První dny nového roku se často nesou ve znamení nepříjemného vystřízlivění do reality všedních dnů, kdy se idylická vánoční atmosféra v okamžiku zlomí v hektickou pracovní rutinu. Fiktivní světy videoher se přímo nabízejí jako lákavá cesta k úniku, přestože nemusí být plně žádoucí rozjíždět hned RPG hru s herní dobou nad sto hodin nebo příběhovou adventuru s tíživou atmosférou ždímající hráčův adrenalin až do poslední kapky. Svižnou, akční a hráčsky nenáročnou plošinovku Rochard vypustilo do světa finské studio Recoil Games v roce 2011. Herní svět tehdy stál teprve na počátku boomu her založených na enginu Unity a první vavříny mu přinesla zdařilá plošinovka, jejíž hlavní herní mechanikou jsou hrátky s gravitací…

John Rochard se zaměstnaneckým číslem 90210 je tím typem bodrého hrdiny promlouvajícího hlasem Jon St. Johna (Duke Nukem), kterého by ve filmu mohl ztvárnit třeba John Goodman. S týmem zkušených těžařů létá napříč vesmírem a z asteroidů doluje turbinium, jakousi vesmírnou naftu. Poslední roky jen přepočítává drobné, ale nyní se má konečně všechno změnit, náhodou totiž narazil na pořádný úlovek. Jenže tím také zkřížil plány zlotřilého šéfa důlní společnosti, který se nemilosrdně žene za tajemstvím dávné civilizace. Na asteroidu se najednou objeví spousty po zuby ozbrojených žoldáků, smrtonosných létajících droidů a obranných střeleckých věží, proti nimž stojí pouze John, parťačka na vysílačce a mocný G-Lifter, který kromě funkce klasického blasteru disponuje i režimem pro manipulaci s gravitací.

Gravity gun se ve hrách objevil už dříve. Největší popularitu získal samozřejmě ve hře Half-Life 2. John Rochard je těžař, nepoužívá tedy zbraň, ale nástroj pro manipulaci s těžkými objekty, ve skutečnosti se však jedná o to samé. Postupným vylepšováním může časem nejen přitahovat a vystřelovat obyčejné bedny, ale dokáže se za pomoci G-Lifteru přitahovat k pevně uchyceným objektům nebo jeho účinkem působit přímo na živé protivníky. John si při pohybu v pěti úrovních může dle libosti snižovat účinek gravitace a v některých místnostech působení přitažlivosti dokonce zcela převrátit. Problémům se tak musí postavit sice čelem, ale také vzhůru nohama. Díky intuitivnímu ovládání jsou všechny herní mechaniky jednoduše zvládnutelné a nijak nebrzdí rychlý postup hrou.

Takřka s každým záchytným bodem, jichž je v jednotlivých úrovních vždy víc než dost, se před hráčem objevuje nějaký nový herní prvek. Nejen, že ho čekají zástupy nepřátel, ale musí se také vyrovnat s překážkami v podobě silových polí s různými typy prostupnosti, nastavováním správných úhlů laserových paprsků nebo polohováním ventilátorů, jež Johnovi při snížené gravitaci umožní dosažení jinak nepřekonatelně vzdálených míst. Je na hráči samotném, jaký styl si při postupu hrou zvolí, přičemž střelba je tou nejméně zábavnou formou. S protivníky se lze vypořádat na několik způsobů, od hození bedny na hlavu, přes zásah odraženým paprskem, až po nalákání do smrtících pastí. Stačí jen zapojit fantazii.

Kromě béčkového příběhu, nahláškovaného hlavního hrdiny, vynikající hratelnosti a strohé, ale přesto stylové grafiky, se může Rochard pochlubit i zdařilým soundtrackem, o jehož podobu se postaral člen finské kapely Poets of the Fall Markus Kaarlonen. Kombinuje rock, blues, filmově epické orchestrální motivy a překvapivě ladí i se syntezátory osmdesátkového diska. Je až s podivem, že hra, u níž se všechny její vlastnosti tak pěkně sešly, nemá žádného následníka. Studio Recoil Games o necelé dva roky po vydání přišlo ještě s DLC Hard Times, které ve čtyřech kratších úrovních klade důraz především na logické hádanky a jehož obtížnost je oproti původní hře řádově vyšší. Od té doby ale o Recoil Games nikdo neslyšel. Zůstal jen Rochard jako více než důstojný památník tehdejších tvůrčích schopností.

Související články:

Ico a Shadow of the Colossus

Blacklight: Retribution

Journey

♦