhém létě pomalu nadchází krutá zima. Ohledně střídání léta a zimy Martin nenabízí žádnou vědecky podloženou teorii (na rozdíl například od Aldisse v Helikonii), zkrátka předkládá k uvěření cykly, pokrývající několik desetiletí. Platí zákonitost, že čím teplejší je léto, tím chladnější a nelítostnější následuje zima. A jedno takové horké léto se právě blíží ke svému závěru. I tato osudovost blížící se zimy, o které zatím na teplém jihu nemají ani ponětí, dodává Hře o trůny další kousek podmanivosti.

Hra o trůny a stejně tak zřejmě i celá sága bezpochyby obstojí i v té nejnáročnější zkoušce každého milovníka kvalitní fantastické literatury. Martin v ní zúročil svůj vypravěčský talent a bohaté zkušenosti, však také úvodní díl napsal až po dvaceti letech úspěšné a pestré kariéry. Tato erudice a autorská vyzrálost je v knize patrná od prvních stran a nezmizí ani v dalších dílech. Zbývá tedy pouze doufat, že George R. R. Martina další povinnosti nebudou od dokončení celých Písní ledu a ohně odvádět příliš daleko a že se dočkáme i zbývajících dvou pokračování, přislíbených, prozatím však nevydaných…

George R. R. Martin: Hra o trůny

vázaná/brožovaná, překlad Michala Marková,

obálka Marc Simonetti / Kateřina Bažantová

800 stran, 598 / 498 Kč

Související odkazy:

Hra o trůny ve zcela novém hávu! (ukázka)

Střet králů ve zcela novém hávu! (ukázka)