Chrom je nové zlato (recenze)

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Úterý 9 dubna 2019 19.25

Nové vydání povídkové sbírky Jak vypálit Chrome v rámci znovuoživené sběratelské edice Mistrovská díla SF je dobrým důvodem k připomenutí si počátků spisovatelské kariéry velmistra žánru Williama Gibsona, který na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století položil společně se svými souputníky základy kyberpunku. Bruce Sterling se v předmluvě knihy vyjadřuje o Gibsonovi jako o autorovi, který se nevydal pohodlnou cestou epických fantasy, space oper a postapokalyptických románů, nýbrž právě naopak namířil svůj tvůrčí zápal ke snaze o zachycení obrazu blízké budoucnosti vycházející z tehdejší současnosti. Po více než třiceti letech je náš svět opravdu jiný, plný nových technologií a také vypadá zcela odlišně, přesto mají Gibsonovy letité vize stále co nabídnout…

Kyberpunk zachycený ve svém nejzářivějším období, tedy v dobách, kdy sám o sobě ještě nebyl užíván jako referenční bod popkultury, dnes působí vedle steampunku, dieselpunku a jiných spíš jako další retrofuturistický žánr. Literární teoretici by mi za takovou klasifikaci dali určitě za uši, ale sám Gibson v předmluvě z roku 2002 píše o patině, kterou na jeho povídkách a románech zanechal skutečný vývoj událostí. Na současného čtenáře mohou některé povídky (Fragmenty holografické růže nebo Rudá hvězda, zimní orbit) skutečně působit jako záznamy alternativní historie, což je pro ně tím nejlepším oceněním. V případech jiných povídek jsou naopak současné technologie stále ještě citelně pozadu proti očekáváním. Zejména v oblasti výzkumu lidského mozku a virtuální reality máme rozhodně co dohánět (Zimní tržiště, Hotel Nová růže). Samozřejmě povídky plné imaginativní fikce (Gernsbackovo kontinuum, Svůj k svému) jsou vůči působení času zcela netečné. Ať už se lidské snažení vydalo jiným směrem, nebo se pořád drží znatelně pozadu, patina špinavých, graffiti pomalovaných uliček a datových brlohů má stále neodolatelné kouzlo.

Bylo by poněkud krátkozraké, avšak v Gibsonově případě lákavé, posuzovat jeho povídky pouze z hlediska úspěšnosti extrapolací. Bude-li čtenář chtít, nakonec v něm najde dalšího H. G. Wellse, který do detailů předpověděl to či ono. Za hlubší pohled ovšem stojí také způsob, jakým jsou jeho povídky napsány. Zde je nutné podotknout, že Gibson byl autorem vstřícným ke spolupráci a pod třemi povídkami je podepsán jako spoluautor. Tyto povídky se od těch zbylých, které psal samostatně, podstatně liší. Gibson píšící samostatně vypráví v první osobě, zatímco při spolupráci se přepne do osoby třetí. Ve svých textech se také mocně vyhýbá ucpávkám, což jsou slovní spojení nebo celé věty, které jsou natolik samozřejmé a čtenář s nimi už dopředu počítá, že je při čtení většinou automaticky přeskakuje, pro zachycení významu textu jsou naprosto zbytečné. Kupříkladu u přímé řeči se Gibson nijak neobtěžuje připojit informaci o tom, co kdo říká, repliky jdou jedna za druhou, aniž by však čtenář ztrácel přehled. Jinde chybí věty nebo slovní spojení, které by text načechrávaly a dělaly ho tak čtivější. Taková forma psaní, postupně uklidňovaná až k povídce Jak vypálit Chrome jakožto předzvěsti další etapy Gibsonovy kariéry, nemusí být každému napoprvé plně po chuti. Proto považuji opakované čtení některých povídek za nutnost, která však nezůstane bez odměny. Gibsonova stručnost doprovázená chutí ohromovat čtenáře technickými výčty ostře kontrastuje s pohodlným plynutím slov vycházejících z autorské spolupráce.

Euromedia slibuje pod značkou Laser dokončení trilogie Sprawl na příští rok…

Sbírka Jak vypálit Chrome se v přehledu Gibsonova díla objevuje s poznámkou, že v závěrečné povídce Jak vypálit Chrome se vůbec poprvé objevuje slovo „kyberprostor“. To ovšem neznamená, že by čtenář měl nalistovat první stranu této povídky, uznale na tomto místě pokývat hlavou, případně zatleskat, a knihu zase odložit. Každý z deseti příběhů nabízí trochu jiný pohled na různé podoby budoucího světa, a hlavně se jedná o pohled lidí, kteří nestojí nijak vysoko na společenském žebříčku, kteří se snaží v tomto světě uživit a přežít, přičemž často chybují. Všudypřítomná data v binární podobě se stávají novým náboženstvím a není nikterak důležité, jakou informaci drží, ale pouze jakého významu nabývají pro všechny zúčastněné. O tom, že data jsou v našem současném světě novým náboženstvím, snad nikdo nepochybuje.

William Gibson se ke svému povídkovému období ze začátku své kariéry doposud nevrátil. To je obrovská škoda. Jeho fanoušci ho budou už navždycky milovat za Neuromancera, románový pilíř kyberpunku, k němuž Bruce Sterling přidal Zrcadlovky jako pilíř povídkový. Nemělo by ovšem dojít k tomu, aby sbírka Jak vypálit Chrome zůstala v pozadí jako jedna z řady, protože její pozice je význačná. A přesto není zapotřebí lákat ke čtení této knihy jen kvůli doplnění vzdělání. Gernsbackovo kontinuum považuji za jednu z nejkouzelnějších povídek, která kdy byla napsána, v Zapadákově vidím zajímavou variaci na Pohlovu Gateway a trojice povídek ze Sprawlu (viz Neuromancer) v sobě má vertikální strukturu světa, bez níž by nevznikl filmový Ready Player One nebo chystaný herní Cyberpunk 2077. A tak dále. Není nutné jmenovat všechny povídky, ta zpráva je koneckonců jasná. V tomto případě víc než třicetiletý odstup neznamená vrstvu naneseného prachu, ale stále živou a řádně prověřenou kvalitu.