Právě byl odstartován jeden velký filmový závod a diváci by kolem něj rozhodně neměli procházet bez povšimnutí, přestože se jedná o závod disneyovských pohádek. Hned dopředu je třeba říci, že je to souboj nerovný a studio Disney si je tohoto faktu vědomé. V průběhu roku do oběhu nasadí celkem tři filmy, které přetvářejí slavné animované značky do hrané podoby. Jako první je na řadě létající slůně, následované modrým Willem Smithem a jako poslední vyrazí v červenci za ostatními i chundelaté lvíče. Různorodost námětů není v tomto případě tím hlavním důvodem ke zvýšené pozornosti, tím jsou zcela jednoznačně tvůrci, kteří za jednotlivými projekty stojí. První slámku, tu nejkratší, si vytáhnul Tim Burton a s ní dostal ideální příležitost ukázat se v tom nejlepším světle…

Dumbo nabízí námět pro Burtona jako stvořený. Cirkusové prostředí k sobě přitahuje širokou škálu bizarních postaviček od zakrslého principála až po citlivé lamželezo. Film se odehrává krátce po Velké válce, k cirkusu a svým dětem se vrací dříve slavný cvičitel koní Holt, dnes jednoruký válečný veterán. Krize a španělská chřipka nikoho nešetřila, a tak se vrací k dětem bez maminky, k cirkusu bez koní a na nové pozici cvičitele a chovatele slonů. Zde si dovolím malou odbočku, protože mi to nedá neupozornit na ekonomickou nerozvážnost majitele cirkusu, který rozprodá skupinu cvičených koní a přitom si ponechá stádo slonů, jejichž užitnost je velmi omezená a náklady na provoz obrovské. Ale zpátky k ději, Dumbo je přece pohádka. V cirkusu se jednoho dne narodí slon a je z toho nejprve velká radost, dokud se nezjistí, že ten drobeček má obrovské uši, na které si pořád šlape. Jenom děti se od modrookého slůněte neodvrátí a společně ho dovedou k velkým a hrdinským činům.

Pokud se vám animovaný Dumbo z roku 1941 líbil, pak byste Burtonův nejnovější film neměli minout. Je vcelku zajímavé sledovat, jakým směrem tvůrci původní jednoduchý a dějově prostý film rozvinuli. Bez zajímavosti není ani to, co zůstalo z kresleného Dumba zachováno. Není toho málo. Nechybí hasičská scéna v manéži, milující a běsnící maminka-slonice, ani snový pochod růžových slonů. I myšky tady jsou, jen nemluví. Žádná zvířátka tu nemluví. Mluví jenom lidé. Dumbo totiž není ani tak filmem o slůněti, jako spíš o lidech, o rodině (klasické i cirkusové) a o hodnotách. Není to jistě nijak překvapivé a tvůrcům to nelze ani příliš vyčítat, přestože slon, který v sobě před téměř osmdesáti lety probudil schopnost létat skrze opilost, měl bezesporu své kouzlo.

Tim Burton netočí jiné filmy než ty o vyloučených jedincích. Bohužel kromě slůněte, které s každým vzlétnutím poskytne divákovi skutečný zážitek, ostatní postavy, tedy ty lidské, ve své schématičnosti za moc nestojí. Chamtiví principálové, rozumné děti, zabedněný otec, atd. Jediný Danny DeVito je v roli majitele cirkusu opravdu přesvědčivý, nakonec díky své figuře pro to má ty nejlepší předpoklady. Ovšem ostatní včetně Michaela Keatona a Colina Farrella nenabídnou nic jiného než jednorozměrné a nudné charaktery. Také díky tomu je film jednoduchý a přehledný, jak se na nenáročnou pohádku patří. Výtvarná stránka je pak něčím, co lze u Dumba naopak vyzdvihnout. Zejména v druhé části, kdy se děj přesune do zábavního parku Dreamland a kdy doposud jen mírně pošmourná atmosféra řádně potemní, se díky množství různorodých atrakcí ukáže klasický Burtonova obrazová poetika v celé kráse.

Burton s Dumbem nijak nepřekvapil a potěšil jen v jednotlivostech spojených s jeho výtvarným rukopisem. Nejedná se o film se zpěvy a tanci, pohádka je to vážnější, než jakou si Burton střihnul třeba s Alenkou v říši divů. Bohužel roztomilého létajícího slona využil pouze jako katalyzátor veškerého dění, které jinak nemá příliš co nabídnout. V závodu disneyovek sice vyrazil Dumbo z bloků jako první, ale ani několikaměsíční náskok mu nakonec nemusí stačit.

Dumbo

USA, 2019, 112 min

režie Tim Burton

scénář Ehren Kruger

hrají Colin Farrell, Michael Keaton, Danny DeVito,

Eva Greenová, Alan Arkin, aj.