Teoretických knih věnovaných hororovému žánru u nás v posledních několika letech vyšlo překvapivě hned několik. Zmiňme průvodce 101 hororů, které musíte vidět, než umřete (česky 2010) od filmového kritika Stevena Jaye Schneidera, rozbor světového frenetismu Vyprávění nočních hubeňourů (2013) Patrika Linharta, studii české hrůzostrašné literatury Černý bod (2015) Martina Jirouška, akademickou práci Hrůza v české literatuře (2017) Patrycjusze Pająka či životopis Stephen King – Čtyřicet let hrůzy: Život a dílo krále hororu (česky 2017) od George Beahma. Tento bohatý příděl prozatím neskončil – historicky je za jednu z důležitých prací o teorii strašidelné literatury a filmu považována kniha Danse Macabre: Svět hororu od Stephena Kinga původně z roku 1981, která s odstupem mnoha let konečně dorazila i na tuzemské knižní pulty. Každého napadne otázka, proč je Kingův soubor esejů o hororovém žánru mnohými dodnes opěvován? A odpověď je jednoduchá – král hororu v ní s nepopiratelnou láskou k žánru přináší osobitý a nadmíru poutavý pohled na horor, jehož kouzlu propadl už kdysi dávno…

Danse Macabre rozhodně není akademickou prací, ve které by se fanoušci pod návalem neznámých slov a vědeckých rozborů ztráceli. Jde vlastně o fanouškovské vyprávění a vzpomínání, které je zasvěceno hororu. Dočkáme se sice občasných odboček například v rámci vysvětlení společenského klimatu doby, ale nejedná se o nic, co by mohlo být chápáno jako rušivý element. V roce 1981, kdy byla kniha vydána poprvé, bylo Kingovi čtyřiatřicet, přesto se nebál shrnout svůj pohled na žánr za uplynulých třicet let. Nejde hluboko ke kořenům, ale dalo by se říci, že zaujatě pitvá zlatý věk. Jsou zde zmíněna zásadní a přelomová jména z literární i filmové branže, ovšem není jim věnováno tolik prostoru jako v každé druhé fundované stati.

Za pozornost rozhodně stojí už Kingovy předmluvy, dočkáme se totiž hned tří – k původnímu vydání v roce 1981, ke druhému (1983) a dále k vydání z roku 2010 –, přičemž zvláště ta poslední (v knize je umístěna jako první) dokáže čtenáře velmi dobře připravit na to, co jej na následujících stranách čeká, a navíc vede i k zamyšlení, jaké by to bylo, kdyby slovutný autor na své vyprávění chronologicky navázal tam, kde na konci knihy skončí. King se ve své prozatím poslední předmluvě věnuje především filmům, a tak jako v celém následujícím textu je rozebírá a uvádí, které scény jej upoutaly i proč a jak na něj coby diváka fungují. Nebo naopak. Čtenáři dojde, že autor má nejen široký rozhled, ale zároveň je i výborným pozorovatelem vyvozujícím komplexní a podnětné závěry.

Kniha následně začíná vyprávěním o Kingově prvním setkání se žánrem ještě v útlém dětství, jeho objevování a o poučeních načerpaných z toho kterého díla. Postupně se na přetřes dostane literatura, film, ale třeba i rozhlasové hry nebo klasická televizní filmová a seriálová tvorba. King své rozbory nikdy nepojímá tak, že by se snažil o co nejkomplexnější zmapování nastoleného tématu, naopak si vždy z dané škatulky vytahuje své oblíbence a provádí detailní rozbor pro něj nejzásadnějších momentů. Přesto se nevyhne nejrůznějšímu srovnávání, díky čemuž je kniha mimo jiné také solidní studnicí rozmanitých tipů a doporučení. Nejenže po přečtení jednotlivých kapitol začnete na vám známá díla pohlížet tak trochu Kingovýma očima, máte dokonce chuť co nejdříve si doplnit mezery.

Zajímavě působí především pasáže věnující se dílům, která by se všeobecně dala označit jako sci-fi / horor. Přestože by bylo na místě doplnit si po jejich přečtení načerpané zmíněné mezery v oblasti filmu i seriálové tvorby, pokud snad neovládáte cizí jazyk, budou vám i poté některá díla patrně navždy odepřena. Ostatně v závěru knihy naleznete inspirativní seznam literárních a filmových děl, která podle autora stojí za bližší průzkum, v čemž tkví jeden z největších kladů publikace. Jistě se najde mnoho fanoušků, kteří bez mrknutí oka dají na doporučení mistra žánru a nechají se jím vést. V kontextu tuzemského vydání neopomeňme zmínit překlad Milana Žáčka, jenž text citlivě vyladil tak, aby byl co nejpřínosnější pro zdejší hororové fanoušky, neboť on sám je jedním z největších.

Možná se najdou hlasy označující knihu za zastaralou, tvrdící, že i sám autor dnes už pouze profituje ze zašlé slávy a že není důvod ohlížet se právě jeho prostřednictvím zpět, když se žánr dávno posunul zcela jinam. Pokud by se Danse Macabre u nás objevilo ve stejné době jako v zahraničí, bylo by to snad přínosnější, na druhou stranu by v té době podstatná většina autorem zmiňovaných děl byla ještě větší neznámou než dnes, kdy se k nám mnoho zmiňovaných knih a snímků rozmanitými cestami přece jen dostalo. Je tedy na místě zasadit do kontextu také tuzemské politické a kulturní uspořádání. Přestože Kingova kniha přináší letité informace, její české vydání své opodstatnění bezesporu má a potěší každého, kdo se o horor a o jeho historii skutečně zajímá.

Recenzi dovolte ukončit podnětnou ukázkou pocházející hned ze druhého odstavce Kingovy úvodní předmluvy, dle které si autor u hororové kinematografie odnepaměti pokládá trojici otázek: Za prvé, proč tolik takzvaných hororových filmů, i těch vysokorozpočtových (možná zvlášť těch vysokorozpočtových), prostě nefunguje? Za druhé, proč žánroví fanoušci jako já chodí tak často na filmy plni nadějného očekávaní, a odcházejí s pocitem neuspokojení… a, co je ještě horší, aniž by se vůbec báli? Za třetí, a to je nejdůležitější, proč jiné filmy – někdy ty nejméně propagované, s titěrným rozpočtem a neznámými, nevyzkoušenými herci – naopak fungují a překvapují nás děsem a úžasem? Pokud si u sledování či snad čtení vámi oblíbeného žánru kladete podobné otázky, pak je kniha určena přímo vám, zvláště za předpokladu, že je vašim vyvoleným horor v jakékoli podobě.

Stephen King: Danse Macabre

vázaná, překlad Milan Žáček, 440 stran, 449 Kč

Související odkazy:

Mistr hororu v teoretické studii svého žánru…