Ve dvaadvacátém dílu našeho seriálu jsme se seznámili s dobráckým Vashem the Stampedem, který se, ačkoli je schopen likvidovat města prakticky na potkání, rozhodl vydat na strastiplnou cestu psance hnán prokletou minulostí. Tentokrát si představíme hrdinu s podobným osudem, budeme se ale držet při zemi, tedy doslova na planetě Zemi. A vlastně se obejdeme i bez vědeckofantastických prvků (pokud jsme tedy ochotni sem tam tvůrcům skočit na vybroušené smysly, abnormální rychlost a podobné frajeření). Mnoho z vás našeho dnešního protagonistu jistě zná z amerických satelitních kanálů jako Samuraie X. Japonci ho ovšem znají a milují jako vandrujícího Kenšina (Ruróni Kenšin).

Píše se rok 1878 – Japonsko se otevřelo světu a lačně se od něj učí novému stylu života. Od krvavých revolucí doby Bakumacu za svržení šógunátu uplynulo už deset let. Země kvetoucí pod vládou císaře Meidžiho už téměř zapomněla na ty, již pro její rozpuk umírali. A zabíjeli. Himurovi Kenšinovi pomalu táhne na třicet. Toulá se Japonskem, žije z ruky do úst a na první pohled je zcela neškodný. Na ten druhý dokonce neohrabaný jako kočka, která předstírá, že pád z pohovky byl vlastně od samého začátku její úmysl. Zkuste si ale v jeho přítomnosti sprostě dovolovat na někoho slabšího a zjistíte, co se skrývá za Kenšinovou dobrosrdečnou fasádou. V éře míru je pouhým procházejícím samurajem bez pána, ale v období Bakumacu se nepřátelé třásli jen při zaslechnutí jeho přezdívky – Hrdlořez Battósai. Kenšin se stal nejobávanějším zabijákem té doby, zbraní samotného povstání. Slíbil si ale, že jeho vraždící já umřelo spolu s revolucí, a v nové epoše bude lidi chránit. Takže vás nezabije, ale pár dní to rozcházet určitě budete.

Animací je Ruróni Kenšin naprostou šablonovkou druhé poloviny devadesátých let – je to barevné, rozjuchané a závažnost situace hravě poznáte podle velikosti Kenšinových očí. Téměř naivně dívčí a přes půl obličeje? Všechno v pohodě, jde to podle plánu. Přimhouřené? Všichni z cesty, tady poteče krev! Ovšem, zní to směšně, ale tak už to prostě v anime funguje. Dnešního diváka tak může z hlediska provedení rozněžnit jen nostalgie, která z toho kape s každým framem. Devadesátky jsou na Kenšinovi prostě vidět. Rozhodně to tedy není animace, kterou se Kenšin zapsal do srdcí diváků tak hluboko, že se k němu i po dvaceti letech vracejí. O čemž svědčí i nedávná hraná třídílná japonská adaptace, která sklízela chválu ze všech stran a zapsala se jako jedna z nejlepší hraných předělávek vůbec. Takže čím je tato anime tak výjimečná?

Ruróni Kenšin byl natolik oblíbený, že se dočkal čtyřiadevadesáti epizod (a několika animovaných filmů). To už je na odvyprávění epického konfliktu pořádný prostor. A Kenšin ho uměl využít. Začíná důkladnou představovačkou postav – kladných, záporných i neutrálních. Co na tom, že se táhne téměř třicet dílů? V tomto rozmezí se odehrávají spíš menší šarvátky, ale i ty umí dramatičností přikovat diváka k obrazovce. Tvůrci totiž skvěle propracovali akční scény, a to i s tím málem, které devadesátky nabízely. Když už postavy dostatečně zbožňujete, strhne se peklo. A vám dojde, že postavy zase tak dobře neznáte – pátrá se v jejich minulosti a zkoumají se jejich motivy. Jsou to právě tyto momenty, díky nimž se zamilujete i do záporných postav, protože za to prostě stojí. Charaktery se vyvíjejí, dělají chyby a objevují své slabosti i skryté síly – ve výsledku je lze vnímat dokonale lidsky. Vyvíjí se i nádech anime. Pohádková éra Meidži najednou nevypadá tak rozjuchaně, protože tvůrci odhalují krvavou historii, která jí vydláždila cestu.

Komu je anime určené? Všem. V této otázce nelze smlouvat. Tvůrcům se podařilo umně skloubit vtip s dramatem, romanci s akcí a historii s fikcí. Prolnutím všech těchto prvků vznikl plastický, emotivně silný příběh, který by se jen s drobnými úpravami dal propašovat i do učebnice japonské historie, aniž by si toho někdo všiml. A proč že si tento klenot v Americe pojmenovali Samurai X? Kenšinovu tvář totiž hyzdí (či zdobí, čistě věc názoru) jizva ve tvaru kříže. Trochu nešťastné pojmenování, neboť tato jizva má mnohem větší význam než pouhé písmeno v abecedě.