V poslední době se v Hollywoodu čím dál tím častěji natáčí filmy podle populárních videoher. Ačkoli jde často o neoddiskutovatelný průšvih (ehm, Max Payne), své věrné fanoušky si leckterý snímek najde i navzdory neuspokojeným kritikům (Warcraft: První střet). Adaptace se nevyhýbají ani světům anime, dnes se tedy podíváme na zoubek krátké sérii inspirované populární japonskou hrou ze stáje Capcomu – Devil May Cry. Přestože se tato kultovní hra lehce inspirovaná Danteho Božskou komedií dočkala celkem pěti sérií a několika speciálních vydání, anime od studia Madhouse (které světu rovněž dalo Death Note, Kiseidžú: Parasyte nebo No Game No Life) z roku 2007 to nedotáhlo na víc než jednu dvanáctidílnou sérii. Chronologicky zapadá mezi DMC1 a DMC4 a slouží coby promo čtvrtému dílu hry.

Vypráví příběh bělovlasého lovce démonů v těžkém červeném kabátě Danteho, který vlastní a zároveň je jediným zaměstnancem společnosti Devil May Cry – agentury řešící problémy spojené právě s aktivitami démonů. Sám je z poloviny člověkem a z poloviny démonem, proto dokáže zacházet se zbraněmi s původem mimo náš svět. Víc se k ději říci nedá, neboť napříč anime se žádná komplexní zápletka netvoří. Dá se ale říci, že co díl, to jedna Danteho samostatná mise (s výjimkou tří finálových epizod). Celé anime tak nejvíce těží právě ze své hlavní postavy. Dante je flegmatický badboy s drsnými hláškami, efektními bouchačkami a stylovým mečem a zvláštní zálibou v jahodových pohárech. Pokud ovšem nejste znalci hry, nečekejte, že se o Dantem dozvíte moc navíc. Stíhá tak tak kosit démony, kteří se vyskytují v nejbližším okolí, na přílišné odhalování jeho charakteru není kdy. Rovněž nepředpokládejte, že se blíže seznámíte s vedlejšími postavami – drsné dámy lovkyně démonů Trish i poloviční démonka Lady zde fungují spíše jako občasné ozdoby, ale na rozdíl od hry se zde aspoň vysvětluje, jak se seznámily. Na Danteho bratra Vergila nebo spolubojovníka Nera se zapomnělo úplně. Místo nich Danteho doprovází malá holka Patty s lolitími sklony a prořízlou pusou.

Ani skalní fandové hry se nemohou shodnout, zda je Devil May Cry dobré anime nebo ne. Jedné skupině lidí vadí právě opomíjení důležitých postav a dějových linek, zastánci jej vnímají především jako promo zamýšlené k DMC4 a jako s takovým jsou s ním zcela spokojeni. Ti, co ke hře nikdy ani nepřičichli, se nemusí bát, že by se v ději ztráceli. Dává perfektní smysl i bez jakékoli znalosti hry a dokonce na ni dokáže dobře navnadit. Akční sekvence mají spád a Dante je tvrďák, za jakého by byla radost si zahrát. Drsný soundtrack se ke gore anime, v němž bez okolků stříká krev, výborně hodí. Zlí jazykové občas tvrdí, že Devil May Cry vykrádá starší a slavnější anime Hellsing, ale kromě červeného kabátu protagonistů a toho, že oba v jednu chvíli nabíjí pistoli zuby, nic moc společného nemají. Celkové ladění anime je zcela jiné a metalový Devil May Cry i jeho rádoby flegmatický hrdina Dante jdou méně hororovou cestou. Krátké anime je skutečně spíše upoutávkou a rozšířením herního světa než jednohubkou, která by měla vychytané všechny detaily jako jiná krátká anime. Na co se však hodně sázelo, byla samotná animace, která na rok 2007 v rámci televizního seriálu vypadá opravdu dobře. Stylizován do temnějších barev a s rychlými prostřihy v akčních scénách Devil May Cry občas spíše připomíná hudební videoklip.

Devil May Cry se tak akorát hodí na jeden maratonový večer. Umí pobavit, má spád i energii a hezky se na něj kouká. Nepatří však k těm, které zanechají dlouhodobý dojem nebo citově vydírají své diváky. Pokud máte chuť na něco krvavého a efektního, čemu nemusíte věnovat přemrštěnou pozornost ani moc času, Devil May Cry je přesně pro vás.