Žena, která kopla do galerijní židle (rozhovor)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 20 srpna 2015 11.25

Dnes vám představíme strip, který se pohybuje v naprosto jiném prostředí, než je náš fantaskní rybníček. Zamíříme do světa kaváren, intelektuálů, výstavních síní a vernisáží. Být kustodkou fiktivní galerie a k tomu se ještě jmenovat Květa je zcela jasným námětem pro stripovou sérii. A také námětem pro naši rubriku, kde nadále představujeme tuzemské komiksové stripy vycházející buď v tištěných magazínech a novinách, anebo prozatím pouze ve virtuálním světě. Za Kustodkou Květou musíte, zcela příznačně, zamířit na server Artalk.cz, který se zabývá děním v oblasti výtvarného umění. Jejími tvůrci a samozřejmě respondenty našeho krátkého rozhovoru jsou scenárista Tomáš Kočinský a výtvarnice Františka Loubat (Lachmanová).

Stačí kliknout a obrázek se zvětší do čitelné podoby…

Slovník cizích slov tvrdí, že kustodka je správce uměleckých, muzejních sbírek, památkových objektů, knihovny apod. a každému, kdo někdy navštívil podobnou instituci, se jistě vybaví podobné dámy v těchto veřejných prostorech. Samozřejmě všechny kustodky se během osobního i profesního života setkávají s nejrůznějšími situacemi, které jim střídavě berou nebo vhánějí vítr do plachet. Na ideologistickou složku tohoto stripu máme tedy zaděláno. Přidejme k tomu potřebný nadhled a šmrnc kavárenského intelektuálna, kterým je strip patřičně načichlý, ale zároveň přináší situace známé z každodenního života. Vzhledově samozřejmě nejvíce upoutá hlavní hrdinka. Celkem nevzhledná a s nepřístupným výrazem, ale místy se dokáže proměnit doslova v rozněžnělé dítě. Zvláště, když se pochlebovaní ubírá směrem k výsostným vodám jejích ideálů a uvažování. Z obličejových grimas a celkového přístupu k životu mi nejvíce evokuje ženskou verzi Dlouhého Bidla. I v Kustodce Květě se setkáváme s černobílým tříokénkovým prostředím, které má však značný cit pro detail i neobvykle pestré pozadí. Celkově pak působí dojmem nezávislého existenciálního komiksového díla. Předejme však slovo samotným autorům v následujícím krátkém rozhovoru…

Mohli byste představit sami sebe jako autory i váš strip? Jak dlouho ho děláte, kolik toho máte za sebou apod. Jak jste se jako tvůrci dali dohromady?

F: Já jsem ilustrátorka, Tomáš je scenárista a Květa je kustodka fiktivní galerie. Strip začal vycházet roku 2012 na webu Artalk a do téhle chvíle už to čítá kolem stovky neuvěřitelných nedobrodružství paní Květy. K tomuhle projektu mě přizval Tomáš.

T: Františku jsem vybral na základě dlouhého a důkladného rozboru tvorby mladých výtvarnic (a výtvarníků) v hospodě po florbalu s šéfredaktorem časopisu Art + Antiques a největším českým odborníkem na mladé komixové výtvarnice Janem Skřivánkem. Dohodli jsme se nakonec, že mladá, nadějná, vtipná, kreslící houslistka bude ta nejlepší pro ztvárnění příhod staré, vyžilé, beznadějné, nabručené kustodky. Samozřejmě s tím nadšeně souhlasila. Tedy Františka, Květy se nikdo neptal.

Oba se angažujte i v jiných druzích umění, co bylo podnětem k tomu, aby výsledným dílem byl právě strip?

T: Tři políčka jsou ideální formát na rozehrání příhod někoho, kdo celý den jenom sedí na židli a čučí.

F: Bylo to zadání.

Kdy se začal rodit nápad na strip Kustodka Květa a jak dlouho trvalo, než reálně vznikl? Kde se vlastně vzal ten název? A co by strip čtenářům sdělovat především?

F: Tomáši, co by měl sdělovat?

T: Já nevím, Františko, že jsou lidi fajn? A že i když na první pohled vypadaj nabručeně, xenofobně, rasisticky, líně, lakomě a závistivě, skrývá se v nich perlička na dně? Asi tak nějak, no. Původní nápad vzniknul na základě dlouholetého sledování reálných kustodů, jejichž chování na výstavách mě dodnes fascinuje a naplňuje touhou. Odejít.

Kolik se vlastně ve stripu objevuje postav a jaká je jejich vzájemná provázanost?

T: Především vedení galerie, to je stabilní obsazení – ředitel, ekonomka, praktikantka Jasmína – a pak spousta náhodných návštěvníků výstav, umělců, kritiků a postav vizuálně většinou založených na bohaté sbírce Františčiných známých. Všichni ale vždy tvoří pouze křoví pro Květu. Náš strip je přísně charakterocentrický.

Strip je součástí stránek Artalk, jak vznikla vzájemná spolupráce? Jste s tímto portálem ještě nějak provázáni?

T: Přes již výše zmíněného Honzu Skřivánka, který nás dal dohromady s šéfredaktorkou Artalku Silvií Šeborovou, kterou Květa oslovila takřka ihned. Já osobně pro portál nic jiného nepíšu, protože umění vůbec nerozumím.

F: Já si na něj chodím číst články o opravdovým umění.

Jak často stripy vznikají? Máte vždy nějaké stripy či nápady v záloze, nebo vše vzniká živelně či v rámci termínu? Jak u vás funguje proces vzniku stripu mezi scenáristou a kreslířkou?

F: Z pohledu mě jako kreslířky vypadá proces následovně: Tomáš mi pošle epizodu kde napíše co by se v každým políčku mělo stát a říkat a já jsem pak snažím ty jeho davový scény plný nájezdů kamer a subtilních emočních pochodů vměstnat do políčka 9×9 cm. Když tam zbyde trochu místa, ještě si tam do pozadí šoupnu nějaký reálný umělecký dílo na doplnění atmosféry.

T: Z pohledu scenáristy je to přesně tak, jak píše Franiška – prostě se nápad snažím co nejvíc zjednodušit a ona ho pak rozkresluje do co nejsložitějších kompozic a ještě si tam všude dává své vlastní vizuální nápady. Za což jsem rád.

Jaký je váš vztah ke stripům všeobecně? A které stripy, případně komiksy máte rádi?

F: Když jsme s Květou začínali, zrovna jsem studovala v Berlíně, kde jsme se měli pokoušet o strip v rámci semestrálního zadaní. Tam jsem zjistila, že mi tenhle způsob vyprávění dost sedí. Nakreslit a vypointovat příběh na tak malém prostoru nutí člověka k srozumitelnosti a stručnosti. Samozřejmě i v rámci kresby. Hledání téhle zkratky je pro mě vzrušující záležitost.

Co se týče mých oblíbených stripů a komixů, to by bylo na dýl, tak zmíním třeba knížku Jen čtvrt vteřiny na život od Lewise Trondheima a J.C. Menua. Zhruba stovka stripů je zde tvořena jen osmi obrázky, které díky různým textům pokaždé tvoří jiný mikropříběh. Je to neskutečně vtipný.

T: Jo, i pro textaře je tahle forma výzva a je příjemné oprostit se od zbytečné vaty a ten nápad prostě „napálit“ a prodat co nejjednodušeji – 1 2 3 a je to! Já mám rád RedMeat nebo Calvina a Hobbese.

Nechystáte nějaké souhrnné knižní vydání?

F: Ano! Z Květy bude kniha. Podklady jsou připravené a někdy po prázdninách bude možné podpořit vydání knížky na Hithitu.

T: Hurá, budu mít knížku!