Každým rokem jsou vydány desítky knížek pro děti. Do přehledů žánrové literatury se ale dostanou jen výjimečně. Cílem následujícího výčtu rozhodně není obsáhnout a rozškatulkovat tuto oblast knižního trhu, na to je příliš obsáhlá. Vybrané tituly jsou jen drobnou ochutnávkou čtení pro malé, menší a úplně nejmenší. Berte je jako tipy pro vánoční dárky těm nejmenším k rozvoji jejich kouzelné dětské fantazie. Rok 2015 přinesl kupříkladu netrpělivě očekávaná pokračování slibně rozjetých projektů i samostatné tituly domácích a světoznámých autorů. Některé z nich vám představíme dnes, jiné v příštím článku.

J. R. R. Tolkien: Pan Blahoš

Pan Blahoš nutně potřebuje žluté auto s červenými koly, ta ho sice budou stát o šest pencí navrch, ale bez nich si své auto nedokáže představit. Stejně jako si nedovede představit život bez cylindru a domácího mazlíčka Žirafíka. Nové auto si samozřejmě žádá o projížďku. Co třeba výlet k Dortíčkovým? Kdyby pan Blahoš věděl, jaké patálie na něj po cestě čekají, asi by raději zůstal doma a auto by si ani nekupoval. Vždyť on, chudák jeden, se zaplete s medvědy, a dokonce i s policií!

Příběh pana Blahoše je obrázkovou knihou vydanou až po mistrově smrti v roce 1982 a původní vydání podle všeho vypadalo hodně podobně jako aktuální česká verze: na levé straně naleznete strojový přepis ručně psaného originálu, který se i s ilustracemi nachází na straně pravé. Původně padesátistránkový sešit tak narostl do rozměrů elegantně vyvedené stostránkové knížky. Dospělý čtenář ocení citlivý přístup k originálu, který se prezentuje prakticky v nezměněné podobě. V několika případech ovšem text popisuje obrázek, který byl v rukopisu na dvojstraně, což nutí čtenáře otáčet stránky a k textu nebo obrázkům se krkolomně vracet, což je ale jen drobný nedostatek jinak sympatické knížky, jejíž příběh správně po anglicku pobaví a místy opatrně rozesměje.

Arnold Lobel: Strýček slon

Jako byste ten příběh neznali: Jste malé slůně a protože jste nachlazení, vaši rodiče se vydají na moře bez vás. Najednou se přižene bouřka a loďka se už do přístavu nevrátí. Naštěstí je tu ale strýček Slon, který se o všechno postará. Zejména o zábavu. S ním se totiž žádný slon nenudí. A vůbec nevadí, že je starý a má vrásek, že je nikdo nespočítá. To se pak s chutí vítá každý den. TRAMTARADÁÁÁ! Úplně bych pro samou zábavu zapomněl: Hlavně aby to s rodiči dobře dopadlo! To víte, se strýčkem Slonem se snadno zapomene na veškeré problémy kolem.

Arnolda Lobela není třeba českým čtenářům dlouze představovat. Vždyť vyprávění o Kvakovi a Žbluňkovi je klasikou, která se v češtině dočkala už šestého vydání, a za mořem, na Broadwayi, i muzikálového zpracování. Dva nerozluční přátelé s naprosto odlišnými povahovými rysy jsou hlavními aktéry příběhů, jejichž jednoduchost a přímočarost je pro děti srozumitelná a pro rodiče mnohdy až zarážející. Nedílnou součástí Lobelových knih jsou ilustrace, které umožňují sledovat děj i posluchačům, pro něž jsou písmenka zatím jen kaligrafickou exhibicí. Vedle obojživelných výtečníků se překladu dočkal už i melancholický Pan Sova nebo série bláznivých příběhů v knize Sedm pohádek pro malé myšky. Nejnovější Strýček Slon je trochu veselým a trochu smutným vyprávěním o maličko podivných prázdninách.

Pavel Čech: 3. Dobrodružství pavouka Čendy

… a Čenda se vydává zachránit pavoučici Janu… Takhle odprostředka to ale přece vyprávět nejde, zkusme to od začátku: Pavouček Čenda bydlí v opuštěném domě, pravidelně natahuje a opravuje kukačkové hodiny, čte si o Tarzanovi a sní o životě venku za okny a hlavně o lese tam v dálce. Pokračování přenáší příběh právě do onoho lesa a jeho nejbližšího okolí. Na scénu jsou v krátkosti uvedeny nové postavy a nové vztahy, vše spěje k otevřenému konci, v němž se Čenda musí vydat na výpravu za záchranou své kamarádky. Velké finále na sebe nenechá dlouho čekat a Čenda společně s mravencem Jardou bojuje o život pavoučice Jany a nakonec i o svůj vlastní. A raději neprozradím, jak to dopadne s obávanou masařkou Ňomurou.

Nebudu asi nijak přehánět, když první díl Čendových dobrodružství zařadím do zlatého fondu dětské literatury. Tento čistě autorský projekt má naprosto špičkové literární i grafické parametry. Poetické vyprávění s atmosférou zaprášené pavučiny je svébytným dílem samo o sobě. Druhému dobrodružství ovšem citelně chyběla atmosféra předchozího svazku, a to nejen díky změně prostředí, ale také kvůli roztěkanosti a očekávání závěrečné části pavoučí trilogie. Trojka přímo navazuje na vlákna natažená druhým dílem a pouze nezbytnou měrou se opírá o motivy dílu prvního. Vytváří se tak klasický model trilogie, třetí díl je přímo narvaný akcí, není zde žádné místo k odpočinku, což je ve srovnání s pomalým a zadumaným prvním dílem zásadní změna, která nemusí vyhovovat každému. Na druhou stranu se čte jedním dechem a oči nestačí kmitat po překrásných obrázcích.

Petr Stančík:

Jezevec Chrujda staví nejdřív urychlovač a pak zase pomalič

Jezevec Chrujda hloubí nory, učí se mnoha jazykům, nepodbízí se, nechlubí se a dokonce si zahrál i v jednom černobílém artovém filmu. Tenhle jezevec je zkrátka chlapík, jak se patří, a obyvatelé lesa Habřince mají veliké štěstí, že ho mají. Co má ale Chrujda dělat, když jako poděkování za dobře odvedenou práci dostane pampeliškové víno, které musí ještě pár let nechat uzrát? Chuť a netrpělivost dovede Chrujdu k nejchytřejšímu obyvateli lesa, sovičce Stáně, upoutané na balonkové křeslo. Ta přijde s nápadem zkonstruovat urychlovač částic. Pod zemí, to se ví…

Jezevec Chrujda točí film byl malým zjevením. Útlá knížečka s jednoduchým příběhem se díky obrazovému doprovodu Lucie Dvořáčkové posunula na nečekanou úroveň. Vyprávění bylo vyšperkováno detaily a odkazy, jejichž význam dalece přesahoval hranice nejen dětského chápání. Tentokrát se jezevec Chrujda potýká s nástrahami kvantové fyziky a šablona, pokud to tak lze nazvat, se opakuje. I když už se nejedná o blesk z čistého nebe jako v případě prvního dílu, je jasné, že se Chrujdovi fanoušci nenechají ke koupi pokračování nijak pobízet.