Fantastické seriály: MR. ROBOT

Autor Julie Nováková | Aktuality | Pondělí 28 září 2015 7.30

Od seriálů o hackerech jsme už dlouho moc nečekali. Většinou v nich šlo o postupy, nad kterými by obraceli zrak i učitelé IVT, a polo-kyberpunková a technothrillerová klišé. Letošní novinka nezávislého scenáristy a producenta Sama Esmaila ale tento nepříznivý trend dokázala zvrátit. Jeho Mr. Robot, jehož první série byla odvysílána letos v létě, má nakročeno k tomu, stát se žánrovou klasikou. Přitom přísně vzato ani nejde o sci-fi, spíše o lehce alternativní současnost, v níž jediná megakorporace – zde překřtěná na Evil Corp – vlastní přes 70 % dluhů fyzických osob a více či méně přímo ovládá nejrůznější aspekty společnosti. To je sice větší vliv, než má jakákoli korporace v našem světě, ale dosadit si na její místo Amazon, Google (ehm, Alphabet), Apple, Microsoft nebo jiného giganta nevyžaduje až tak velký skok v představivosti.

Hlavní hrdina Elliot, technik v agentuře Allsafe zabývající se pokročilou počítačovou bezpečností, se přes tajemného pana Robota zaplete do osidel hackerské organizace fsociety, která má za cíl změnit svět. Nejde o nic menšího než hacknout právě Evil Corp. Osvobodit lidi od okovů dluhu, vyvolat revoluci… Mnohým to zní jako lákavá myšlenka. Elliot sám ale není právě stabilní hybatel, na něhož by se hnutí mohlo spolehnout. Krom sociální fobie trpí úzkostmi, depresemi a závislostí na morfinu (byť je podobně jako většina závislých přesvědčen, že má nad drogou kontrolu a dokáže kdykoli přestat). Už v první epizodě, kdy se obrací na diváka jakožto imaginárního společníka ke konverzaci, je jasné, že není úplně spolehlivým vypravěčem.

Jedno z velkých odhalení první série se dá vytušit už relativně od počátku desetidílné série a sami tvůrci se nijak nesnažili tuto skutečnost zakrýt – spíše než o překvapení publika jim šlo o detailní prokreslení postav. A to se jim rozhodně povedlo, zvláště v případě Elliota. Zajímavé jsou i sondy do života lidí, které Elliot hackuje – protože to obvykle dělá, když někoho potká. Ať už je to nový partner jeho psycholožky, kolega a přítel jeho nejlepší kamarádky z dětství nebo sousedka.

Esmail obsadil téměř výhradně málo známé představitele a tento krok se mu vyplatil. Rami Malek (možná si na něj matně vzpomenete jako na faraona z Noci v muzeu 3) v roli Elliota předvádí úžasný výkon a o příliš pozadu nezůstávají ani Portia Doubleday jako Elliotova dávná kamarádka Angela, také pracující v Allsafe, nebo Martin Wallström a Stephanie Corneliussen jako viceprezident Evil Corp usilující o pozici CTO a jeho manželka. Jedinou výrazně známější tváří ansámblu je Christian Slater jako titulní Mr. Robot.

Gibsonovsky paranoidní

Pojetí Elliotova světa má příjemně gibsonovský nádech a někomu možná připomene především bigendovskou trilogii (Rozpoznání vzorů, Země slídilů, Zero History). Už dlouho tu navíc nebyl seriál, ve kterém by bylo hackerství zobrazeno tak uvěřitelně jako zde. Řadu gadgetů a aplikací, které Elliot používá, si můžete vyzkoušet: od low-tech věciček jako lockpickerského náčiní (v Praze existuje i kurz lockpickingu, který mohu z osobní zkušenosti doporučit) až po zajímavé programy. Například DeepSound vám umožní ukrýt zašifrovaná data do audio souborů. Hudební CD vám už nikdy nebudou připadat tak nevinná.

Nízkonákladový minipočítač Raspberry Pi si můžete pořídit také; jeden už v domácnosti máme skoro rok. Na hacknutí klimatizace v high-end úložišti dat jsme ho ale použít nezkoušeli. S výbavou pro hardcore testery počítačové bezpečnosti jako Kali verzí Linuxu či programy John the Ripper a The Social-Engineer Toolkit jsem se prvně setkala v seriálu, nicméně jsou široce používány právě pro testování bezpečnosti systémů. Více o reálném vybavení použitém v seriálu si můžete přečíst ve speciálním článku ve WIRED, ale pozor – obsahuje řadu spoilerů.

Mr. Robot je nejen poutavým portrétem hackerů, polarizované společnosti a samotného Elliota, ale na můj vkus celkem věrně zobrazuje i svět dnešních technologií, aniž by musel často tahat králíky z klobouku. Na někoho možná obsahuje až příliš velkou dávku paranoie, ale Esmail si se scénářem poradil dobře a očividně má promyšlené i pokračování. První série byla více než uspokojivá, a pokud si podobnou kvalitu udrží i další, máme tu novou hvězdu seriálového nebe, možná i aspiranta na titul „kultovní seriál“, a především konečně něco promyšleného a originálního. Palce nahoru!