Robert Pilch se ve svém nakladatelství Brokilon chvályhodně věnuje především tvorbě domácích, českých i slovenských, autorů fantastiky. A přestože je jeho produkce poměrně četná, lze říci, že stále dává přednost kvalitě před kvantitou. Mezi stálice v jeho autorské lóži patří především Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a v neposlední řadě také Petr Heteša, jenž s plodností sobě vlastní a k nemalé potěše svých věrných čtenářů rok co rok představuje nové románové tituly. Takřka vždy jde o atraktivní směs akčního dobrodružství a kyberpunku, přičemž většina z nich se odehrává ve špinavých ulicích amerického Baltimoru. Ani letos tomu naštěstí není jinak – poslední knižní novinka nese netradičně optimisticky znějící název Žádná chvíle není poslední…

Jde o příběh válečného veterána Luca Degardinea, oddaného otce už dospělé dcery, milovníka krásných žen a Jacka Danielse. Muže, jenž nerespektuje (jakékoli) autority a všechny kolem vytáčí drzými průpovídkami. Toho času se živí jako likvidátor elektronické pozůstalosti a právě jeho nový zdroj obživy ho v kombinaci s neodbytnou zvědavostí přivedou do potíží. Při jedné zakázce aktivuje neznámý invazivní počítačový program, jenž si pohraje s jeho myslí. Krátce nato zneškodní vraha své klientky a neuvěřitelná anabáze může začít… Než se naděje, stane se středem zájmů státní i federální policie, o tajné službě nemluvě. K tomu ho pronásledují také neznámí cizinci, z nichž se vyklubou všehoschopní čarodějové nepozemského původu. Nezbývá mu než krůček po krůčku odhalit tajemství záhadné a mocné organizace, která stojí za všemi jeho problémy.

Heteša nijak neexperimentuje, nepotrpí si na dělení příběhu do více linek. Jeho románům dominují lehkost a přímočarost. Čtenáři vše servíruje v odlehčeném a zábavném balení, nouze není ani na odkazy na různé subkultury dvacátého století. Hrdinou jeho nového příběhu je sympatický rošťák oplývající břitkým sarkasmem a tvrdými pěstmi. Jde přesně o ten typ postavy, která si vás lehce získá, přestože si nejsem docela jist, zda byste někoho takového chtěli mít ve svém životě. Tu a tam se bohužel zachová jako naivní prosťáček, jenž má problémy pochopit očividné, tak už tomu ale ve prospěch příběhu někdy bývá. Místo přímé cesty autor tímto stylem volí spíše okliku, což nemusí být vždy ku prospěchu věci. Po přímo burácivě rychlém startu tak místy nastupuje spíše pohodová cesta na půl plynu a skutečného akčního dobrodružství se tentokrát dočkáme jen v omezené míře. Jako by se kamsi vytratilo veškeré vzrušení a situaci nezachrání ani nemastné finále.

Jistě, Žádná chvíle není poslední je tradičně oddychovou a nenáročnou četbou, která vám zaručeně zpestří dlouhou chvíli. Dovolím si však podotknout, že její potenciál nebyl plně využit. Textu by mimo jiné prospělo redakční zkrácení, na druhou stranu se autorův literární um nedá popřít i v místech, bez kterých by se román snadno obešel. Co by za to jiní dali…

Petr Heteša: Žádná chvíle není poslední

brožovaná, obálka Lukáš Tuma, 443 stran, 328 Kč

Související odkaz:

Hetešova cesta do záhrobí… (ukázka)