Třetí návštěva Vysokého zámku (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Pondělí 18 července 2016 10.05

V dějinách fantastického žánru nalezneme řadu milníků, klíčových děl, která ovlivnila vedle podoby soudobé SF i tvorbu následovníků a pokračovatelů. Některé z těchto kanonických titulů jsou z dnešního pohledu poněkud zastaralé, ať už z hlediska stylu nebo myšlenkového poselství, jiné však zůstávají stále živé a zvou do svého světa nové generace čtenářů. K takovým evergreenům patří i román Muž z Vysokého zámku, příběh z alternativní reality, jenž Philipu K. Dickovi vynesl jediného Huga jeho dlouhé a plodné kariéry. Dick během zhruba třiceti let vychrlil desítky románů, nemluvě o kvantech povídek nejrůznější kvality, pokud bychom však měli vybrat jedno dílo, které svého autora bez nejmenších pochyb přežilo, sáhneme s největší pravděpodobností právě po této knize. Konečně důkazem výjimečných kvalit časem prověřené klasiky je i skutečnost, že v českém překladu vychází již potřetí, což v tuzemském žánrovém prostředí jistě nelze považovat za samozřejmost.

Základní motiv je prostý a dnes většině čtenářů jistě dobře známý, Dick popisuje svět, ve kterém druhá světová válka dopadla opačným způsobem než ve skutečnosti. V šedesátých letech dvacátého století se tak poražené Spojené státy nacházejí v područí vítězných mocností, přičemž východní pobřeží ovládají Němci, západ pak síly Japonského císařství. Právě na západ někdejších USA autor umísťuje děj, Američané v roli porobeného národa sekundují japonským okupantům. Dominantní silou popisované budoucnosti je napětí mezi někdejšími spojenci, vztah mezi Japonskem a Německem hrozí kdykoliv eskalovat a přerůst ze studené v pořádně horkou válku. Kartami navíc zamíchá úmrtí Hitlerova následníka Martina Bohrmanna, hledání nového kancléře destabilizuje nejen německou politickou scénu. Dick zve čtenáře do San Franciska a sleduje osudy několika postav, reprezentujících jednotlivé složky společnosti. Ač se jejich osudy na některých místech protínají, nemají spolu vlastně mnoho společného. Japonský obchodník a představitel okupační vlády pan Tagomi, tajný žid Frank Frink, jeho odcizená manželka Juliana nebo obchodník se starožitnostmi Childan představují jednotlivé typy, jejichž existence je výsledkem svérázného politického uspořádání.

Jedním z dominantních rysů západoamerického světa je dualita mezi Američany a Japonci. Nadřazené postavení druhých je logicky nezpochybnitelné, v knize jsou popisování takovým způsobem, jako by šlo téměř o jiný biologický druh. Ke kontaktu amerického a japonského světa v knize dochází nejvýrazněji ve chvíli, kdy Robert Childan přichází na návštěvu k mladému japonskému páru. Je pozván jako znalec původního amerického umění, hostitelé od něj očekávají autoritativní soudy v této oblasti. Sám Childan však ve skutečnosti, byť nevědomky, prodává padělky a celý humbuk kolem autentického umění je pro něj jen důkazem podivínství Japonců, snažících se jeho kulturu absorbovat podobně jako se to jeho předkům podařilo s tou indiánskou. Childan ovšem dobrovolně přijímá podřízené postavení, jeho touhou je vlichotit se Japoncům do přízně natolik, aby jej alespoň okolí považovalo za jejich rovnocenného partnera nebo dokonce přítele. Návštěva zcela přirozeně končí zklamáním pro obě strany, což je příznačné pro celý vztah obou kultur, pán a rab se těžko mohou ocitnout na stejné úrovni.

V románu není jednoduché vysledovat nějakou jednotnou zápletku, vše se spíše tříští v kouzelné směsici podivných rozhodnutí a přešlapování na místě. Postavy své chování řídí podle takzvaného Orákula, čínské Knihy proměn. Tu Japonci pohltili spolu se zbytkem čínské kultury, Číňané na stránkách knihy vystupují v podobně podřízené roli jako Američané, jejich úloha se omezuje především na provoz šlapacích rikš, dominantního dopravního prostředku popisované verze Ameriky. Právě Kniha proměn svými tajemnými promluvami určuje charakter děje, ten je někdy právě tak kryptický jako jednotlivé hexagramy, do kterých Kniha svá proroctví formuluje. Přes to všechno nakonec dospěje zápletka k cíli, jenž je vpravdě dickovský. Byla by však škoda jej detailně vyzrazovat, přece jen se mezi čtenáři může najít někdo, kdo jej ještě nezná, omezme se tedy na konstatování, že role Knihy proměn se nakonec ukáže být ještě více zásadní, než se zprvu zdá.

Dickova tvorba se obecně točí kolem halucinací a umělé reality zakrývající skutečnost, ani Muž z Vysokého zámku z této šablony nemusí vybočovat, záleží na způsobu, jakým nejednoznačný závěr příběhu chápeme. Závoj pochybné skutečnosti nakrátko odhrne i pan Tagomi, vedle duševního otřesu k tomu přispěje především meditace nad šperkem, který se na rozdíl od ostatních artefaktů ve světě románu jako jeden z mála hlásí ke svému nedávnému datu výroby. Ve světě japonských milovníků všech možných starožitností, jejichž domnělou hodnotu určuje pouze často sporná příslušnost k americké historii, jde jistě o bezcenný kousek. Právě v něm se ale na rozdíl od všech těch dějinami nasáklých předmětů skrývá skutečná autenticita, která panu Tagomimu umožní alespoň nakrátko prohlédnout.

Není snadné poskytnout odpověď na otázku, co odlišuje Muže z Vysokého zámku od ostatních Dickových děl, co mu zajistilo skutečnou odolnost vůči plynutí času. Román čteme víc než padesát let po jeho vzniku bez jakýchkoliv ústupků či tolerance, třeba podvědomě vyhrazené pro většinu jeho tvorby. Důvod nejspíš neleží v příslušnosti k subžánru alternativní reality, v této oblasti se nám už přece jen dostalo řady propracovanějších světů. Spíše je třeba jej hledat v opravdu magickém poměru předem vymyšlené zápletky a nahodilosti, který se Dickovi povedlo, ať už vědomě nebo náhodou, přesně odvážit. Při četbě máme pocit nezvyklé svobody, zároveň však tušíme, že se nacházíme v pevně daných mantinelech autorovy fantazie, ohraničených na jedné straně alternativním výsledkem světového konfliktu a na straně druhé pak knihou Kobylka zalehla ztěžka, v německé sféře vlivu zakázaným románem popisujícím svět, ve kterém Německo a Japonsko válku prohrály. V takto definovaném prostředí sledujeme příběhy, činy i přešlapy obyčejných postav, lidí všedního dne, kteří se snaží obstát v autorem fabulovaném světě. Zároveň tušíme, že se hraje o samou jeho podstatu. Je to právě podařená směsice vysokého a nízkého, která může být jednou z příčin skvělého úspěchu románu.

A právě tento úspěch je důvodem již třetího českého vydání této klasiky, jehož se nám nyní dostalo. Jde o knihu zatím jednoznačně nejreprezentativnější, poprvé vázanou, ilustrovanou a doplněnou předmluvou od Ursuly K. Le Guinové, pamětnice a další literární hvězdy první velikosti. Muž z Vysokého zámku si péči poskytnutou nakladatelstvím Argo zcela jistě zaslouží, snad lákavá podoba zafunguje a přivede k Dickovu opusu magnum další čtenáře, jen těžko si lze představit, že by mohli být zklamáni.