Nářky nad tematickou vyčerpaností literární fantasy jsou často k vidění nejen v internetových diskuzích a jistě jsou přinejmenším zčásti opodstatněné a pravdivé. Naštěstí však nikoliv bezvýhradně, stále se objevují nové autorské tváře, které dokáží na fantasy žánr pohlédnout z dosud nevídaného úhlu a nabídnout i zkušenějšímu čtenáři neotřelý zážitek. Jedním z nich je nedávno debutující americký spisovatel Scott Hawkins, jehož román Knihovna na Černohůrce letos v českém překladu vydalo nakladatelství Talpress a přestože kniha doposud nevzbudila mezi fanoušky příliš pozornosti, lze doufat, že se tak vzhledem k jejím kvalitám přece jen stane.

Ústředním motivem Hawkinsova románu je mimo prostor i čas stojící Knihovna, kotva našeho světa upevňující jeho současnou podobu. Vybudoval ji tajemný Otec pro svých dvanáct učedníků, knihovníků, které obdařil speciálním jazykem nazvaným pelapština. Každému z nich svěřil ke studiu jednu část lidského vědění, označovanou pojmem katalog. Díky zmíněnému vyjmutí z běhu našeho času je Knihovna stará šedesát tisíc let, plná nespočetného množství knih ve všech lidských i několika dalších jazycích. Knihovníci mají jedinou povinnost, studovat co nejpečlivěji jim přidělenou část poznání, a také jediné tabu. Překračovat vymezenou oblast a používat katalog někoho z ostatních je přísně zakázáno, po překročení tohoto zákazu vždy následuje exemplární trest.

Samotný příběh začíná ve chvíli, kdy všemocná figura Otce nečekaně zmizí ze scény, zároveň jsou knihovníci tajemným kouzlem vyhnáni z Knihovny. Její pozemská manifestace je lokalizována do obce Dubosádky, právě zde stojí na pohled nenápadná stavba sloužící coby vstup do samotné Knihovny. Její skrytá existence je umožněna díky kamufláži původních obyvatel vesnice, ti padli v minulosti za oběť nezaznamenané tragédii a nyní jsou označováni jako Mrtví, jde vlastně o svérázný typ zombie, stvoření bez vlastní vůle i životní energie. Právě do Dubosádek se musí uchýlit náhle a nečekaně osiřelí knihovníci, kdykoliv se pokusí přiblížit ke vstupu do Knihovny, jsou po několika krocích přinuceni nesnesitelnou bolestí k návratu. Mají tak před sebou dva úkoly, vedle nalezení cesty zpět do Knihovny je to především objasnění osudu Otce, postavy tak mocné a absolutní, že se představa jeho ztráty vzpírá uvěření.

Děj sledujeme převážně prostřednictvím postavy Carolyn, knihovnice – lingvistky studující v rámci svého Katalogu všechny existující jazyky. Je to právě Carolyn, kdo je ve vzniklé situaci ze všech postav nejaktivnější a kdo má z celé skupiny svůj osud nejpevněji v rukou. Každý z knihovníků je obdařen nadpřirozenými silami, odvozenými z přiděleného Katalogu. David studující válku a vraždu je nadlidsky silný, neporazitelný nadčlověk, učednice Bílého katalogu lékařství Jennifer zas dokáže k životu přivést mrtvého, což často aplikuje na Margaret, studentce vzdálené říše mrtvých. Podobným výčtem by se dalo pokračovat dál, důležitá je ale především vnitřní dynamika skupiny polobohů. Jejím hnacím motorem je totiž nenávist a strach. Těmito nástroji Otec celou dvanáctku učedníku stmelil a vnutil jí svou vůli, nejspíš zamýšleným důsledkem je pak pevné zakořenění těchto vztahů mezi jednotlivé postavy. Poměrně rychle se dozvíme, že jde o něco na způsob nevlastních sourozenců, sirotků adoptovaných Otcem. Zatímco dokud tento žil, probíhaly veškeré interakce mezi bratry a sestrami pod jeho pevnou a nesmlouvavou taktovkou, po jeho odchodu nic nebrání rychlému vyhrocení vzájemných animozit a počátku krize.

Další důležitou složkou románu je vztah knihovníků k okolnímu prostředí, tedy Americe víceméně odpovídající naší realitě. Carolyn je jedinou z dvanáctky, kterou její katalog v minulosti pravidelně zaváděl mimo prostor Knihovny, do našeho běžného světa. Pokud tedy pomineme Michaela a jeho katalog zvířat, ten se však lidskému světu svým studiem naopak vzdaloval a postupně schopnost domluvy s ostatními ztrácel. Veškerou komunikaci i kontakt s běžným okolím tak obstarává Carolyn a je to právě ona, kdo se v úvodu románu setká s napraveným hříšníkem Stevem a přemluví ho k vloupání do jednoho z domů, čímž spustí připravený řetězec událostí.

Hawkins ve své knize dovedně mísí mytologické motivy s těmi reálnými, trochu tím může připomínat třeba Gaimana a jeho Americké bohy. Podobnost je to nicméně spíše vzdálená a dost volná, o žádném plagiátorství nemůže být řeč. Na čtenáře čeká na stránkách knihy řada otazníků, zejména v první polovině je Knihovna na Černohůrce až opojně a dráždivě tajemná. Ke cti autora slouží, že jednotlivé záhady poctivě objasňuje, postupně se tak, zejména díky prostřihům do minulosti, čtenář dozví víc o podstatě Knihovny i o původu jejích zpočátku neproniknutelně tajemných obyvatel. Vedle zvědavosti je dalším tahounem čtenářské pozornosti také atraktivita zpracování, Hawkinsovi se daří vyhýbat povrchním klišé i předvídatelně řešeným situacím. S na začínajícího autora až nečekanou chladnokrevností přesně dávkuje porce informací, vyhýbá se doslovnosti a daleko raději naznačuje, než popisuje. To ovšem neznamená, že by nedokázal přitvrdit, některé hororově vyprávěné scény posouvají román blízko k hrůzostrašnému žánru. Skvělou ukázkou kombinace těchto postupů budiž scéna, ve které David napadne Carolyn, ta je skutečně mistrovská a pokud by někdo pochyboval o debutantově řemeslné zručnosti, najde v ní pádnou odpověď.

Autorově nezkušenosti snad lze přičíst nevyrovnané momenty při tvorbě zápletky, při důkladném zkoumání některá místa jen těžko obstojí. Mám na mysli především důsledky činů knihovníků na náš svět, zde Hawkins svou fantazii pustil ze řetězu možná až příliš nekontrolovaně. Vše ale vyvažuje podmanivá atmosféra knihy, umocněná zajímavými a v žádném případě černobílými charaktery jednotlivých postav. Carolyn je sice z pohledu smrtelníka prakticky všemocná, pociťuje však narůstající prázdno v sobě samé. Postupným odhalováním pravdy o své minulosti stále častěji propadá pochybám a nejistotě, s podobnými pocity se potýkají i ostatní. Z našeho pohledu jsou sice titány, na druhou stranu neumí mezi běžné smrtelníky zapadnout, nedokáží se přiměřeně obléknout, Carolyn přes své lingvistické vzdělání nezná správný výraz pro pizzu. Kontrast a odtrženost obou světů, tedy Knihovny a toho našeho, tvoří jeden z nosných pilířů románu. Zapomenout nelze ani na většinou nepřítomnou figuru Otce, božského a všemocného stvořitele, který své děti opustil a ponechal je na pospas vlastním nadpřirozeným nepřátelům. Tak je alespoň jeho pozice vykreslena v úvodu románu, potvrzení či vyvrácení této skutečnosti nechť si každý čtenář v knize nalezne sám.

Knihovna na Černohůrce představuje pádnou odpověď každému, kdo shledává současnou fantasy příliš stereotypní a předvídatelnou. Přes některé experimentální prvky nejde o žádný nestravitelný pokus, Hawkins nezapomíná, že důležitou složkou žánrové literatury zůstává zábavnost a poutavost, které však naprosto správně nezaměňuje za podbízivost. Jeho dílo je skutečně příjemným osvěžením současné scény, neměl by jej minout nikdo, koho zajímá inteligentní podoba fantastického žánru. Talpressu pak patří velká pochvala za objev nového jména, snad bude čtenářská odezva natolik silná, že nepůjde o ojedinělý krok.

Scott Hawkins: Knihovna na Černohůrce

vázaná, překlad Martina Šímová, 464 stran, 399 Kč

Související články:

Návštěva velmi neobvyklé knihovny (ukázka)